Úmluva o
ochraně evropské fauny, flóry a přírodních stanovišť
Chamaeleo, Praha (1993) 3: 18 - 41,
Jan Kučera a Ivan Vergner
1. Úvod
Úmluva, známá pod názvem Bernská konvence, úzce navazuje na již publikovaný text Washingtonské konvence (CITES) i na národní zákony o ochraně přírody evropských států, náš nevyjímaje (VERGNER, 1992). V obecné rovině byly již její zásady publikovány v našich časopisech (KUČERA 1993a, 1993b). Vzhledem k tomu, že se bude po podpisu vládou České republiky úzce dotýkat zejména chovatelských oborů a terenních přírodovědných prací ve všech evropských státech, považujeme za účelné zde uvést její úplný text i s přílohami. Překlad a redakční úpravu českého textu Úmluvy provedlo MŽP ČR a ČÚOP v Praze.
Přístup k přílohám Úmluvy je na konci dokumentu.
2. Text úmluvy
RADA EVROPY
Č. 104
Ú M L U V A
O OCHRANĚ EVROPSKÉ FAUNY A FLÓRY A PŘÍRODNÍCH STANOVIŠŤ
Bern, 19. IX. l979
Členské státy Rady Evropy a ostatní signatáři tohotodokumentu,berouce v úvahu, že cílem Rady Evropy je dosáhnout větší jednoty mezi svými členy;
berouce v úvahu přání Rady Evropy spolupracovat s jinými státy v oblasti ochrany přírody;
uznávajíce, že divoká flóra a fauna tvoří přírodní dědictví, jehož estetické, vědecké, kulturní, rekreační, ekonomické a další jemu vlastní hodnoty je třeba uchovávat a předávat dalším generacím;
uznávajíce, že divoká flóra a fauna hrají důležitou úlohu v udržování biologické rovnováhy;
pozorujíce, že u mnoha druhů divoké flóry a fauny se početnost vážně snížila a některým z nich hrozí vymření; jsouce si vědomi toho, že ochrana přirozených stanovišť je nezbytným prvkem ochrany a zachování divoké flóry a fauny;
uznávajíce, že by vlády při stanovení svých celostátních cílů a programů měly vzít v úvahu zachování divoké flóry a fauny a že by měla být navázána mezinárodní spolupráce zejména pro ochranu stěhovavých druhů;
majíce na paměti četné žádosti vlád nebo mezinárodních sborů o společné akce, a to zejména žádosti vyjádřené Konferencí Organizace Spojených Národů o prostředí života lidí v roce l972 a Poradním shromážděním Rady Evropy;
chtějíce se řídit na poli ochrany divoké flóry a fauny zejména doporučeními Rezoluce č. 2 Druhé evropské ministerské konference o životním prostředí, se usnesly jak uvedeno dále:
Kapitola I
Všeobecná ustanovení
Článek 1
l. Cílem této Úmluvy je ochrana divoké flóry a fauny a jejich přirozených stanovišť, a to zejména těch druhů a těch stanovišť, jejichž zachování vyžaduje spolupráci několika států, a takovou spolupráci podporovat.
2. Zvláštní důraz se klade na ohrožené a zranitelné druhy, včetně ohrožených a zranitelných stěhovavých druhů.
Článek 2
Smluvní strany přijmou potřebná opatření k tomu, aby populace divoké flóry a fauny udržely na takové úrovni anebo přizpůsobily k takovému stavu, které odpovídají zvláště ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, současně přihlížejíce k požadavkům hospodářství a rekreace a k potřebám poddruhů, odrůd nebo forem místně ohrožených.
Článek 3
l. Každá ze smluvních stran podnikne kroky k prosazení své celostátní politiky pro zachování divoké flóry a fauny a přírodních stanovišť, se zvláštním zřetelem k ohroženým a zranitelným druhům, zvláště k endemickým, a k ohroženým stanovištím, v souladu s ustanoveními této Úmluvy.
2. Každá ze smluvních stran se zavazuje, že při řízení svého plánování a rozvoje a ve svých opatřeních proti znečišťování přihlédne k zachování divoké flóry a fauny.
