Chamaeleo 4: "Ekologie a toxikologie Bungarus caeruleus"

Bungarus caeruleus, jeho ekologie a případy uštknutí na Srí Lance
Chamaeleo, Praha (1994) 4: 9 - 18

Bungarus caeruleus (SCHNEIDER, 1801), anglicky nazývaný "Common krait", je proteroglyfní had náležející do čeledi Elapidae. Známí zástupci rodu Bungarus jsou rozšířeni hlavně v jihovýchodní Asii. Z nich je zřejmě B. caeruleus druh s největším areálem. Obývá Indii, Pákistán, Bangladéš a Srí Lanku. Bungarus caeruleus je jeden z nejnebezpečnějších terestrických jedovatých hadů na světě. Mezi všemi zástupci rodu Bungarus je nejvíce smrtelných uštknutí způsobeno právě druhem B. caeruleus. Na Srí Lance je tento druh odpovědný za 18 % všech úmrtí způsobených jedovatými hady (DE SILVA, 1990). Proto je B.caeruleus řazen, vedle kobry a zmije řetízkové, jako jeden ze tří druhů hadů, zapříčiňujících vysokou mortalitu po uštknutí jedovatými hady v této oblasti. Mimo to kousnutí způsobená bungarem jsou, ve srovnání s uštknutími kobrou či zmijí řetízkovou, výrazně specifická, neboť většina uštknutí bungary je způsobena v noci (zejména mezi 19. a 6. hodinou) a také klinické příznaky intoxikace jsou odlišné.

Tato předběžná studie se snaží odhalit ekologické chování a průběhy uštknutí u B. caeruleus, neboť tento druh je jinak dosti málo známý.

Status: Bungarus caeruleus byla na Srí Lance považován za vzácného hada (WALL, 1921; DERANIYAGALA, 1955; DE SILVA, 1980). Avšak současné terénní výzkumy potvrzují, že je to běžný druh v suchých pásmech ostrova, i přesto, že je často zabíjen a jeho přirozené biotopy jsou devastovány (DE SILVA, 1990).

Živé i zabité exempláře Bungarus caeruleus byly získány z oblastí: Anuradhapura, Maha Illuppallama, Galnewa, Tabbowa, Madurankuli, Serukele, Chilaw, Bandarakoswatte, Polonnaruwa, Damminna, Bakamuna, Dambulla a Minipe. Někteří mrtví jedinci a jeden živý exemplář byli dovezeni současně s pacienty z nemocnic Anuradhapura, Galnewa, Polonnaruwa, Puttalam a Chilaw.

Tito hadi jsou deponováni na Lékařské fakultě v Peradeniyi, v v oddělení všeobecného lékařství (Departement of Community Medicine), pod dokladovými čísly Bc/GHA/1 až Bc/GHA/11, Bc/S/1 až Bc/S/11, Bc/Pol/-/1 a 2, Bc/D/-/1 a Bc/ADS/GH/1.

Pozorování na živých hadech byla prováděna v zajetí v dřevěných teráriích s přední prosklenou stěnou, s rozměry 30 x 30 x 90 cm, a to v různé denní i noční době a rovněž velmi brzy ráno (mezi 3.00 až 5.30 h). Další pozorování pocházejí ze zoologické zahrady (Dehiwela: Srí Lanka). Celková délka hadů (od špičky čumáku po konec ocasu) a délka ocasu byly měřeny za pomoci provázku co nejpřesněji v mm. Přesto mohlo v těchto údajích dojít ke drobným nepřesnostem. Epidemiologické a klinické charakteristiky pacientů byly zaznamenány jednoduchými dotazy.

Morfologie: Bungarus caeruleus je středně velký had. Průměrná délka dospělců je 938 mm (n = 21, rozpětí 660 - 1216 mm), čerstvě vylíhlá mláďata měří 236 - 276 mm. Maximální délku 1216 mm v našich chovech měl samec. WHITAKER ( 1978) uvádí nález samce o délce 1,75 m. Hlava B. caeruleus je oválná, s velkými nozdrami. Oči jsou malé a jeví se jako dva černé korálky. Krk je nevýrazně užší než hlava. Tělo je protažené a cylindrické, s krátkým ocasem. Dorsální i ventrální šupiny na těle jsou hladké a lesklé.

Zbarvení: Hlava, tělo i ocas jsou na dorsální straně leskle černé nebo modročerné. Příležitostně zde mohou být nenápadné stopy po hnědém zbarvení. Na těle je řada úzkých, bílých, příčných proužků, zpravidla sestavených v párech. Anteriorně jsou proužky jen nevýrazné, nebo zcela chybí. S věkem mají tyto bílé proužky tendence k redukování do vertebrálních bílých skvrn, nebo se mohou úplně ztratit. SPENCER-SCHRADER (1948) udává nález albinotického jedince B. caeruleus. Ventrální strana hlavy, těla i ocasu je bílá.

