Bromelie rodu Cryptanthus
a jejich využití v teráriu
Chamaeleo,
Praha (1993) 3: 1 - 12.
Ivan Vergner
Rod Cryptanthus (KLOTZSCH) OTTO & DIETRICH je řazen do řádu Bromeliaceae a čeledi Bromelioidae. Udává se, že obsahuje více než 20 (25) botanických druhů. Jejich domovem je východní Brazílie a Guayany a biotopem jsou formace suchých opadavých nízkých lesů a křovin, kde rostou terestricky. Dobře odolávají suchu, červenáním se brání přemíře slunečního záření po opadání listů krycí vegetace a snášejí i značné přemokření v době dešťů a na druhé straně vysušení v období sucha, v čemž jim napomáhají šupiny na listech, schopné poutat vodu a bránit jejímu nadměrnému vypařování. V přírodě pokrývají místy rozsáhlé souvislé plochy. Na rozdíl od epifytických bromelií jsou to rostliny náročné na kořenovou výživu. Jejich pěstování při dostatku přirozeného či umělého světla v teráriích i mimo ně je snadné v terestrické i epifytní formě. Teplotní optimum se pohybuje mezi 18 a 28 °C, ve vlhku snášejí i teploty vyšší, naopak za sucha může teplota klesat na 12 až 15 °C. Nároky jednotlivých druhů na světlo a teplo se liší jen nevýznamně. Rozmnožují se semeny uloženými v malém počtu v bobulích a vegetativně odnožemi vyrůstajícími z úžlabí listů. Rozkvétají jen jednou za život, na vrcholu vývinu. Po odkvětu rostlina vytváří odnože a postupně hyne; často však vegetuje ještě několik let. Květy v centru růžice listů nejsou nápadné, mají většinou bílé korunní plátky; jsou uspořádány ve velmi zkrácenou latu. V samém středu centra růžice vyrůstají nejprve jen samčí květy, trochu později, po odkvětu samčích květů, se otvírají oboupohlavní květy po stranách mezi listy. Květy vykvétají jednotlivě, nejvýše ve dvojicích, jsou svěží jen 24 - 36 hodin a potom uvadají. Jsou to cizosprašné rostliny, přenos pylu mezi rostlinami štětečkem je snadný, což vedlo v minulosti, ale i v současnosti k vzniku řady atraktivních kříženců, které zatlačují pěstování botanických druhů do pozadí. V praxi se mi nejvíce osvědčilo opylování otíráním prašníku na tyčince, oddělené pinzetou z jiného květu o bliznu pestíku opylovaného květu; takové opylení prašníkem i ze silně zavadlého květu (jednotlivé rostliny a květy zpravidla vykvétají v jistém časovém odstupu) přinášelo vždy téměř 100% výsledky. Velká semena v bobulích, skrytých v úžlabí listů kolem centra růžice, zrají poměrně rychle, 2 - 6 měsíců, a po výsevu mají většinou vysokou klíčivost (ZIMMER, 1986). Mají prohnutý tvar plochého rohlíčku či spíše rybářské bárky s více nebo méně ostrými hranami; barvu mají hnědošedou, jako kousíčky tmavého dřeva. Větší druhy, jako např. C. zebrinus, mají semena 5 mm dlouhá a váží v suchém stavu průměrně 11,2 mg. Po vyjmutí z bobulí se semena osuší a záhy vysévají. Pro klíčení a vzcházení je optimální teplota půdy a vzduchu 25 °C. Semena však rychle klíčivost ztrácejí a také vývin rostlin ze semen trvá podstatně déle, než z odnoží. Jednodušší pěstování a rychlejší růst mají odnože, oddělované z úžlabí listů; pro jejich zakořenění stačí teplota 22 °C. Jediným úskalím vegetativního rozmnožování je správné určení optimálního termínu pro oddělení odnože od matečné rostliny. V důsledku příliš časného odlomení probíhá zpravidla pomalé a často neúspěšné zakořenění, naopak pozdní oddělování plně vyvinutých odnoží má za následek celkově menší počet odnoží vypěstovatelných z jedné matečné rostliny; přístup k oddělování odnoží je tedy kompromisem mezi těmito dvěma extrémy. V každém případě můžeme od mateřské rostliny oddělit odnož až potom, kdy asi ze 2/3 rozloží svou listovou růžici a dosáhne 1/8 až 1/5 velikosti matečné rostliny; místo připojení k matečné rostlině musí na odnoži končit zploštělým oblým klínkem, nasedajícím do úžlabí listu mateřské rostliny, a po odlomení musí být suché, bez stop přetržených vodivých pletiv. Půdu pro terestrické pěstování vyžadují bromelie rodu Cryptanthus kyprou, bohatou živinami, středně lehkou (směs rašeliny, kompostu, listovky, nastříhaného rašeliníku, jen trochu písku). Do pěstebního substrátu se doporučuje přidávat i kousky sušeného kravského trusu a během vegetačního období (od konce února do konce října) je vhodné hnojit tekutými organo-minerálními hnojivy (např. OBM). Přemíra lehce přijatelného dusíku v půdě může vést k nadměrnému růstu a neschopnosti na světle červenat. Podobné účinky má také umístění rostlin v nedostatku světla. Velkou předností rodu Cryptanthus je možnost pěstování jeho druhů v malých květináčcích či balech z mechu a kůry, připevněných na větve či jinou dekoraci v teráriu nebo v epifytní vitríně. Spokojí se zakořeněním v malém množství půdy, a vděčně reagují na opatrné přihnojování tekutými hnojivy. Jejich malá velikost je přímo předurčuje pro pěstování v menších teráriích. Rostlinky vegetují i při značném nedostatku světla, červenají však pouze při přemíře světla. V profesionální kultuře se mohou rostliny přivést k červenání listů postřikem aminotriazolem nebo podobnou účinnou látkou v dávce 5g/l, dvakrát v odstupu dvou týdnů; aminotriazol je účinná látka herbicidů (u nás např. v přípravku USTINEX KR WP 80 pro hubení plevelného podrostu v intenzivních sadech), která může ve větší dávce rostliny zahubit nebo způsobit minimálně hnědnutí špiček listů. Proto je lépe pěstovat přirozeně červenající druhy a hybridy při dostatečném osvětlení (ZIMMER, 1986).
Následující systematický přehled zahrnuje nejen botanické druhy, ale i řadu kříženců a zahradnických kultivarů neznámého či utajovaného původu, které svou krásou a pěstitelskými vlastnostmi botanické druhy často předstihují.
Rod: C r y p t a n t h u s OTTO & DIETRICH
Cryptanthus acaulis (LINDL.) BEER, 1828
Synonyma: Tillandsia acaulis LINDL., C. pumilus hort. (RICHTER, 1978)
Rozšíření: Distrito Federal, Brazílie
Jeden z nejběžnějších a nevytrvalejších druhů. Rostlina může tvořit malý nízký kmínek. Růžice bledě zelených listů dosahuje průměru 12 až 20 cm a výšky 10 cm, v květu až 20°cm. Listy jsou svrchu jemně a řídce šupinkaté, podélně žlábkovitě prohnuté, po stranách jen mírně zvlněné a slabě ostnité; spodní strana listů je hustě bělavě šupinatá. Vyžaduje polostín a teplo; kvete v zimě a na jaře. Květů je málo, jsou však příjemně vonné. Silně odnožuje. V teráriu dobře roste i při relativním nedostatku světla, vysázený na dně i epifyticky. Proti přemíře světla se chrání zmnožením bělavých šupinek na listech. Dal základ mnohým atraktivním mezidruhovým křížencům a kultivarům. U nich se uplatňuje zejména kyprá, vyšší růžice, typická pro tento druh.
Odvozené formy a kultivary:
Cryptanthus acaulis var.
discolor MEZ, 1896
Synonyma: C. acaulis var. argenteus
BEER, 1836; C. discolor OTTO & DIETRICH.
Vyznačuje se velkým počtem úzkých
listů s nápadně hustě zvlněnými a silně ostnitými okraji;
listy dosahují délky 20 cm a jsou svrchu hladké nebo stříbřitě
šupinaté. Zbarvení kolísá od červené, přes stříbrošedou
po tmavě zelenou (RÖTH & VAHSHOLZ 1985; ZIMMER, 1986). V kultuře se vyskytuje vzácně.
Cryptanthus acaulis var.
genuinus MEZ, 1896
Synonyma: C. acaulis var. geminus
ex error KŘÍSTEK, 1978.
Tato forma se vyznačuje hustým
ošupením nejen na spodní, ale i na svrchní straně listů (ZIMMER, 1986).
Cryptanthus acaulis var.
ruber hort. ex BEER, 1857
Synonyma: C. acaulis var. purpureus
BAKER, C. undulatus var. ruber
BEER, C. undulatus var. purpureus
BAKER.
Zbarvení červenohnědé, listy
jen řídce stříbřitě šupinaté (RICHTER, 1978; RÖTH & VAHSHOLZ, 1985); vyhovuje polostín a mírné
teplo, snáší však i plné slunce, kde se sytěji vybarvuje;
kvete v zimě a na jaře. V teráriu zůstává většinou
zelenohnědý.
Cryptanthus acaulis var.
bivittatus
Červenavé listy mají dva podélné
světlé pruhy (RICHTER, 1950).
Cryptanthus arboreus
Tvoří vysokou růžici dlouhých zvlněných listů hnědého zbarvení se stříbřitými podélnými pásy; listy jsou na obou koncích širší než uprostřed (RICHTER, 1978). V kultuře je vzácný.