3. Každá ze smluvních stran bude podporovat vzdělání a rozšiřovat informace o potřebě zachování druhů divoké flóry a fauny a jejich stanovišť.
Kapitola II
Ochrana stanovišť
Článek 4
l. Každá ze smluvních stran přijme vhodná a potřebná legislativní a správní opatření k tomu, aby bylo zajištěno zachování přirozených stanovišť všech druhů divoké flóry a fauny, zejména pak těch, jež jsou specifikovány v PříloháchI a II, a zachování ohrožených přirozených stanovišť.
2. Při řízení svého plánování a rozvoje přihlédnou smluvní strany k požadavkům zachování území, chráněných podle předchozího odstavce tak, aby se pokud možno nejvíce zabránilo nebo minimalizovalo jakékoli zhoršení takových území.
3. Smluvní strany se zavazují, že věnují zvláštní pozornost ochraně těch území, která jsou důležitá pro stěhovavé druhy, vyjmenované v Přílohách II a III, a která jsou příhodně umístěna na migračních tazích, jako zimoviště, místa odpočinku během tahu, místa, kde se tažné druhy krmí, línají či pelichají a kde odchovávají mláďata.
4. Smluvní strany se zavazují vhodným způsobem koordinovat svou
činnost při ochraně přirozených stanovišť, na která odkazuje tento článek, jsou-li umístěna v hraničních územích.
Kapitola III
Ochrana druhů
Článek 5
Každá ze smluvních stran přijme vhodná a potřebná legislativní a správní opatření k zajištění zvláštní ochrany těch druhů divoké flóry, které jsou vyjmenovány v Příloze I. Záměrné sbírání, trhání, odřezávání nebo vytrhávání i s kořeny bude u takových rostlin zakázáno. Každá ze smluvní stran podle potřeby zakáže držbu nebo prodej těchto druhů.
Článek 6
Každá ze smluvních stran přijme vhodná a potřebná legislativní a správní opatření k zajištění zvláštní ochrany druhů divoké fauny, jak jsou uvedeny v Příloze II. Vzhledem k těmto druhům bude zejména zakázáno:
a) všechny způsoby záměrného odchytu, držení a záměrného zabíjení;
b) záměrně poškozovat nebo ničit místa sloužící k rozmnožování nebo k odpočinku;
c) záměrně vyrušovat divokou faunu, zejména v době rozmnožování, odchovu mláďat a přezimování, nakolik by šlo o významné vyrušování ve vztahu k cílům této Úmluvy;
d) záměrně ničit nebo odebírat vejce divokého ptactva a živočichů nebo si ponechat tato vejce, třeba prázdná;
e) držet a ve vnitrostátním oběhu obchodovat těmito živočichy, ať živými či mrtvými, včetně preparovaných živočichů nebo kterékoli jejich běžně rozpoznatelné části nebo odvozeniny, když to přispěje k účinnosti ustanovení tohoto článku.
Článek 7
1. Každá ze smluvních stran přijme vhodná a potřebná legislativní a správní opatření k zajištění ochrany druhů volně žijící fauny, vyjmenovaných v Příloze III.
2. Jakékoli využívání volně žijící fauny, vyjmenované v Příloze III, bude regulováno tak, aby její populace byly udrženy mimo nebezpečí, přičemž se přihlíží k požadavkům článku 2.
3. Opatření, která by měla být přijata, budou zahrnovat:
a) doby hájení a/nebo jiné postupy, kterými se reguluje využívání; b) dočasný nebo místní zákaz využívání, jak je toho zapotřebí k obnově uspokojivé úrovně populace;
c) potřebné řízení prodeje, držení za účelem prodeje, dopravy za účelem prodeje nebo nabídky k prodeji živých nebo mrtvých volně žijících živočichů.
Článek 8
S ohledem na odchyt nebo usmrcování druhů divokých zvířat, vyjmenovaných v Příloze III, a v případech, kdy se v souladu s článkem 9 povolí výjimky pokud jde o druhy, vyjmenované v Příloze II, zabrání smluvní strany užívání všech bezohledných prostředků odchytu a usmrcování a užívání všech prostředků, které by mohly způsobit, že v místě vymizejí nebo že bude vážně rušena populace určitého druhu, zvláště pak prostředků, vyjmenovaných v Příloze IV.
