Chamaeleo 4 - "Chov cvrčka domácího s vysokou produktivitou"

Málo známá metoda chovu cvrčka domácího
s vysokou produktivitou
Chamaeleo, Praha (1994) 4: 29 - 40

Vedle chovu hlodavců hraje chov a rozmnožování hmyzu velkou roli při úspěšném chovu a rozmnožování mnohých druhů plazů a obojživelníků v teráriu. Pravděpodobně nejvhodnější krmný hmyz nacházíme v čeledi cvrčků, Gryllidae. Při optimálních podmínkách může být produktivnost těchto živočichů neuvěřitelně vysoká.

V následujících řádcích si dovoluji představit metodu racionálního chovu cvrčka domácího, která byla vybudována v ZOO Praha a nyní použita s velkým úspěchem v poněkud pozměněné formě v Tiergarten Schönbrunn/Wien.

Právě v poslední době bylo popsáno více způsobů chovu cvrčka domácího (např. FRIEDRICH & VOLLAND, 1992; STETTLER, 1986; JES, 1987, HESELHAUS, 1987 atd.). Podle mých zkušeností se přesto zde popsaný způsob chovu hodí nejlépe. K tomu je ovšem nutno dodat, že tato metoda byla vyvinuta především pro větší zařízení.

Tento asi neznámnější cvrček obývá, jak napovídá jeho název, především lidská obydlí. Pocházejíc z pouští severní Afriky, rozšířila se Acheta domestica jako pravý kosmopolit.

Druh je z pohledu teploty poměrně náročný, což vedlo k tomu, že se stal nejčastěji podnájemníkem pekáren a jiných dobře vytápěných budov. Délka těla imaga (dospělce) měří asi 25 mm. Jako u ostatních cvrčků jsou samice poněkud větší a mají na konci zadečku kladélko (ovipositor). Samečci stridulují (cvrkají).

Velká výhoda cvrčka domácího spočívá v jeho mimořádné rozmnožovací schopnosti, která je jinými druhy sotva dosahována. Za podstatnou nevýhodu lze považovat jeho náchylnost k různým chorobám. Tak se příkladně ještě dosud neznámý virus krátce postaral o zničení mnohých chovů cvrčků v Evropě (ZOO Praha, úst. inf.). Jedná se přitom o onemocnění napadající především nymfy ve 3. a 4. instaru, kdy hynou téměř přes noc.

Proti předešlému druhu je tento jihoevropský druh s délkou 30 - 35 mm výrazně větší a působí podstatně robustnějším dojmem. Zbarvení cvrčka dvojskvrnného je černé, na krycích křídlech se nalézá dvojice žlutých skvrn, které vedly k jeho pojmenování. Na základě jeho velikosti a atraktivního vzhledu je Gryllus bimaculatus oblíbený krmný živočich, který je vhodný především pro větší obojživelníky a plazy. Nevýhodou tohoto druhu je nepříjemný zápach, který často vede k tomu, že mnohá zvířata cvrčka dvouskvrnného nerada přijímají. Zvláště u mláďat lze pozorovat, že tento krmný hmyz nepožírají!

S délkou 28 - 32 mm patří tento červenavě hnědý cvrček k velkým druhům. V insektáriích je chován teprve nedávno. Protože vykazuje podobně velkou reprodukci, jako cvrček domácí, navíc s rychlejším růstem nymf, zdá se, že v budoucnu svým významem zvítězí. Další výhody se ukazují ve vysoké odolnosti vůči chorobám a v absenci jakéhokoli zápachu. Podle mých zkušeností dochází u chovanců k jeho velké oblibě.

Nápadným znakem jsou u 17 - 22 mm dlouhého, nápadně menšího cvrčka poměrně velké zadní nohy. Cvrček krátkokřídlý je světle hnědý se dvěma příčnými tmavými pruhy a má - jak praví jeho jméno - krátká křídla. Tohoto cvrčka, pocházejícího z tropické Afriky, lze podobně vysoce produktivně rozmnožovat. Neuvěřitelně rychlé pohyby, které jsou umožněny právě jeho atletickou stavbou těla, jsou velkou nevýhodou: Mnohým teraristům tito cvrčci vždy znovu uniknou, takže o ně ztrácejí zájem. Stejně tak nepatrná velikost je předurčuje jako krmivo jen pro menší plazy a obojživelníky (GÁBRIŠ, 1994a).

Následně je popsána metoda chovu Acheta domestica, provozovaná v Tiergarten Schönbrunn, Wien (GÁBRIŠ, 1994b). Zařízení je umístěno ve sklepě a má dílku 3,6 m a šířku 2,8 m. Malý prostor je ovšem skutečně účelně, do detailu promyšleně využit.

Každé z těchto vývojových stádií potřebuje určité podmínky s ohledem na teplotu a vlhkost vzduchu, na něž je nutné brát zřetel zejména při profesionálním chovu. Jednotlivá stádiu musí být umístěna podle účelu v různých nádržích. Ty můžeme opět dělit do čtyř základních typů:

3.2.1. Nádrž pro rodičovskou populaci
Tato nádrž je s rozměry 50 x 50 x 75 cm (d x š x v) navrhována co nejvelkoryseji. Jako stavební materiál se používá sklo silné 4 mm. Ve výšce 7 cm nade dnem se nachází ocelové pletivo s otvory 3 mm, takže dospělí cvrčci nemohou propadnout. Ve vzniklém meziprostoru se shromažďují trus a zbytky potravy, které vlivem spodního vytápění vysychají. Nad pletivem jsou speciální plochy pro sezení cvrčků lamelovité konstrukce z pazdeřových desek (sololit). Jednotlivé sololitové desky (délka 430 mm, šířka 220 mm) jsou dráty spojeny tak, že s pomocí vymezovacích válečků (uříznutých z plastové trubky) vznikají meziprostory 15 mm široké (viz obr. 1 a 2).