Cryptanthus aurantiacus
Nedávno objevený, dosud vzácný druh s širokými, silně zvlněnými listy, krátce se zužujícími do špičky; středem listu se táhne nevýrazný tmavý pruh. Zbarvení je na světlém stanovišti žlutohnědé (RICHTER, 1978).
Cryptanthus bahianus L.B.SMITH, 1943
Synonymum: C. glaziovii L.B.SMITH.
Rozšíření: Bahía, Brazílie.
Vyrůstá do vysoké růžice se žlábkovitě prohnutými, až 40 cm dlouhými listy, širokými 12 - 20 mm; listy jsou nápadně ohnuté směrem dolů, na okrajích nesou trny. Zbarvení je šedozelené, kožovitě matné, květy vykvétají hromadně a jsou bílé (RICHTER, 1978). Pro velkou tuhost a zvýšenou odolnost proti suchu se hodí do terárií větších ještěrů.
Cryptanthus beuckeri E.MORREN 1880
Rozšíření: Brazílie (?); je znám jen z kultury, původ je neznámý.
Tento nevelký druh s průměrem růžice do 20 cm (RÖTH & VAHSHOLZ, 1985) a výškou do 15 cm (RICHTER, 1978) pochází ze sběru Beuckera, sběratele rostlin pro belgická zahradnictví. Má charakteristický vzhled. Velmi úzké žlábkovité listy (šířka 5 až 8 mm) přecházejí v eliptickou čepel a vybíhají v dlouhou špičku; jsou 10 - 12 cm dlouhé a v nejširším místě až 45 mm široké. Okraj listů je slabě vlnitý a jemně ostnitý. Zbarvení je sytě zelené, mechové až světle zelené se žlutavým mramorováním; zespodu jsou listy hustě stříbřitě šupinaté. Na světle jen slabounce růžoví. Je to stínomilný, dosti choulostivý druh, náročný na teplo, hodí se jen do malých terárií se slabým denním rosením, nesnáší vyschnutí, ani přemokření. Jen několik květů se rozvíjí v zimě a na jaře, jsou až 3 cm vysoké; v době před květem se v centru rostliny tvoří zvláštní růžice květních listů. Tvoří jen málo odnoží. Popis botanického druhu C. beuckeri je s ohledem na záhadný původ nejednotný. Je pozoruhodné, že v USA se za tento druh považují širokolisté formy, v Evropě považované za křížence (KRAMER, 1976). V každém případě však C. beuckeri dal základ velké řadě překrásných, a na rozdíl od původního druhu snadno pěstovatelných hybridů. Všechny si zachovávají zejména efektní drobnější nebo mapovité zvětšené mramorování listů.
Odvozené formy a kultivary:
Kultivar “Rio” (“Carneval de Rio”) zavedl do kultury H. GÜLZ (Rio de Janeiro). Má růžici listů o průměru 41 - 45 cm; listy vybíhají z krátké úzké žlábkovité báze do šířky 3 - 4 cm (nejvýše 12 cm, na bázi 5 cm). Zbarvení listů je typicky zeleně skvrnité, případně s nevýrazným příčným pruhováním; na světle sklon k silnému červenání. Listy mají jemně ostnité okraje a jsou částečně ohnuté dolů (ZIMMER, 1986). V kultuře je méně častý.
Cryptanthus bivittatus (HOOK.) REGEL, 1864
Synonyma: Bilbergia bivittata HOOK., C. bivittatus var. moensis hort., C. moensi hort.
Rozšíření: Brazílie, je znám jen z kultury.
Druh tvoří dekorativní růžice o různém průměru, které se v době před květem a v květu silně zplošťují a rozkládají se na půdě; listy mohou být 8 - 18 cm dlouhé a 15 - 30 mm široké; od listové pochvy se pravidelně zužují. Jméno “bivittatus” (tj. dvoupruhý) se odvozuje od zbarvení listů: na olivově zeleném základě jsou dva bělavé nebo světle zelené pruhy, které se směrem ke špičce listu zužují. Spodní strana listů je slabě šedavě šupinatá. Sklon k červenání na světle je velmi slabý, od téměř žádné reakce po slabé růžovění. Špičky listů se v době růstu ohýbají dolů. Tvoří jen několik bílých květů (ZIMMER, 1986); některé rostliny vůbec nevykvétají, pupeny uprostřed růžice se neotvírají a bez rozkvětu zasychají. V teráriu má široké použití, trpasličí formy s průměrem růžice 10 až 15 cm lze sázet i do nejmenších terárií.