Článek 9
l. Každá ze smluvních stran smí učinit výjimky z ustanovení článků 4, 5, 6, 7 a ze zákazu používání prostředků, zmíněných v článku 8 za předpokladu, že neexistuje jiné uspokojivé řešení a že výjimka nebude na újmu přežití populace, které se to týká:
- pro ochranu rostlinstva a zvířeny;
- pro zabránění vážné škody na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodě a jiných formách majetku;
- v zájmu veřejného zdraví a bezpečnosti, bezpečnosti ve vzduchu nebo v jiných vyšších veřejných zájmech;
- pro účely výzkumu a výuky, pro obnovení populace, pro znovuzavedení a pro nutný odchov;
- k povolení, za přísně sledovaných podmínek, výběrově a v omezeném rozsahu odebírat, chovat nebo jinak uvážlivě užívat určitých divokých zvířat a rostlin v malém počtu.
2. Smluvní strany budou každé dva roky Stálému výboru podávat zprávu o výjimkách, učiněných podle předchozího odstavce. Tyto zprávy musí jmenovitě uvádět:
- populace, pro které je nebo byla učiněna výjimka, a tam, kde je to proveditelné, i počet jedinců, kterých se to týká;
- prostředky, které byly povoleny pro usmrcování či odchyt;
- podmínky rizika a okolnosti o čase a místě, za kterých byly takové výjimky uděleny;
- orgán, zmocněný prohlásit, že tyto podmínky byly splněny a rozhodnout, pokud jde o prostředky, kterých má být použito, o jejich omezení a o osobách, kterým byly dány pokyny, jak je provádět;
- příslušnou kontrolu.
Kapitola IV
Zvláštní opatření pro stěhovavé druhy
Článek 10
l. Smluvní strany se zavazují, navíc k opatřením vyjmenovaným v článcích 4, 6, 7 a 8, koordinovat své snahy o ochranu stěhovavých druhů, vyjmenovaných v Příloze II a III, jejichž oblast výskytu zasahuje do jejich území.
2. Smluvní strany podniknou opatření směřující k zajištění, že doby hájení a/nebo jiné postupy, kterými se usměrňuje využívání, ustanovené podle odstavce 3 písm. a článku 7., jsou dostatečné a jsou vhodně upraveny, aby byly splněny požadavky stěhovavých druhů, vyjmenovaných v Příloze III.
Kapitola V
Doplňující ustanovení
Článek 11
1. Při provádění ustanovení této Úmluvy se smluvní strany zavazují:
a) spolupracovat kdykoli je to vhodné a zejména tehdy, kdy by to mohlo zvýšit účinnost opatření, přijatých podle jiných článků této Úmluvy;
b) povzbuzovat a koordinovat výzkum, který se vztahuje k účelu této Úmluvy.
2. Každá ze smluvních stran se zavazuje:
a) povzbuzovat nové zavádění původních druhů divoké flóry
a fauny, když by to přispělo k zachování nějakého ohroženého druhu, za předpokladu, že bude nejprve vypracována studie s využitím zkušeností jiných smluvních stran, aby se zjistilo, že toto znovuzavedení bude účinné a přijatelné;
b) Přísně kontrolovat zavádění druhů, které v daném místě nepatří k původním.
3. Každá ze smluvních stran bude informovat Stálý výbor o druzích, které podléhají úplné ochraně na jejich území a které nejsou zahrnuty do Přílohy I a Přílohy II.
Článek 12
Smluvní strany mohou k zachování divoké flóry a fauny a jejich přirozených stanovišť přijmout opatření přísnější než ta, která vyplývají z ustanovení Úmluvy.
Kapitola VI
Stálý výbor
Článek 13
l. Pro účely této Úmluvy bude ustaven Stálý výbor.
