Zkušenosti s chovem 14 forem denních
gekonů rodu Phelsuma.
Chamaeleo, Praha (1994) 4:
53 - 60
Andrej Funk
Teraristikou se zabývám již více než 10 let. Hlavním okruhem mého chovatelského zájmu jsou v poslední době gekoni rodu Phelsuma GRAY, 1925. Začal jsem s nimi někdy v březnu 1989. Zde bych se rád podělil o různé zkušenosti, které jsem s těmito krásnými ještěry v posledních pěti a půl letech získal. Dosud jsem měl možnost v teráriích chovat celkem 14 forem tohoto rodu.
Phelsuma abbotti abbotti STEJNEGER, 1893 žije na o. Aldabra, na západním pobřeží Madagaskaru a na o. Nosy Bé (VERGNER, 1990b). Zvířata, která chovám, pocházejí již z terarijních odchovů. V květnu 1993 jsem si pořídil první mládě, z kterého později vyrostla samička. Když jsem dlouho nemohl sehnat samce do páru, poskytl jsem ji jinému chovateli. Předtím vykladla ještě 2 neoplozená vejce. V září 1994 jsem získal mladý pár (1,1), který chovám doposud.
Phelsuma abbotti chekei BÖRNER & MINUTH, 1984 žije na lokalitě u Diego Suarez v S Madagaskaru. Moje zvířata pocházejí z odchovu. V září 1993 jsem koupil 2 mláďata, obě samičky, z nichž jedna později uhynula. V říjnu 1994 jsem získal samce a již došlo k páření.
Phelsuma barbouri LOVERIDGE, 1942 žije na pahorkatině (masiv Ankaratra) v centrálním Madagaskaru. V září jsem získal pár z dovozu z přírody. Samička snesla sice 2 vajíčka v jedné nebo dvou snůškách, bohužel byla neoplozená a samička krátce potom uhynula.
Phelsuma comorensis BOETTGER, 1913 žije na ostrově Grande Comore v Komorském souostroví. V květnu 1993 jsem koupil mladý pár pocházející z odchovu. V teráriu jsem nalezl celkem 4 vajíčka ze 4 snůšek. Samička vejce zahrabává a pečlivě ukrývá, není snadné je nalézt. V teráriu se ne vždy vylíhnou; samička byla zřetelně gravidní vícekrát. Vylíhla se celkem 3 mláďata. V říjnu 1994 však samička uhynula.
Phelsuma dubia BOETTGER, 1881 žije na Komorách, na o. Zanzibar, na východním pobřeží Tanzánie a na Z pobřeží Madagaskaru. Moje zvířata pocházejí z odchovu, jen samec je asi z přírody. První samičku jsem choval od listopadu 1989 do září 1990, další exemplář (samečka) mám od prosince 1991. Celkem jsem choval 1 samce a 5 samic. Od 2 samic jsem získal 6 vajec ve 4 snůškách. Z toho jen 3 vajíčka byla oplozena, jedno zaschlo, další je v inkubaci a jiné bylo předčasně otevřeno (po 119 dnech). Nyní chovám pár (FUNK, 1994a).
Phelsuma guttata KAUDERN, 1922 - žije na V pobřeží Madagaskaru od Pierre Radama po Ambila Lemaitso, také na o. Nosy Boraha. V září 1993 jsem získal samce, brzy potom i samičku, oba z dovozu z přírody. Sameček se pokoušel o páření, samička byla dvakrát gravidní, ale vejce jsem nikdy nenašel. Nejprve uhynula samička a v červnu 1994 i samec.
Phelsuma laticauda laticauda BOETTGER, 1880 žije na komorských ostrovech Mayotte a Anjouan, dále na ostrovech Farquhar v Seychelách, Nosy Faly a Nosy Bé u Madagaskaru a na Z pobřeží Madagaskaru. Moje zvířata pocházejí z odchovu, pouze jeden samec je asi z přírody. Prvním chovaným jedincem v květnu 1992 bylo mládě. Celkem jsem zatím choval 3 samce, 3 samice a několik mláďat. Od 2 samiček jsem získal celkem 19 vajíček (10 snůšek), z nichž se vylíhla 2 mláďata; 6 vajíček je v inkubaci, 2 se nevylíhla a ostatní byla neoplozená. V současnosti chovám pár.