Odvozené formy a kultivary:
C. bivittatus var. atropurpureus (MEZ, 1934) Pruhy na listech jsou jen slabě výrazné, na světle velmi silně červená. Jde pravděpodobně o zahradnickou odrůdu, známou jen z kultury. Lehce se zaměňuje s kultivarem “Red”.
C. bivittatus var. luddemannii (BAKER, 1889) Tvoří velmi bujné růžice, listy jsou dlouhé až 25 cm, štíhlé, na konci se neohýbají; okraje jsou silně ostnité; zbarvení zelené s dvěma růžovými podélnými pruhy, na bázi červené; spodní strana listů je hnědavá. Vyžaduje polostín a teplo. Kvete na podzim; tvoří jen málo odnoží, proto je vcelku vzácný.
C. bivittatus var. mayor
Uvádí se průměr růžice až
50 cm, listy 25 cm dlouhé a 3 cm široké. V mé kultuře dosáhl
průměru až 70 cm. Pruhy jsou méně výrazné, nejasně ohraničené,
proto přecházejí plynule jeden v druhý. Dochází i k úplnému
vymizení podélných pruhů a sklon k růžovému až hnědočervenému
zabarvení na světle.
C. bivittatus var. minor
Synonymum: C. bivittatus
var. roseo-pictus
Listy jsou jen 7,5 cm dlouhé,
olivově zelené s dvěma béžovými podélnými pruhy; na světle
se zabarvuje růžově až bronzově. Tvoří velký počet odnoží.
Pod názvem “roseo-pictus” je rozšířen v Itálii.
Kultivar “Mars” se vyznačuje v polostínu stříbrošedým základním zbarvením; na světle se zbarvuje purpurově.
Kultivar “Starlite” má listy 7,5 cm dlouhé, tmavě zelené s béžovými až růžovými pruhy. Řadí se do odrůdového okruhu s názvy “Pink Starfire”, “Pink Starlight” a “Pink Starlite”.
Kultivar “Pink Starlight” uvedli na trh PRINSLER a WERNER (Mannheim, 1975); má výrazné, mechově zelené podélné pruhy na intenzivně růžově červeném až mosazně žlutém základě.
Kultivar “Red” má na světle sklon k silnému červenání až purpurově červenému odstínu, slabě patrné zůstávají jen tmavě zelené prvky zbarvení, které nabývají kouřového odstínu. V teráriu ovšem dosáhne vrcholného zbarvení jen při velmi intenzivním osvětlení.
Kultivar “Feuerzauber” vypěstoval GÜLZ (Bad Vilbel); spojuje podélné pruhování C. bivittatus s příčnými proužky C. fosterianus. Ploché růžice mají průměr až 50 cm, listy nesou dva zelenožluté podélné pruhy a šedé příčné zvlněné proužky; jen slabé červenání v střední části listů a spíše jen v centru růžice (ZIMMER, 1986). Tvoří velmi efektní a bohaté trsy, zakládá najednou i deset odnoží. Hodí se spíše k terestrické výsadbě.
Cryptanthus braziliensis
Pod tímto názvem vystavuje např. Botanická zahrada UK v Praze velké rostliny s růžicí listů o průměru až 60 cm s listy, které se rozšiřují z úzké báze a na konci přecházejí v prodlouženou špičku. Tvoří velmi těsně uzavřenou, hlubokou až trubicovitou centrální nálevku. Listy až 35 cm dlouhé, tuhé, svrchu hladké, lesklé, okraj téměř hladký, minimálně ostnitý. Na světle silný sklon k červenohnědému zbarvení. Druh je pravděpodobně identický nebo velmi blízký následujícímu.
Cryptanthus bromelioides OTTO & DIETRICH, 1836
Synonyma: C. acaulis var. bromelioides MEZ, C. braziliensis (?), C. carnosus MEZ.
Rozšíření: Espírito Santo, Distrito Federal, Brazílie.
Výška 30 - 40 cm, listy vybíhají z úzké báze do šířky až 4 cm a délky 20 cm. Jsou nápadně měkké, zašpičatělé, zvlněné, slabě trnité, bronzově až měděně hnědé, zespodu stříbřitě šupinaté. Snáší polostín až plné slunce, stačí mírné teplo; kvete na podzim. Bohatě odnožuje a tvoří trsy (MACHOVEC et al.,1974; ZIMMER 1986).
Odvozená forma:
C. bromelioides var. tricolor
M.B.FOSTER, 1953
Jde o mutanta vypěstovaného v kultuře.
Listy jsou smetanově bílé až žlutě pruhované, na světle
se zbarvují do růžové až karmínově červené. Průměr růžice
je 35 - 45 cm. Odnože vyrůstají na konci velmi dlouhých
oddenků. Stejně jako výchozí druh vyžaduje stín až polostín,
přímé slunce nesnáší, stejně jako větší poklesy teplot;
naopak vyžaduje vyšší vzdušnou i půdní vlhkost (RICHTER, 1978; ZIMMER, 1986).