2. Ve Stálém výboru může být kterákoli smluvní strana zastoupena jedním nebo více delegáty. Každá delegace bude mít jeden hlas. Evropské hospodářské společenství použije v oblastech své kompetence svého práva hlasovat takovým počtem hlasů, který je roven počtu jeho členských států, které jsou smluvními stranami této Úmluvy;
Evropské hospodářské společenství neuplatní své právo hlasovat v případech, kdy je uplatní členské státy, kterých se to týká, a obráceně.
3. Kterýkoli členský stát Rady Evropy, který není smluvní stranou této Úmluvy, může být ve výboru zastoupen jako pozorovatel. Stálý výbor může na základě jednomyslného rozhodnutí pozvat kterýkoli stát, který není členem Rady Evropy a který není smluvní stranou této Úmluvy, aby byl zastoupen svým pozorovatelem na jedné z jeho schůzí. Kterákoli osoba nebo instituce, technicky kvalifikovaná v oboru ochrany, zachování nebo hospodaření s divokou flórou nebo faunou a jejich stanovišti, a náležející do jedné z dále uvedených kategorií:
a) mezinárodní instituce nebo sbory, vládní či nevládní, a národní vládní úřady či sbory,
b) národní nevládní instituce či sbory, které byly pro tento účel schváleny státem, v němž mají sídlo, mohou informovat Generálního sekretáře Rady Evropy, nejméně tři měsíce před schůzí Stálého výboru, že chtějí být na této schůzi zastoupeny pozorovateli. Bude jim povolena účast, ledaže by nejméně l měsíc před onou schůzí dvě třetiny smluvních stran sdělily Generálnímu sekretáři své námitky.
4. Stálý výbor bude svoláván Generálním sekretářem Rady Evropy. Jeho první schůze se bude konat do roka ode dne, kdy Úmluva vstoupila v platnost. Následně se bude scházet nejméně jednou za dva roky a kdykoli o to požádá většina smluvních stran.
5. Pro konání schůze Stálého výboru se vyžaduje účast většiny smluvních stran.
6. Stálý výbor vypracuje svůj vlastní jednací řád, řídě se přitom ustanoveními této Úmluvy.
Článek 14
1. Stálý výbor bude odpověden za uplatňování této Úmluvy.
Může zejména:
- prověřovat ustanovení této Úmluvy, včetně jejích příloh a zkoumat jakékoli nutné úpravy;
- činit doporučení smluvním stranám, která se týkají opatření, která mají být učiněna pro účely této Úmluvy;
- doporučovat vhodná opatření k trvalé informovanosti veřejnosti o činnostech podnikaných v rámci této Úmluvy;
- činit doporučení Výboru ministrů v záležitostech pozvání států, které nejsou členy Rady Evropy, aby přistoupily k této Úmluvě;
- podávat jakékoli návrhy k zlepšení účinnosti této Úmluvy, včetně návrhů na uzavření dohod, jež by zvýšily účinné zachování druhů nebo skupin druhů, se státy, které nejsou smluvními stranami této Úmluvy.
2. Za účelem výkonu svých funkcí může Stálý výbor za své vlastní iniciativy uspořádat setkání skupin expertů.
Článek 15
Po každé schůzi zašle Stálý výbor zprávu o své práci a o fungování této Úmluvy Výboru ministrů Rady Evropy.
Kapitola VII
Pozměňovací návrhy
Článek 16
1. Jakýkoli pozměňovací návrh k článkům této Úmluvy, navržený některou smluvní stranou nebo Výborem ministrů, bude sdělen Generálnímu sekretáři Rady Evropy, který jej zašle nejméně dva měsíce před schůzí Stálého výboru členským státům Rady Evropy, každému signatáři, každému státu, který byl vyzván, aby podepsal tuto Úmluvu v souladu s ustanoveními článku 19, a každému státu, který byl pozván, aby k ní přistoupil v souladu s ustanoveními článku 20.