Phelsuma lineata lineata GRAY, 1842 žije na mnoha lokalitách východního a středního Madagaskaru. V srpnu 1993 jsem koupil 2 mláďata, obě samičky, jednu z nich jsem později zase prodal. Krátce jsem měl i staršího samečka, asi z přírody, ale ten uhynul. Samička nakladla 5 vajíček ve 4 snůškách, všechna neoplozená.
Phelsuma lineata bifasciata BOETTGER, 1913 žije na mnoha lokalitách v jižní části východního a středního Madagaskaru, hlavně kolem lokality Périnet. S přiřazením mých zvířat k tomuto poddruhu si nejsem jistý, ostatně ani u předchozí nominotypické formy. V březnu jsem si pořídil pár dovezený z přírody. Samička však asi po měsíci uhynula.
Phelsuma madagascariensis madagascariensis GRAY, 1831 pochází z východního Madagaskaru. Od února 1994 do května jsem měl mládě odchované v teráriu, ale uhynulo. V srpnu jsem získal samce (potřebuji samici do páru).
Phelsuma madagascariensis grandis GRAY, 1870 žije na severozápadním Madagaskaru a o. Nosy Bé (VERGNER, 1991). Tuto formu chovám již od března 1989. Měl jsem celkem 3 samce, 7 mláďat a řadu mláďat. Od 4 samic jsem získal celkem 76 vajíček v 41 snůškách, z nichž se zatím vylíhlo 34 mláďat; další vejce byla neoplozená nebo jsou v inkubaci. V současnosti chovám 2 samce, 2 samičky a 1 dospívající mládě.
Phelsuma quadriocellata quadriocellata PETERS, 1883 žije v oblasti kolem lokality Périnet v centru východního Madagaskaru. Tuto formu chovám od února 1994. Nejprve jsem koupil 2 novorozená mláďata, která brzy uhynula, potom samičku dovezenou z přírody, ale rovněž uhynula; v létě jsem získal další mládě, to však uprchlo a nebylo nalezeno. Konečně od září 1994 mám samičku původem z přírody.
Phelsuma standingi METHUEN & HEWITT, 1913 žije na několika lokalitách nedaleko Tuléar na jihozápadě Madagaskaru. V říjnu 1992 jsem získal mladého samce z odchovu, v říjnu 1993 samici dovezenou z přírody. Zatím se mi nepodařilo dosáhnout odchovu (FUNK, 1994b).
Phelsuma sundbergi sundbergi RENDAHL, 1939 se vyskytuje na ostrovech Curieuse a Praslin v Seychelském souostroví. Od května mám dospívající mládě z odchovu.
To jsou všechny formy rodu Phelsuma, které jsem zatím měl možnost chovat. Jak je z přehledu zřejmé, pravidlené odchovy se zatím daří jen u P. madagascariensis grandis. U ostatních většinou sehrává svoji negativní úlohu momentální nedostatek vhodných zvířat k doplnění párů nebo i specifické požadavky na klimatické podmínky, zejména u druhů P. standingi a P. barbouri.
Při chovu felsum je všeobecně potřebné dbát na požadavky klimatické a ekologické. V zásadě lze rozlišit tři hlavní skupiny forem se společnými klimatickými požadavky. Některé druhy jsou navíc vázány na rozličné typy biotopů, čímž se množství požadavků na způsob chovu ještě zvyšuje. Přirozenou zásadou teraristy by mělo být zjištění všech dostupných informací o poměrech na lokalitách, kde chovaná forma žije. K formám, které jsem dosud choval, se mi podařilo zjistit (HESELHAUS, 1986; VERGNER, 1987, 1990a; MCKEOWN, 1993 aj.) následující:
Skupina "dubia-laticauda" vyžaduje denní teplotu 25 - 30 °C (s možností lokálního ohřátí na 30 - 32 °C), s nočním poklesem na 23 - 26 °C. Střední vlhkost (stačí 1x denně rosit), v teráriu menší miska s vodou a dobré větrání bez průvanu. Do této skupiny patří druhy z oblastí sezónně vlhkých a polosuchých lesů (nikoli deštných lesů). Z mnou chovaných forem to jsou P. dubia, P. laticauda, P. madagascariensis grandis, P. abbotti abbotti, P. abbotti chekei, P. comorensis a P. sundbergi. Z ostatních forem by sem patřily např. též P. lineata bombetokensis, P. madagascariensis kochi, P. seippi, P. astriata aj.