Cryptanthus farinosus
Jde o velký, tuhý, jednobarevně zelený druh se zvlněnými listy a ostnitými okraji; v kultuře je značně vytrvalý (RICHTER, 1978).
Cryptanthus fosterianus L.B.SMITH, 1952
Synonyma: C. fosteranus ex error (?) RÖTH & VAHSHOLZ, 1985; KALETA & SCHULZ, 1989.
Rozšíření: Pernambuco, Serra Negra, Brazílie.
Tento překrásný druh objevil v r. 1948 M.B. FOSTER (USA). Má velmi plochou růžici dlouhých štíhlých, kopinatě zakončených listů, dlouhých až 40 cm a širokých 5 cm. Při dobré péči může růžice listů dosáhnout průměru až 60 cm. Sestává z asi 12 nápadně silných, masitých, na okraji silně zvlněných a zubatých listů; čepel listů působí nafouklým dojmem, centrální část listu je v celé délce ztloustlá, masitá. Základní zbarvení je podle intenzity světla měděně zelené, hnědé až červenohnědé se silně vlnitými, stříbřitě šedými až žlutohnědými příčnými pruhy, tvořenými četnými značně velkými šupinkami. Květenství sestává z několika lat o nízkém počtu bílých květů. Vyžaduje polostín a teplo; kvete v zimě. Je to nejkrásnější, největší, velmi vyhledávaný, ale vcelku vzácný druh, od něhož se odvozuje řada zahradnických kultivarů. Mladé rostliny jsou snadno zaměnitelné za C. zonatus var. fuscus, který nemá střední část listů ztloustlou. Je to poměrně vzácný druh vynikající spíše v okrasných kulturách; v teráriu jej může zastoupit již zmíněný, nepoměrně běžnější C. zonatus var. fuscus.
Cryptanthus lacerdae ANTOINE, 1882
Rozšíření: Pernambuco, Brazílie; je znám jen z kultury.
Tvoří malou růžici 10 - 15 listů, dlouhých 8 - 12 cm a širokých 3 cm. Okraje listů jsou jen slabě zvlněné, hustě ostnité (lacerdae = otrhaný). Zbarvení je tmavozelené, listy jsou po stranách lemovány stříbřitě šedými pruhy a středem se táhne širší kontrastní šedobílý pruh; spodní strana je bělavě šupinatá. Špičky listů jsou dlouhé a tenké. Rostliny potřebují stín a teplo; kvetou v zimě. Je to v kultuře vzácný a choulostivý druh, pro použití v teráriu méně vhodný.
Odvozený kultivar:
C. “lacerdae”
Jde pravděpodobně o křížence
C. acaulis a C. lacerdae. Má vzhled nadprostředního
C. acaulis světle zeleného zbarvení s jediným širokým
podélným stříbřitým pruhem na listech. Je však rovněž vzácný
a špatně se množí, za čtyři roky pěstování nevytvořil
ani jednu odnož.
Cryptanthus marginatus
Tvoří sytě zelenou růžici, ploše ležící na zemi, s hladkými listy a malou centrální cisternou; listy jsou jen mírně zvlněné, slabě ostnité a jsou podél okrajů lemovány uzoučkým bělavým proužkem.
Cryptanthus praetextus
Typově jde o C. roseus s jen velmi slabou tendencí k růžovému zbarvení na světle (ANONYMUS, 1989).
Cryptanthus racinae
Velikostí, tuhostí a vzrůstem se podobá druhu C. bahianus (KOROVIN & ČEKANOVA, 1984).
Cryptanthus roseus
Je to malý druh s průměrem růžice do 10 cm (výjimečně 20 cm), s výrazně kopinatými, hladkými, mírně zvlněnými a jen slabě ostnitými listy. Ve stínu je zbarvení světle olivově zelené, na světle se mění do růžově fialového odstínu, nejvíce v centru růžice. Bohatě odnožuje a tvoří rozsáhlé trsy. Ideální druh i do těch nejmenších terárií. Nesnáší delší zamokření půdy. Druhový status je nejistý (RICHTER, 1978).
Cryptanthus sinuosus
Původ: Brazílie.
Růžice listů dosahuje průměru 20 - 25 cm; listy jsou široké, protáhlé, na okrajích ostnité, málo kopinaté; vybíhají v dlouhou špičku. Zbarvení je zelené, svrchu na bázi a zespodu jsou stříbřité šupinky (RÖTH & VAHSHOLZ, 1985).
Cryptanthus undulatus
Původ: Brazílie.
Růžice dosahuje průměru 40 cm, listy jsou široké, dlouze kopinaté, čistě zelené, silně lesklé; okraje jsou silně zvlněné, ostnité (KOROVIN & ČEKANOVA, 1984).