2. Každý pozměňovací návrh, učiněný v souladu s ustanoveními předchozího odstavce bude Stálým výborem přezkoumán, a ten:
a) pokud jde o pozměňovací návrhy k článkům 1 až 12 předloží znění, schválené většinou tří čtvrtin odevzdaných hlasů, smluvním stranám k přijetí;
b) pokud jde o pozměňovací návrhy k článkům 13 a 14 předloží znění, schválené většinou tří čtvrtin odevzdaných hlasů, Výboru ministrů ke schválení. Po jeho schválení bude tento text zaslán smluvním stranám k přijetí. 3. Každý pozměňovací návrh vstoupí v platnost třicátého dne poté, kdy všechny smluvní strany informovaly Generálního sekretáře o tom, že jej přijaly.
4. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 tohoto článku budou platit pro schválení nových příloh této Úmluvy.
Článek 17
1. Jakýkoli pozměňovací návrh k Přílohám této Úmluvy, navržený některou smluvní stranou nebo Výborem ministrů bude sdělen Generálnímu sekretáři Rady Evropy, který jej zašle nejméně dva měsíce před schůzí Stálého výboru členským státům Rady Evropy, každému signatáři, každé smluvní straně, každému státu, který byl vyzván, aby podepsal tuto Úmluvu v souladu s ustanoveními článku 19, a každému státu, který byl pozván, aby k ní přistoupil v souladu s ustanoveními článku 20.
2. Každý pozměňovací návrh navržený v souladu s ustanoveními předchozího odstavce bude prozkoumán Stálým výborem, který jej může schválit dvoutřetinovou většinou smluvních stran. Schválený text bude zaslán smluvním stranám.
3. Tři měsíce poté, kdy byl pozměňovací návrh schválen Stálým výborem a pokud jedna třetina smluvních stran nevznesla námitky, vstoupí jakýkoli pozměňovací návrh v platnost pro ty smluvní strany, které nevznesly námitky.
Kapitola VIII
Řešení sporů
Článek 18
1. Stálý výbor se vynasnaží, aby usnadnil přátelské urovnání jakýchkoli potíží, k nimž by vedlo provádění této Úmluvy.
2. Jakýkoli spor mezi smluvními stranami, který se týká výkladu nebo uplatnění této Úmluvy, který nebyl urovnán na základě ustanovení předchozího odstavce nebo vyjednáváním mezi stranami, kterých se to týká, bude předložen, ledaže by se zmíněné strany dohodly jinak, na žádost jedné z nich k arbitráži. Každá strana navrhne jednoho arbitra a tito dva arbitři určí třetího arbitra. S výhradou ustanovení třetího odstavce tohoto článku, jestliže jedna ze stran neurčí svého arbitra v průběhu tří měsíců od žádosti o arbitráž, bude tento určen na žádost druhé strany předsedou Evropského soudu pro lidská práva během období dalších tří měsíců. Tentýž postup bude dodržen, jestliže se arbitři nemohou dohodnout na volbě třetího arbitra během tří měsíců po určení těchto dvou arbitrů.
3. V případě sporu mezi dvěma smluvními stranami, z nichž jedna je členským státem Evropského hospodářského společenství, které je rovněž smluvní stranou, druhá smluvní strana bude adresovat žádosti o arbitráž jak členskému státu, tak i Společenství, a tyto ji společně vyrozumí nejdéle do dvou měsíců po obdržení žádosti, zda stranou ve sporu bude členský stát nebo Společenství, anebo společně členský stát se Společenstvím. Nedojde-li v uvedeném časovém limitu žádné oznámení, bude se členský stát a Společenství považovat za jednu a tutéž stranu ve sporu pro účely uplatnění ustanovení, jimiž se řídí sestavení a jednání arbitrážního tribunálu. Totéž bude platit, jestliže se členský stát a Společenství společně představí jako sporná strana.
4. Arbitrážní tribunál vypracuje svůj jednací pořádek. Jeho rozhodnutí budou přijímána většinou hlasů. Výrok bude konečný a závazný.
5. Každá strana ponese náklady arbitra, kterého si určila, a strany se rovným dílem podělí o náklady třetího arbitra, jakož i o jiné náklady spojené s arbitráží.