Biotop: Ačkoliv je B. caeruleus svým výskytem omezen na rovinaté kraje, byl sbírán i v horách ve výškách 1600 m (KHAN, 1993) až 1700 m (WHITAKER, 1978).

Na Srí Lance je B. caeruleus široce rozšířen na rovinách suché intermediální zóny, zejména v křovinatých džunglích. Neexistují údaje o jeho výskytu na jižním konci suché zóny ostrova, ani z horských oblastí či monzunových lesů v přechodném pásmu (viz obr. 1 a 2). Tento had bývá často objeven v termitích stavbách, v norách hlodavců, pod padlými kmeny stromů, pod pláty balvanů nebo v hnojištích, pod kupami tlejících zbytků rostlin a listí. Frekventovanými úkryty jsou též pukliny a škvíry ve zdech. Také bývá nalézán v blízkosti vodních zdrojů.

Rozšíření: Západní známá hranice areálu B. caeruleus probíhá po pákistánsko-íránské hranici podél Makranského pobřeží (SHOCKLEY, 1949; KHAN, 1990). Byl pozorován v Afghánistánu (KRÁL, 1969), Pákistánu (MINTON, 1966; KHAN, 1983) a nejvíce ovšem v Indii (WHITAKER,1978) a Nepálu (KRAMMER, 1977). Hojně je rozšířen také na Srí Lance.

Způsob života: B. caeruleus je vysloveně noční, terestrický had. Přesto může být příležitostně chycen i za dne. I když je B. caeruleus druh pozemní, bývá poměrně často spatřen ve vodě. Jedinci chovaní v zajetí byli pozorováni, že při pití ponořili hlavu pod vodu. Vydrží, zcela potopení pod hladinou vody 1 až 2 dny, aniž by se vynořili k nadechnutí. WALL (1921) uvádí, že byl B. caeruleus často objeven ve studních nebo jiných nádržích na vodu, zejména za horkého počasí. V noci mohou být někdy objeveni i na střechách chatrčí z došků, trávy nebo palmového listí, čímž prokazují své arborikolní tendence.

Potrava: B. caeruleus požírá jiné hady (ophiophagie), myši, potkany, gekony a scinky. WHITAKER (1978) u nich popisuje také kanibalismus. V zajetí žrali tito bungaři různé jiné hady: Rhinophis trevelyanus, Aspidura brachyorrhos, Oligodon sublineatus, Lycodon aulicus, Lycodon striatus a Amphiesma stolata. Předběžné výzkumy naznačují, že Bungarus caeruleus v potravě preferuje pozemní hady oproti hadům vodním či stromovým, jako třeba Amphiesma stolata nebo Ahaetulla nasuta. Obdobné potravní spektrum bylo zjištěno také u druhu Bungarus ceylonicus (DE SILVA, 1987). Bungar zaútočí a kořist zpravidla chytí ve středu těla, poté buď vyčká, až jed kořist usmrtí, nebo ji požírá ještě živou.

Obranné chování: Předběžná pozorování jsou založena na defenzívním chování šesti mláďat a deseti dospělců Bungarus caeruleus během dne. Bylo zjištěno šest odlišných defenzívních znaků. Jsou to:

Předvádění těchto rozmanitých typů chování může být bezprostřední výstrahou, obranou či snahou o odvrácení pozornosti a slouží k překvapení většiny případných predátorů a vzácně i k přivábení kořisti.

Noční chování: Zdravý jedinec B. caeruleus je zpravidla neútočný a během dne nemá snahu kousnout. Avšak v noci (mezi 18. a 5. hodinou) se jeho chování výrazně mění. Je aktivní, rychle pohyblivý a může vyrazit a uštknout i po nepatrném rušivém podnětu.

Vejce: Jedna ze samic (Bc/ADS/GH/1), dlouhá 96 cm, kterou jsme obdrželi 22. 2. 1990 a chovali v samostatné nádrži, vykladla 21.7.1990, tedy po 149 dnech v zajetí, 12 vajec. Pozorovali jsme, že nebyla vykladena všechna vejce, ale jedno zůstalo ve vejcovodu blízko kloaky. Bylo potom vytlačeno manuálně. Na některých vejcích byly zjištěny příznaky počínající hniloby, naznačující, že tato vejce byla samicí vykladena o několik dnů předčasně, nebo že byla vejce již přímo vykladena v tomto stavu. Také jedna samice Boiga ceylonensis rovněž vykladla vejce ve stavu začínající hniloby. Průměrná hmotnost vajec byla 6 g.