Skupina "lineata-guttata" vyžaduje teploty nižší, asi 24 - 28 °C (s možností lokálního vyhřátí na 28 - 30 °C), v noci 22 - 25 °C. Vlhkost vyžadují naopak vyšší (rosení 2x až 3x denně); v teráriu miska s vodou a dobré větrání. Jde o formy žijící ve vlhkých deštných lesích: P. lineata lineata, P. lineata bifasciata, P. madagascariensis madagascariensis, P. quadriocellata quadriocellata, P. guttata; patří sem i řada jiných forem: P. cepediana, P. borbonica borbonica, P. pusilla, P. klemmeri, P. flavigularis a některé poddruhy P. lineata.
Poslední skupinou je "standingi". Vyžaduje vyšší denní teploty (28 - 33 °C, lokálně až 35 °C) a výrazný noční pokles o 10 °C na 18 - 23 °C. Vlhkost naopak stačí nižší; zařízení terária doplňuje miska s vodou a dobré větrání. Rosení stačí 1x denně. Jde totiž o formy, které žijí buď v pouštním klimatu trnitého lesa na jižním Madagaskaru, či na suchých, prosluněných stanovištích některých ostrovů. Kromě mnou chované P. standingi sem patří P. leiogaster, P. mutabilis, P. breviceps, P. borbonica agalegae, P. ornata aj.
Některé druhy felsum mají ovšem ještě vlastní specifické nároky. Mezi ně patří např. mnou chovaná P. barbouri, která žije na pahorkatině s jednotlivými skalkami, porostem trav a křovin. Běžně pobíhá po zemi, kde se schovává mezi trsy trávy a kameny. Pod kameny na zemi klade také svá vajíčka. Způsobem života připomíná spíše naše travní ještěrky. I klima je ve středním Madagaskaru specifické - přes den poměrně sucho a teplo, v noci ale velké vlhko a trochu chladněji. V teráriu proto doporučuji denní teploty 27 - 31 °C, noční 22 - 25 °C. Přes den sucho (jen miska s vodou), večer a nad ránem důkladně rosit. Podobné nároky má pravděpodobně i jihoafrická P. ocellata.
K řádnému chovu felsum patří i vhodné vybavení terária. Důležité jsou svisle postavené větve či bambusové tyče, které musí být s ohledem na velikost felsum dostatečně silné. Je možné použít i vertikálně o stěnu opřená hladká prkénka. Z rostlin jsou velmi vhodné sanseviery ("tchýnin jazyk", r. Sansevieria), které jsou v terarijních podmínkách vytrvalé a jejich široké, silné a pevné listy dobře slouží felsumám k pohybu i úkrytu. Menším druhům felsum z vlhkomilné skupiny "lineata-guttata" je možné do terária dávat i jiné typy rostlin. Zařízení terária by mělo být kvůli kontrole, krmení a hledání vajíček přehledné, ale zároveň dostatečně členěné a s úkryty.