Kapitola IX
Závěrečná ustanovení
Článek 19
1. Tato úmluva bude vyložena k podpisu členských států Rady Evropy a států, které nejsou jejími členy, avšak podílely se na jejím vypracování, a Evropským hospodářským společenstvím. Až do té doby, kdy Úmluva vstoupí v platnost, může být rovněž podepsána kterýmkoli jiným státem, který k tomu byl vyzván Výborem ministrů.
Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy u Generálního sekretáře Rady Evropy.
2. Úmluva vstoupí v platnost prvního dne měsíce, který následuje po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne, kdy pět států, v tom nejméně čtyři členské státy Rady Evropy, vyslovilo svůj souhlas s tím, že budou vázány Úmluvou v souladu s ustanoveními předchozího odstavce.
3. Ve vztahu ke kterémukoli signatářskému státu nebo Evropskému společenství, které následně projeví svůj souhlas s tím, že budou vázány, vstoupí Úmluva v platnost prvního dne měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční doby po dni, kdy byly uloženy listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení.
Článek 20
1. Poté, kdy tato Úmluva vstoupila v platnost, může výbor ministrů Rady Evropy, po konzultaci se smluvními stranami, vyzvat k přistoupení k Úmluvě kterýkoliv stát, jenž není členem Rady a který, ač byl vyzván k podpisu v souladu s ustanoveními článku l9, tak dosud neučinil, a také kterýkoliv jiný stát, který není členem.
2. Ve vztahu ke kterémukoli přistoupivšímu státu vstoupí Úmluva v platnost prvého dne měsíce, který následuje po uplynutí tříměsíčního období po dni, kdy byly listiny o přistoupení uloženy u Generálního sekretáře Rady Evropy.
Článek 21
1. V době podpisu nebo při ukládání svých listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení, může každý stát vymezit jedno či více území, na která se bude tato Úmluva vztahovat.
2. Každá smluvní strana může při ukládání svých listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení, anebo kdykoli později formou prohlášení, adresovaného Generálnímu sekretáři Rady Evropy, rozšířit uplatňování této Úmluvy na jakékoli jiné území, vymezené v prohlášení, a za jehož mezinárodní vztahy je odpovědna nebo jehož jménem je oprávněna se zavazovat.
3. Každé prohlášení, učiněné podle předchozího odstavce, může být ve vztahu ke kterémukoli území uvedenému v takovém prohlášení odvoláno oznámením, adresovaným Generálnímu sekretáři Rady Evropy. Toto odvolání nabude účinnosti prvního dne měsíce, následujícího po uplynutí doby šesti měsíců po dni, kdy Generální sekretář obdržel oznámení.
Článek 22
1. Každý stát může v době podepsání nebo při ukládání svých listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení či přistoupení, učinit jednu či více výhrad ve vztahu k určitým druhům, vyjmenovaným v Přílohách I - III a/nebo pro určité druhy, uvedené ve výhradě či ve výhradách, pokud jde o určité prostředky nebo způsoby usmrcování, odchytu, či jiného využívání, uvedené v seznamu v Příloze IV. Nelze však činit žádnou výhradu všeobecné povahy.
2. Každá smluvní strana, která rozšíří uplatňování této Úmluvy na území uvedeném v prohlášení, na něž se odkazuje v odstavci 2 článku 21, může ve vztahu k území, o které jde, učinit jednu nebo více výhrad v souladu s ustanoveními předcházejícího odstavce.
3. Žádné jiné výhrady nelze učinit.
4. Každá smluvní strana, která učinila výhradu podle odstavce 1 a 2 tohoto článku, ji může zcela nebo z části odvolat cestou oznámení, adresovaného Generálnímu sekretáři Rady Evropy. Toto odvolání nabude účinnosti dnem, kdy Generální sekretář oznámení obdržel.
Článek 23
1. Každá smluvní strana může kdykoli tuto Úmluvu vypovědět cestou oznámení, adresovaného Generálnímu sekretáři Rady Evropy.
2. Tato výpověď nabude účinnosti prvního dne měsíce, následujícího po uplynutí doby šesti měsíců po dni, kdy Generální sekretář oznámení obdržel.