Cryptanthus zebrinus
Vzrůstem připomíná C. zonatus těžko popsatelného temného a sytého černofialového, slabě nazelenalého základního zbarvení se stříbřitě bílými, nádherně kontrastními příčnými proužky a hustými šedavými šupinkami naspodu listů. RICHTER (1978) uvádí tento kultivar, jako samostatný taxon, ZIMMER (1986) se domnívá, že jde o extrémní výběr z odrůdy fuscus s mimořádně tmavou pigmentací listů. Z vlastních zkušeností mohu uvést, že semena obou taxonů se podstatně liší, zebrinus má okraje semen ostré, slaboučce vlnité, jejich povrch je v podstatě hladký až lesklý; zonatus má okraje semen oblé, jejich povrch je matný, má téměř plstnatý vzhled.
Cryptanthus zonatus (VIS.) BEER, 1847
Synonyma: Pholidophyllum zonatum VIS.
Rozšíření: Pernambuco, Brazílie.
Listová růžice je složena z 10 - 15 listů a dosahuje průměru až 35 cm (některé rostliny dosáhly u mně průměru i přes 50 cm). Listy jsou 15 - 25 cm dlouhé a 4 - 4,5 cm široké, dlouze kopinaté, okraje zvlněné a ostnité; špička listů se ohýbá dolů a zpět. Zbarvení je světle zelené, naspodu listů šedostříbrné šupinky; vrchní strana je zdobena nepravidelně zvlněnými stříbřitými příčnými pruhy. Květní laty jsou uspořádány ve spirále, květy jsou bílé. Vyžaduje stín až polostín a teplo; kvete na jaře.
Odvozené formy a kultivary:
Cryptanthus zonatus var.
fuscus MEZ, 1896
Synonymum: Pholidophyllum
zonatum var. fuscum VIS.
Tato forma je známá jen z kultury.
Na světle je zbarvení listů hnědočervené až purpurově
fialové se stříbřitými příčnými proužky; ve stínu a po
odkvětu někdy i na světle, kdy se rostlina nápadně zploští,
ustupuje červené zbarvení na úkor zeleného; někdy jsou
listy v podstatě zelené s pouze červenými lemy. Od C. fosterianus
je tato forma obtížně odlišitelná; jako nejvýraznější
odlišnost se uvádí absence masitého ztluštění v ose listů,
další rozdíly jsou ve stavbě listové pochvy a v květenství
(KŘÍSTEK, 1978; RICHTER, 1978; ZIMMER, 1986). Dobře se daří ve stínu,
ale snáší i plné slunce, vyžaduje teplo; kvete na jaře. Jde
o velmi dekorativní, velkou, tuhou rostlinu pro osazování
tropických terárií, dobře roste i v “epifytické” formě
s kořeny ve výživné zemině, zabalené v maskovacím a vodu
zadržujícím rašeliníkovém balu.
C. zonatus var. viridis
hort.
Jde o světle zelený zahradnický
kultivar s hladkou, neošupenou spodní stranou listů, a žlutohnědými
příčnými proužky; v poslední době je vytlačován formou fuscus
(RICHTER, 1978; ANONYMUS, 1989).
Kříženci rodu C r y p t a n t h u s
Cryptanthus x lubbersianus (C. bivittatus x C. beuckeri) Tohoto křížence vypěstoval E. Morren v roce 1884 a na trh jej uvedl Makoy (Lüttich). Je středně velký, až 20 cm vysoký, v době květu leží zploštěle na zemi. Listy se z úzké báze rozšiřují do vejčité plochy, okraje jsou slabě ostnité; zbarvení je olivově až svěže zelené se světle zeleným mramorováním; na světle růžoví. Vyžaduje polostín, teplo, kvete v zimě a na jaře (ANONYMUS, 1989; RICHTER, 1978).
Cryptanthus x makoyanus (C. acaulis x C. bivittatus)
Křížence vypěstoval a uvedl na trh Makoy (Lüttich) v r. 1889. Růžice listů je malá až středně velká, plochá. Vzrůstem připomíná C. acaulis. Zbarvení je nenápadné, jednobarevně zelené; při silném osvětlení je stříbřitě zelené (RICHTER, 1978). Vyžaduje stín až polostín a mírné teplo; kvete v zimě a na jaře.
Cryptanthus x mirabilis (C. beuckeri x C. x osyanus)
Tohoto vícenásobného křížence uvedl poprvé v r. 1961 W.Richter. Růžice listů je středně velká, plochá, listy vybíhají z úzké báze do oválné čepele, okraje jsou slabě ostnité, vlnité; zbarvení je zelené se silným žlutobílým mramorováním. Vyžaduje stín a teplo, kvete v zimě a na jaře (RICHTER, 1978).