Z hlediska rozměrů je důležité, aby terária měla dostatečnou výšku, protože většina felsum žije na stromech, palmách, cukrové třtině, stěnách domů apod; potřebují tedy dostatečný prostor k vertikálnímu pohybu. Pouze např. P. barbouri ocení spíše terárium členěné do šířky a délky, vybavené kameny či skalkou, ale i zde je výška terária důležitá. Za minimum je možné považovat rozměry 30 x 35 x 35 cm (délka x šířka x výška) pro velmi malé druhy felsum (např. P. pusilla, P. mutabilis malé poddruhy P. lineata, P. quadriocellata apod.). Pro další nevelké druhy (např. P. laticauda, P. comorensis, P. guttata apod.) postačí terárium rozměrů 30 x 30 x 50 cm, pro středně velké druhy (např. P. dubia, P. abbotti) asi 40 x 30 x 60 cm a pro velké druhy (P. madagascariensis, P. sundbergi a P. standingi) alespoň 50 x 50 x 70 cm. Já osobně jsem doposud používal terária rozměrů 30 x 50 x 75 cm, v nichž chovám druhy P. madagascariensis, P. sundbergi, P. standingi, P. laticauda, P. abbotti chekei aj., dále v jednom teráriu 40 x 45 x 70 cm rovněž P. madagascariensis a konečně v řadě různých menších - např. 60 x 27 x 40 cm, 50 x 25 x 35 cm apod. ostatní formy (např. P. comorensis, P. dubia, P. abbotti, P. lineata, P. guttata aj.). Je nutné poznamenat, že takto velká terária, jaká používám já a mnozí další chovatelé, je nutné považovat za skutečně minimální. Zvláště u velkých druhů, které mají v přírodě teritoria na stromech i několikametrová, by byly k optimálnímu chovu nutné nádrže jistě mnohem větší, např. 70 x 70 x 150 cm i více. Také u některých velice na stres citlivých forem - např. P. serraticauda, P. cepediana či P. flavigularis, jsou potřebná prostorná a hustě zarostlá terária.
Důležitým faktorem chovu felsum je osvětlení. Jeho intenzita a podíl UV-záření sehrávají svoji úlohu ve zbarvení zvířat i celkově v jejich zdravotním stavu. Obecně lze říci, že čím je osvětlení silnější, tím je vhodnější. U druhů žijících v podrostu lesů, na banánovnících apod. (např. P. guttata, P. lineata, P. pusilla, P. quadriocellata, P. m. madagascariensis aj.) není přirozeně intenzita osvětlení tak významná, jako u druhů z polopouští či stromů v otevřené krajině (např. P. standingi, P. mutabilis, P. dubia, P. ornata, P. leiogaster aj.), ale kvalitní osvětlení vyžadují felsumy z obou typů biotopů. Vedle žárovek poskytujících teplo jsou vhodné zářivky, především s podílem UV-B záření. V létě je možné opatrně felsumy slunit i venku. Při nízké intenzitě světla, např. při pouze žárovkovém osvětlení, je nutné počítat se ztrátou intenzity a původního charakteru vybarvení. Jednotlivé formy reagují na intenzitu osvětlení rozdílně. Velmi citlivé jsou P. dubia, P. mutabilis či P. borbonica. U jiných zůstává zbarvení při různě intenzivním osvětlení neměnné, např. u P. madagascariensis, P. standingi, P. sundbergi aj.. U dalších druhů potom zůstává základní vzor zbarvení nezměněn, ale snižuje se sytost barev - např. u P. laticauda klesá sytost červené barvy, u P. lineata modrých odstínů apod..
Chov felsum by měl probíhat v párech. Jsou sice známy případy společného chovu více samiček (až 3) s jedním samcem, aniž by se samičky navzájem napadaly, ale není to vhodné, zvířata se navzájem stresují a přinejmenším utlačují. I při chovu samostatných párů může někdy dojít k teritoriálním šarvátkám. Mláďata sice lze chovat společně, ale i zde může docházet k potravní konkurenci a vzájemnému napadání; proto doporučuji individuální odchov. Několikrát jsem společně choval samičky více druhů (např. P. lineata, P. quadriocellata, P. comorensis, P. laticauda, P. dubia), aniž by se napadaly, ale pro stálý chov to nedoporučuji.