Článek 24
Generální sekretář Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy, každému signatáři, Evropskému hospodářskému společenství, bude-li signatářem této Úmluvy, a každé smluvní straně:
a) každé podepsání;
b) uložení listin o ratifikaci, přijetí, schválení či přístupu;
c) každé datum o vstupu této Úmluvy v platnost v souladu s články l9 a 20;
d) každou informaci, zaslanou na základě ustanovení odstavce 3 článku 13;
e) každou zprávu, připravenou podle ustanovení článku 15;
f) každý pozměňovací návrh nebo novou přílohu, schválené v souladu s články l6 a l7, a datum, od kdy pozměňovací návrh nebo nová příloha vstupují v platnost;
g) každé prohlášení, učiněné podle ustanovení odstavců 2 a 3 článku 21;
h) každou výhradu, učiněnou podle ustanovení odstavců l a 2 článku 22; i) odvolání kterékoli výhrady, prováděné podle ustanovení odstavce 4 článku 22;
j) každé oznámení, učiněné podle ustanovení článku 23 a datum, od kdy výpověď nabývá účinnosti.
Na důkaz toho podepsaní, řádně k tomu zmocnění, tuto Úmluvu podepsali.
Dáno v Bernu, l9. září l979, v jazyce anglickém a francouzském, přičemž oba texty jsou stejně platné, v jediném exempláři, který bude uložen v archivu Rady Evropy. Generální sekretář Rady Evropy zašle ověřené opisy každému členskému státu Rady Evropy, každému signatářskému státu, Evropskému hospodářskému společenství jestliže je signatářem, a každému státu, který byl vyzván k podpisu nebo k přistoupení k této Konvenci.
3. Souhrn
Úmluva o ochraně evropské fauny, flóry a přírodních stanovišť, známá pod názvem Bernská konvence, vychází ze zákonů evropských zemí na ochranu přírody a druhovou ochranu, přičemž shrnuje jejich zásady do celoevropsky přijatelných a pro celý subkontinent prospěšných zásad. Úzce navazuje na celosvětovou Úmluvu o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES, tzv. Washingtonská konvence) a další mezinárodní úmluvy. Její obsah slouží nejen k zvýšení uvědomění evropského obyvatelstva o důležitosti ochrany přírody a druhů, ale stává se základem pro veškeré vztahy obyvatelstva, amatérských a profesionálních výzkumníků, chovatelů a lovců k rostlinným a živočišným druhům a přírodním stanovištím v Evropě. Obsah jednotlivých příloh Úmluvy jde často nad rámec vyhlášek jednotlivých zemí. Vstupem do ES se však stávají závaznými pro všechny členské země. Pro herpetologii a teraristiku je důležitá znalost druhů obojživelníků, plazů a bezobratlých, kteří se stávají objektem zájmu těchto oborů. Poznání, že jsou chráněni všichni obojživelníci a plazi na území Evropy a řada z nich je chráněna přísně, je závazkem pro všechny, kdo milují přírodu svého subkontinentu, pro všechny, kdo chtějí přispět k ochraně jejího druhového bohatství a rozmanitosti.
4. Zusammenfassung
Übereinkunft über den Schutz der europäischen Fauna und Flora und natürlichen Habitaten
Der Artikel erfasst das Text und die ganzen Beilagen des Bern-Abkommens (1979), der zusammen mit CITES (Washingtonen Abkommen) (VERGNER, 1992) einen Schutzkomplex für die Natur des europäischen Subkontinents darstellt.
5. Použitá literatura
KUČERA, J. (1993b): Bersnká úmluva o ochraně evropské přírody. Zpravodaj MŽP ČR, Praha 1993 (6) 17 - 18.
Došlo: 12. 3. 1993
Autoři:
RNDr. Jan K u č e r a, Ministerstvo životního prostředí České republiky, Kodaňská 1, CZ-10010 Praha 10.
Dipl.-Ing. Ivan Vergner, CZ-28565 Zbýšov v Čechách 33.
Příloha I Příloha II Příloha III Příloha IV
© Česká společnost pro teraristiku a herpetologii v Praze 1993
Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.