Cryptanthus x osyanus (C. lacerdae x C. beuckeri)
Tohoto křížence vypěstoval Witte (Botanická zahrada Leiden) v r. 1894. Má velmi plochou, hustou, uzavřenou listovou růžici, listy široké, z úzké báze vybíhá téměř kulatá, hrubě šupinatá čepel. Zbarvení je tmavě olivové se světlými skvrnami; na světle červená. Vyžaduje polostín a teplo, kvete v zimě a na jaře.
Některé zahradnické kultivary rodu C r y p t a n t h u s
Cryptanthus “Grünsilber”
Tuto odrůdu vyšlechtil W.Richter.
Růžice listů dosahuje průměru 15 - 20 cm; je hustá, uzavřená,
listy jsou oválné až dlouze oválné, 12 cm dlouhé a 5 cm široké.
Zbarvení je temně zelené s hustými stříbřitě šedými šupinami.
Cryptanthus “India”
Vzhled jako miniaturní C.
brasiliensis, resp. C. bromelioides. Vysoké růžice
měkkých, hladkých, slabě zvlněných a nepatrně trnitých
listů. Zbarvení je zelené, na bázi listů, kam dopadá sluneční
světlo, se objevuje hnědočervené zbarvení; spodní strana
listů je stříbřitě šupinatá (ANONYMUS, 1989).
Cryptanthus “It”
Kultivar “It” pochází z USA.
Má růžici o průměru až 50 cm. Listy jsou až 35 cm dlouhé
a 45 mm široké; na bázi jsou svrchu stříbřité šupinky a v shlucích
v první třetině listů; spodní strana je hustě šupinatá.
Středem listů se táhne různě široký zelený pruh, lemovaný
při okrajích jedním či více bělavými pruhy; na světle
silně růžoví až červená; listy jsou velmi tuhé, silně
vlnité a ostnité. Kvete na jaře a počátkem léta, bohatě
odnožuje; odnože mají nálevkovitý tvar a vyrůstají na značně
dlouhých oddencích. Je lépe, oddělovat je poněkud větší.
Cryptanthus “Marion
Oppenheimer”
Typově jde o C. x mirabilis
s velmi malým vzrůstem, velmi širokými vejčitými listy a
jen nepatrným sklonem k červenání (ANONYMUS, 1989).
Cryptanthus “Morgenrot”
Typově jde opět o C. x mirabilis
středně velkého vzrůstu; průměr růžice dosahuje 40 cm, výška
25 cm. Protáhlejší listy mají překrásně sytě zeleně
skvrnité zbarvení; při intenzivnějším světle se na listech
objevují různě intenzivní a nepravidelné růžové skvrny a
plochy (RICHTER, 1978). Kvete na jaře a počátkem léta,
bohatě odnožuje.
Cryptanthus “Kupferrosa”
Je velmi podobný předchozímu,
listy jsou často silně lesklé, na světle s rozsáhlými červenohnědými
plochami na zeleně mramorovaném základě (RICHTER, 1978). Některé linie dosahují značné
velikosti (průměr 80 - 90 cm a výška 25 cm). Kvete na jaře
a v létě, v té době se ploše rozkládá na půdě; odnožuje
méně.
Cryptanthus “Silberlila”
Vyšlechtil W. Richter. Menší
až střední hustá, kompaktní růžice zelených, svrchu řídce,
zespodu hustě stříbřitě šupinatých listů, až 15 cm dlouhých
a 6 cm širokých; na světle tendence k růžovění až hnědočervenému
zbarvení (RICHTER, 1978).
Cryptanthus “Ti”
Kultivar “Ti” pochází z USA;
má stejný vzrůst, jako odrůda “It”, zbarvení je ovšem převrácené
- uprostřed široký bělavý, na světle měděně červený
pruh, který je na vlnitých ostnitých okrajích lemován zelenými
pruhy (ZIMMER, 1986).
Mezidruhoví kříženci rodu C r y p t a n t h u s
xCryptbergia meadii (Cryptanthus beuckeri x Bilbergia nutans) Pochází z USA. Tvoří vysokou, bujnou, středně vysokou růžici; listy jsou podélně kopinaté, špičaté, hrubé, olivově zelené; spodní strana je šedá, tmavě skvrnitá, květ zelený. KŘÍSTEK (1978) a jiní uvádějí “rodový” název Cryptobergia.
xCryptbergia rubra (Cryptanthus bahianus x Bilbergia nutans) Pochází rovněž z USA. Tvoří vysokou, bujnou, středně velkou růžici tuhých, žlábkovitě prohnutých, kopinatých, dolů ohnutých, silně lesklých listů. Střed růžice bývá červenavý; okraje listů jsou silně trnité, spodní strana je šupinatá, šedozeleného zbarvení. Květy jsou šedomodré až zelenomodré. Na světle rostliny silně červenají do purpurového odstínu. V období květu a po odkvětu silně odnožují a přežívají ještě řadu měsíců i let. Dobře se hodí do větších i zastíněných terárií, kde zůstávají svěže zelené.