Citlivost felsum na stres je třeba brát v úvahu zejména při manipulaci. Pokud je to možné, nesmí se nikdy felsumy chytat do ruky. Při odchytu do krabiček nesmí chytání trvat dlouho. Transportovat je třeba felsumy ve tmě. Zvířata z přírody by měla přijít do správně zařízeného terária, dobře zarostlého rostlinami; zvířata v aklimatizaci vyžadují časté rosení, napájení, mírné teplo. Ihned po příchodu je možné podat vitamíny C a B. Zvířata přivyklá životu v určitém teráriu by neměla být často přenášena do jiného. Stalo se mi, že felsuma, původem z přírody, po takovém přemístění do jiného terária, náhle uhynula, pravděpodobně na stres. Zvláště klidné zacházení vyžadují druhy P. serraticauda, P. flavigularis, P. cepediana či P. ornata, u nichž při přenášení často dochází k úhynu v důsledku stresu.
Významným faktorem chovu je výživa. Felsumy se živí hmyzem a sladkostmi - květním nektarem, šťávami a kousky přezrálého ovoce.V teráriu je krmím hlavně domácími cvrčky, větší druhy cvrčků mají felsumy v oblibě méně. V létě přidávám smýkaný hmyz, převážně sarančata. V zimě je dobré pro zpestření občas podat i menší šváby, malým mláďatům octomilky apod.. Chitinózní larvy potemníků jsou naprosto nevhodné, ba přímo škodlivé. Felsumy mají rády létavý hmyz, proto někteří (např. GRECKHAMER, 1993; HAVELKA, 1993; MCKEOWN, 1993 aj.) doporučují zkrmovat motýly zavíječe (mola) voskového (Galleria melonela). Vedle hmyzu je třeba slepoň jednou měsíčně podávat sladké krmivo. Vhodné je mírně přezrálé ovoce (banán, papáje, třešně apod.), je možné nabízet i kompoty, ovocné přesnídávky, občas trochu medu, nastrouhanou mrkev, smetanové krmémy apod.. Při častém krmení sladkou potravou mají ovšem felsumy sklon k tloustnutí. I překrmování cvrčky a zvláště jiným tučným hmyzem (larvy a motýli voskového mola, larvy Zophobas morio aj.) vede k negativnímu tloustnutí. Dospělá zvířata proto stačí krmit 2x týdně (gravidní samičky 3x týdně) a sladkou potravou jen jednou až dvakrát za měsíc. Mláďata je ovšem nutné krmit prakticky denně. Někteří jedinci si na člověka zvyknou a jsou ochotni přijímat potravu z pinzety. V hustě zarostlých teráriích jsou felsumy samozřejmě plašší. Proto je nutné vybavení a péči rovnoměrně vyvážit tak, aby zvířata nebyla stresována, ale zároveň aby nebyla pokud možno přehnaně plachá a tím více lekavá.
K plnohodnotné výživě felsum patří i podávání vitamínů a minerálií, což je ještě důležitější při v teráriu běžné absenci UV-záření. Hlavním problémem je potom udržení vhodného vztahu mezi vápníkem (Ca), fosforem (P) a vitamínem D3; určitou roli zde hraje i vitamín A. Při nedostatku Ca a P dochází k rachitis, tj. měknutí a deformacím kostí, případně s následkem smrti. Stejné důsledky má i nedostatek vitamínu D3 (nebo též absence UV-záření). Naopak při nadbytku vitamínu D3 dochází ke zvápňování orgánů vedoucímu rovněž ke smrti. U nás prodávaný Combinal A+D3 má pro plazy nevhodný poměr mezi oběma složkami: při správném dávkování vitamínu D3 může dojít k předávkování vitamínu A. Vhodnější je tedy používat jednosložkový Combinal D3, který je ovšem na trhu vzácný. Combinal je přípravek vysoce koncentrovaný, neměl by se podávat častěji než několikrát za rok, a to ve velmi nepatrném množství. Vhodné jsou i zahraniční vitamínové preparáty. Z tuzemských polyvitamínových přípravků má vhodné složení Spofavit (VERGNER, 1987; 1990a). Potrava by měla být obalena práškovým vápencem, používají se i směsi Roboran, Vitaplastin, Vitamix, omezeně Supervit (obsahuje příliš mnoho vitamínu A). Dospívající a dospělé samičky by měly mít v teráriu misku s drcenými skořápkami (nejlépe vlastními), ale i slepičími (HAVELKA, 1993). Přes všechna tato opatření není lehké u felsum v teráriu takto uměle vytvořit optimální složení vitamínů a minerálií. Občas proto dochází v chovu k problémům (zmíněná rachitis), hlavně u mláďat. Velké druhy felsum se chovají v tomto směru nejsnadněji. Z jiných zdravotních potíží jsem se setkal několikrát s problémy při svlékání, které se ovšem rychle vyřešily zvýšením rosení.