Inkubace: Nepozorována. Dle údajů z Indie (DEORAS, 1965; WHITAKER, 1978), trvá inkubační doba přibližně 60 dní. WHITAKER (1978) také popisuje, že samice zůstává u snůšky.

Líhnutí: Mláďata s nápadnou pupeční šňůrou, velká 236 - 276 mm, byla nalezena v červenci a v září, pravděpodobně z vajec nakladených v červnu a srpnu.

V této práci jsou výsledky epidemiologických a klinických aspektů ze 30 prokázaných případů uštknutí druhem Bungarus caeruleus. Ve 28 případech byl had zabit a následně determinován. V jednom případě byl had chycen a živý se dostal ke mně, zatímco v dalším případě pacient (24-letý muž) po svém uzdravení bezpečně identifikoval B. caeruleus mezi jinými hady, kteří mu byli zkušebně ukázáni.

Původci uštknutí: Ve všech uvedených případech šlo o uštknutí dospělými exempláři. Jejich průměrná délka byla 938 mm (n = 21, rozpětí 660 - 1216 mm). Dva exempláře (9 %) byly samice a 20 (91 %) samci (n = 22). U 9 hadů (41 %, n = 22), kteří způsobili uštknutí, byl zlomený levý jedový zub. Žaludek byl prázdný u velké většiny jedinců (91 %). Většina hadů byla po uštknutí následně postiženým člověkem zabita, zpravidla ubita holí. Terčem útoku holí byl u hada střed těla (57 %), nebo oblast krku zhruba na dvě délky hlavy za hlavou (43 %, n = 21). Hadi byli zabiti postiženým nebo příslušníky jeho rodiny. Pouze ve dvou případech byla hadům useknuta hlava.

Věk postižených: 11 pacientů (41 %) byli lidé do věku 15 let a 16 (59 %) mezi 16 a 44 lety. U třech pacientů nebyl věk uveden.

Místa uštknutí: 13 postižených (48 %) bylo uštknuto do hlavy či trupu, 13 (48 %) do horní končetiny. Jeden pacient byl uštknut do levého stehna.

Měsíce uštknutí: 13 případů (54 %) se stalo během měsíců září, říjen a listopad, 11 případů v období od února do června.

Klinické charakteristiky: Výsledky jsou uvedeny v tabulkách 1 a 2. Celkem 27 případů mělo fatální průběh (s následkem smrti - pozn. red.).

Klinické příznaky
*Příznaky*	*Počet případů (n)*¹
A. L o k á l n í příznaky
1. Slabá bolest	6
2. Slabý otok	5
B. S y s t é m o v é příznaky
1. Bolesti břicha	10
2. Bolesti na hrudi	9
3. Rozostřené vidění	13
4. Poruchy artikulace	22
5. Zvýšené slinění	19
¹ počet případů (n) = 30.

Léčba
*Způsob léčby*	*Počet případů*
*Způsob léčby*	n	%
1. Tradiční, domorodá	17	57
2. Moderní západní	4	13
3. Obojí	7	23
4. Neléčeno	1
5. Nezjišťováno	1

Z důvodu vysoké úmrtnosti po uštknutí Bungarus caeruleus je tento had z lékařského hlediska velmi významný v oblasti Srí Lanky, Indie, Pákistánu, Bangladéše a Nepálu. Vysoká fatalita a možnosti uštknutí jsou dány následujícími rizikovými faktory.

Úzká afinita bungarů k lidmi přetvářené krajině je dobře známá (WALL, 1921; DE SILVA, 1990). V areálu jeho výskytu žije vysoké procento obyvatel v domech s pouze doškovou nebo proutím vyplétanou střechou a spí na rohoži na podlaze nebo přímo venku. Zdi a stropy těchto obydlí mají množství trhlin a tyto kouty jsou nejen ideálními úkryty pro drobné živočichy, ale i přímo pro bungary. Navíc v lidmi osídlených krajích jsou přirození predátoři bungarů velmi vzácní a tak je riziko uštknutí člověka značné. B. caeruleus je noční had. V této době je nejvíce aktivní a kousne i při malém vydráždění. K většině uštknutí bungary došlo v noci ve spánku, mezi 18. a 5. hodinou (AHUJA & SINGH, 1956; DE SILVA, 1981, 1986, 1987, 1990; HATI & al., 1987, SAHA & HATI, 1983).