Uvedený přehled není samozřejmě zdaleka vyčerpávající. Dnes by snad ani nebylo možné utvořit úplný přehled všech vypěstovaných zahradnických kultivarů. Tyto rostliny si získávají oblibu tím, že jsou snadno pěstovatelné, vytrvalé, nenáročné a snadno se vegetativně množí. Přitom jsou to často velmi elegantní, atraktivní formy, zkrášlující bytová terária, okenní skleníčky, či jen parapety zaprášených městských oken, a zároveň vyslanci horké tropické Brazílie v našich domovech. Snad jen to, že mají relativně malou rozmnožovací schopnost, čímž se nestávají lákavými pro velké zahradnické podniky, způsobuje, že jejich šíření zůstává doménou ojedinělých nadšenců.
Souhrn
Práce se zabývá rodem Cryptanthus, který je v rámci čeledi Bromeliaceae ojedinělý způsobem života v přírodě o univerzálním použitím v kultuře, v teráriu nebo v předokenním skleníčku, velmi cenný a neprávem opomíjený. V české literatuře nebyl tento rod dosud komplexně zpracován a ani zahraniční prameny nepodávají vyčerpávající obraz o systematice, taxonomii a zahradnickém využití tohoto rodu. Proto se také asi málo objevuje na trhu a jeho pěstování je vysloveně doménou malých zahradnictví a privátních pěstitelů.
Zusammenfassung
Die Bromelien der Gattung Cryptanthus und ihre Ausnutzung für die Bepflanzung der Terrarien Im Artikel werden biologische und systematische Erkenntnisse über die Gattung Cryptanthus (Bromeliaceae) beschrieben und diskutiert. Es sind bodenbewohende Pflanzen, die gut sowohl Trockenbedingungen, als auch feuchte Klima und nasse Boden ertragen. Sie wachsen gut im Bodensubstrat, in kleinen Blumentöpfen oder im Moos auf den Ästen. In der letzten Zeit wurden die botanischen Arten dieser Gattung von vielen schönen und gut wachsenden Hybriden verdrungen. Viele von diesen Hybriden haben ihre Ursprung in deutschen botanischen Gärten und Betriebe.
Poděkování
Poděkování autora patří panu Janu Maškovi (Český Brod) z Botanické zahrady UK v Praze za laskavé přehlédnutí rukopisu práce a cenné informace k správné determinaci druhů a hybridů, vedení Palmengarten Frankfurt/M. za umožnění studia tamních sbírek rodu Cryptanthus a v neposlední řadě redakci časopisu Živa, paní Š. Orlíkové, která zajistila další podrobnou recenzi celé práce.
Danksagung
Der Autor gestatte sich bei Herrn Jan Mašek, Botanischer Garten der Karl-Univeristät Prag, Führung des Palmengartens Frankfurt/M. und Redaktion der Zeitschrift Živa herzlich bedanken.
Použitá literatura
KOROVIN, S.J. & ČEKANOVA, V.N. (1984): Bromelii v prirode i v kuľture. Nauka, Moskva, 166 s.
KALETA, K.H. & SCHULZ, D.L. (1989) Bromelien. Verlag für die Frau, Leipzig, 144 s.
KRAMER, J. (1976): Bromeliads: The color of the house plants. Van Nostrand Reinhold Comp., New York, 113 s.
KŘÍSTEK, J. & DUŠEK, J. (1978): Bromélie. Academia, Praha, 106 s.
MACHOVEC, J., ČAČA, Z. & OTRUBOVÁ,E. (1974): Kvetiny v byte. Príroda, Bratislava, 381 s.
RICHTER, W. (1978): Zimmerpflanzen von heute und morgen: Bromeliaceen. Neumann-Verlag, Leipzig-Radebeul, 384 s.
RÖTH, J. & VAHSHOLZ, S. (1985): Orchideen und andere Exoten. Neumann-Verlag, Leipzig-Radebeul, 232 s.
SMITH, L.B. (1954): Studies in the Bromeliaceae, 17. Contribution from the U.S.Nat. Herbarium, Vol 29, Part 11: 521 - 543.
VERGNER, I. (1994): Bromélie rodu Cryptanthus. Živa, Praha 42 (1), v tisku.
ZIMMER, K. (1986): Bromelien - Botanik und Anzucht ausgewählter Arten. Verlag P. Parey, Berlin - Hamburg, 168 s.
Došlo: 7. 12. 1993
Autor:
Ing. Ivan V e r g n e r, CZ-285 65 Zbýšov v Čechách 33.
© Česká společnost pro teraristiku a herpetologii v Praze 1993
Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.