Při rozmnožování felsum hrají úlohu různé faktory. Především je k němu potřebný snášenlivý a dobře živený pár. Páření probíhá v průběhu celého roku, dominuje ale s nástupem jara při prodlužování dne. Na podzim jsem u svých zvířat často pozoroval odpočinkové období. Samičky P. madagascariensis grandis nakladly třeba až 7 snůšek za rok, malé druhy méně. Ve snůšce bývají 1 až 2 vejce. Většina druhů je pokládá volně na zem (nejčastěji k nějakému předmětu), do paždí listů apod. (P. madagascariensis, P. laticauda, P. quadriocellata, P. lineata aj.). Jiné druhy vejce lepí na stěny (P. dubia, P. ornata aj.). Někdy samičky vejce ukrývají pod různé předměty (P. comorensis). P. barbouri je lepí na kameny na zemi nebo dokonce pod kameny, na jejich spodní stranu. P. abbotti se chová individuálně - někdy vejce ukrývá, jindy lepí na předměty, většinou je ale pokládá volně na zem.
Vejce přilepená na stěnu (P. dubia) jsem inkuboval v teráriu, což přináší problémy s vlhkostí. Volně položená vejce jsem inkuboval mimo terárium. Zpočátku jsem vejce P. madagascariensis grandis dával do inkubátoru s konstantní teplotou 28 °C, ale mláďata se líhla příliš brzy (asi po 55 dnech), byla slabá a často záhy uhynula. Proto jsem ihned změnil podmínky inkubace - vejce dávám do plastové krabičky se směsí vlhkého rašeliníku a perlitu. Krabičku kladu na terárium. Teploty jsou potom proměnlivé, 25 - 31 °C přes den a 23 - 26 °C v noci. Mláďata P. madagascariensis se za těchto podmínek líhnou po 70 až 95 dnech a jsou životaschopná. Menší druhy se líhnou o něco dříve. Neměl jsem problémy s degeneracemi u mláďat. Ostatně si myslím, že většinou nejde u takových mláďat o genetické zatížení, ale spíše o vady způsobené právě podmínkami inkubace.
Mláďata odchovávám v přiměřeně menších nádržích (u velkých druhů 20 x 25 x 30 cm, u malých 15 x 10 x 20 cm), které je třeba s postupem růstu mláďat zaměňovat za větší. Důležité je přísně dbát o udržování vhodných mikroklimatických podmínek v teráriu a samozřejmě o pravidelné krmení. Dospělosti dosahují felsumy v průměru po 10 až 16 měsících.
Tolik mé poznámky a zkušenosti, získané za více než pětileté období chovu různých druhů rodu Phelsuma. Nelze říci, že jsou to zvířata nenáročná. Rozhodně bych je nedoporučoval začínajícím chovatelům. Při respektování jejich požadavků se však dají tito překrásní, zajímaví a v přírodě z větší části ohrožení gekoni v teráriu chovat i rozmnožovat. Přeju proto našim chovatelům felsum mnoho úspěchů v jejich chovech.
Poděkování
Děkuji ing. Ivanu Vergnerovi za odborné přehlédnutí článku, jeho doplnění a jazykovou úpravu celé práce.