Když člověk spí na zemi v oblasti hustého výskytu bungarů, je celé tělo velmi zranitelné. U druhu Boiga irregularis je dobře známé, že útočí i na mnohem větší kořist a zdárně ji pohltí (FRITTS et al., 1990). Je rovněž možné, že i B. caeruleus může být přiváben lidským tělem (důsledek hladu) nebo zaútočí na člověka nevědomky se ve spánku pohybujícího. Může též uštknout omylem při pronásledování kořisti (potkani, ještěři, jiní hadi). U 91 % bungarů z této studie byl žaludek prázdný. Spící lidé se také zpravidla nijak nechrání před hadím uštknutím. B. caeruleus obvykle kořist po uštknutí drží. WHITAKER (1978) to přirovnává k "buldočímu sevření". Někteří postižení museli zakousnutého hada odtrhnout násilím. Tím se vysvětluje, proč u devíti z 22 studovaných hadů (41 %) byl vylomen levý zub.

Většina uštknutí bungary na Srí Lance se stala v průběhu září až listopadu, tedy v době páření (DE SILVA, 1986). Značný nárůst počtu uštknutí během září a počátkem října byl pozorován i v Pákistánu (MINTON, 1966). B. caeruleus je aktivní také po silných deštích, pravděpodobně v důsledku zaplavení jeho nor vodou, z nichž prchá a hledá nové úkryty. Rovněž případná kořist bungarů opouští zatopené nory.

Lokální reakce po uštknutí (bolest, otok) jsou nevýrazné a proto řada postižených často ani nevyhledá lékařskou pomoc. Namísto toho se odeberou uzdravit domů nebo jdou k domorodým léčitelům pro ošetření bylinami. Při nastávání systémových změn v organismu je na účinnou léčbu často již pozdě.

Značná úmrtnost po uštknutí bungary je vedle vysoké toxicity jedu dána i výše uvedenými příčinami. Tradiční léčitelé nedokáží zabezpečit životně důležitou funkci plic: dýchání. LIMTHONGKUL et al. (1987) demonstruje úspěšný postup na 32 uštknutých pacientech, kde rozvíjející se ochablost dýchacích svalů byla řešena připojením na umělý dýchací přístroj.

Bungarus caeruleus je jedním z vysoce jedovatých pozemních hadů, žijících na Indickém subkontinentu, včetně Srí Lanky. Je to oviparní had, aktivitou noční, potravu tvoří hlodavci, ještěři a jiní hadi. Ve dne je had v přírodě neútočný, všechny známé případy uštknutí proběhly v noci při žádném nebo jen minimálním vyprovokování. Intoxikace jedem B. caeruleus má malé lokální příznaky a prohlubující se neurotoxické projevy. Vysoká úmrtnost byla pozorována u pacientů po tradičním léčení, kdy nebyla pro záchranu života použita umělá ventilace plic.

Bungarus caeruleus is one of the most higly venomous land snake found in the Indian Subcontinent including Sri Lanka. It is an oviparous snake, nocturnal in habits and feeds on rodents, lizards and other snakes. Although inoffensive in nature during the day, all known bites have been inflicted during the night, with minimal or no provokation. Envenoming due to B. caeruleus bite is conspicuous due to the absent or minimal local effects, and pronounced neurotoxic manifestations. A high mortality is observed in patients who seek traditional treatment, which does not use the life saving mechanical ventialtory facilities.

Bungarus caeruleus ist ein der giftigsten terrestischen Schlangen vom Indischen Subkontinent, einschl. Sri Lanka. Es ist eine ovipare Schlange mit der streng nächtlichen Aktivität. Ihre Nahrung stellen Nagetiere, Echsen und andere Schlangen dar. Im Tag sind die Schlangen in der Natur passiv und unaggressiv, währed alle bekannte Bisse in der Nacht mit einer minimalen oder keinen Provokation durchliefen. Die Intioxikation von B. caeruleus ist durch fehlende oder minimale lokale Symptome und vertiefende neurotoxische Äußerung charakteristisch. Die hohe Mortalität wurde besonders bei den Patienten beobachtet, die mit einer traditionalen Heilung kuriert und für die Rettung des Lebens keine künstliche Ventilation der Lünen verwendet worden waren.

Anslem de Silva, Faculty of Medicine, University of Peradeniya, Peradeniya, Sri Lanka.

Článek byl přeložen a otištěn s laskavým svolením autora (první otištění v angličtině v práci vydané The Venom and Toxin research Group, Natl. Univ. of Singapore, Singapore, 1992). Za výsledek společného snažení patří poděkování autorovi, vydavateli a zvláště překladateli článku, D. Hegnerovi, který jeho otištění v časopisu zprostředkoval.

Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.