Souhrn
Autor shrnuje své zkušenosti s pěti a půlletým chovem denních gekonů rodu Phelsuma v teráriu. Bližší údaje se týkají 14 dosud autorem chovaných forem: P. abbotti abbotti, P. abbotti chekei, P. barbouri, P. comorensis, P. dubia, P. guttata, P. laticauda laticauda, P. lineata bifasciata, P. lineata lineata, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis madagascariensis, P. quadriocellata quadriocellata, P. standingi a P. sundbergi sundbergi. Detailně popisuje podmínky chovu P. barbouri. Přibližuje požadavky jednotlivých skupin druhů na klimatické a biotopní podmínky v teráriu. Zabývá se problematikou minerální a vitamínové výživy felsum a popisuje zkušenosti s rozmnožováním. Lepších výsledků v životaschopnosti mláďat P. madagascariensis grandis dosahoval při střídavých inkubačních teplotách 25 - 31/23 - 26 °C (délka 70 - 95 dní) než při stálé teplotě 28 °C (jen 55 dní inkubace).
Zusammenfassung
Erfahrungen mit den Haltung und
Zucht von 14 Formen der Gattung Phelsuma
Der Verfasser fasst seine Erfahrungen mit fünfundhalbjähriger Haltung der Taggeckos (Gattung Phelsuma) im Terrarium zusammen. Die näheren Angaben betreffen 14 bisher vom Verfasser gehaltenen Formen: P. abbotti abbotti, P. abbotti chekei, P. barbouri, P. comorensis, P. dubia, P. guttata, P. laticauda laticauda, P. lineata bifasciata, P. lineata lineata, P. madagascariensis grandis, P. madagascariensis madagascariensis, P. quadriocellata quadriocellata, P. standingi und P. sundbergi sundbergi. Ausfürlich beschreibt er der Habitat, Naturverhalten und die Haltungsbedingungen von P. barbouri. Er bringt die Ansprüche der einzelnen Artengruppen an Klimatischen- und Biotopbedingungen im Terrarium näher. Er beschäftigt mit Problematik der Ergänzung der Ernährung mit Mineralien und Vitaminen und beschreibt seine Erfahrungen mit Fortpflanzung. Bessere Ergebnisse erreichte er bei P. madagascariensis grandis in wechselnden Bruttemperaturen 25...31/23...26 °C (79... 95 Tage der Inkubation), als in der ständigen Temperatur 28 °C (nur 55 Tage der Inkubation).
POUŽITÁ LITERATURA
FUNK, A. (1994b): Zajímavý gekon Phelsuma standingi. - Akvárium terárium, Praha 37 (9): 31-32.
GRECKHAMER, A. (1993): Felsuma nádherná, Phelsuma cepediana. - Terarista, Praha 4 (1): 9 - 13
HAVELKA, A. (1993): Chov gekona Phelsuma standingi. - Akvárium terárium 36 (6): 35 - 37.
HESELHAUS, R. (1986): Taggeckos - praktische Winke zur Pflege und Zucht. Edition Kernen - Reimar Hobbing, Essen, 112 s.
MCKEOWN, S. (1993): The general care and maintenance of day geckos. Advanced Vivarium Systems. - The Herpetological Library, Honolulu, 145 s.
VERGNER, I. (1987): Gekoni rodu Phelsuma. - Sb. 14. nár. aktivu terar., Most, s. 42 - 68.
VERGNER, I. (1990a): Beobachtungen bei der Vermehrung von Phelsumen im Terrarium. - Herpetofauna, Weinstadt 12 (65): 25 - 34.
VERGNER, I. (1990b): Felsuma mramorovaná, Phelsuma abbotti v přírodě a v teráriu. - Akvárium terárium 33 (8): 28 - 29.
VERGNER, I. (1991): Chov a rozmnožování felsumy madagaskarské a seychelské. - Živa, Praha 39 (2): 84 - 85.
Došlo: 15.12.1994
Adresa autora:
Andrej Funk, Družstevní ochoz 25, CZ-140 00 Praha 4.
© Česká společnost pro teraristiku a herpetologii v Praze 1994
Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.