S jistou zkušeností lze na této "obytné" konstrukci odchytit cvrčky do posledního, když se opatrně vyjme z nádrže a cvrčci se rázným pohybem sklepnou do nějaké nádrže s hladkými stěnami. K tomu účelu se výborně hodí stará, vyřazená koupací vana. Cvrčci z ní nemohou uniknout a lze je pohodlně vychytat. Používaná vana je přikryta dvoudílným poklopem z dřevěných desek, které tvoří příležitostnou pracovní plochu. Navíc slouží vana k mytí nádrží a jiných pomůcek.

Jako vybavení nádrží pro rodičovskou populaci se nad "obytnou" konstrukcí nacházejí na výšku postavené, 25 cm dlouhé roličky z vlnitého papíru, na nichž leží dvoudílná dřevěná miska na krmiva a skleněná nádobka na kladení vajíček. Ta má rozměry 40 x 16 x 6 cm. Jako stavební materiál se hodí odřezky 4 mm silného skla. Nádobka je do 5 cm naplněna substrátem, do něhož samičky vpichují své snůšky.

Jako kryt celé nádrže se hodí skleněný rámeček s výplní jemným pletivem. Tak nemohou cvrčci unikat jako nevítaní hosté (jako v mnohých budovách terárií se i v Tiergarten Schönbrunn rozšířili švábi Blattella germanica a Blatta orientalis).

Z těchto nádrží jsou stále v provozu čtyři. Protože samice cvrčků domácích jsou relativně krátkověké (délka života dospělců asi 4 týdny), lze doporučit týdenní výměnu obsahu nádrže za mladší chovná zvířata. Podle zkušenosti vniká při takto vzniklém čtyřtýdenním cyklu ztráta asi 20 - 30 %, tj. zmenšení násady cvrčků v nádrži během 4 týdnů o tuto hodnotu. Tato ztráta se ovšem nahradí v této době ohromným počtem vyprodukovaných vajíček. Při jedné generační výměně se nasazují 3 - 4 litry cvrčků.

3.2.2. Nádrž pro inkubaci a líhnutí
Tyto skleněné nádoby rozměrů 44 x 18 x 21 cm mají víko ze skla, do něhož jsou vyvrtány 3 otvory o průměru 30 mm, překryté jemným kovovým pletivem. Takto vznikající ventilační plocha umožňuje potřebnou ventilaci, zabraňuje však, na základě malých rozměrů, přílišnému vysychání substrátu. Jestliže se dosáhne ideálního mikroklimatu, může proběhnout inkubace bez zásahů, jako rosení atd.

Na dno nádobky pro inkubaci a líhnutí se klade jeden kus vaječného kartonu (kartónová proložka pro skladování a transport vajec). Na něm stojí nádobka se substrátem a vajíčky. Svými rozměry vyplňuje prostor nádrže. Vaječný karton zabraňuje tvorbě sražené vody mezi skleněnými plochami a chrání též čerstvě vylíhlé cvrčky před utopením. Mimo to usnadňuje přenesení nymf do další nádrže, protože se převážně zdržují právě na tomto kartonu. V popisovaném chovném zařízení (Tierpark Schönbrunn, Wien) se používá 16 těchto nádrží. Jsou postaveny ve čtyřech řadách v dobře izolované inkubační skříni s teplotou 30 °C.

3.2.3. Nádrž pro čerstvě vylíhlé cvrčky
Nádoby pro čerstvě vylíhlé cvrčky jsou v zásadě stejné, jako nádoby pro inkubaci a líhnutí. Jediný rozdíl je ve víku nádrže, které je zase obdobné, jako u nádrží pro rodičovskou generaci. Má velkou větrací plochu s napnutým kovovým pletivem ve skleněném rámu. Od tohoto typu máme v Tiergarten Schönbrunn k dispozici 10 nádrží. Nejčastěji je jich ale v provozu jen 5, ostatní slouží jako rezerva. Zařízení těchto nádrží tvoří jedině uříznuté kusy vaječného kartonu, kolmo postavené na dno, na nichž nymfy nalézají místa pro sezení viz obr. 4 a 5).

3.2.4 Odchovná nádrž
Jedná se o nádrže rozměrů 50 x 30 x 30 cm ze 4 mm silného skla. Také zde tvoří kryt skleněný rámeček s napjatou gázou. Podle velikosti cvrčků se řídí velikost ok gázy. Celkem máme k dispozici 24 těchto nádrží. Jsou rozděleny po 12 do dvou izolovaných skříní. V každé ze 4 řad se nalézají 3 nádrže. Pod řadami je vždy spodní vytápění.

Jako zařízení odchovných nádrží slouží opět "obytné" konstrukce z vertikálních desek sololitu. Každá konstrukce je složena z 15 sololitových desek, což umožňuje jednoduchý výpočet optimálního využití prostoru: Celkem je v každé odchovné nádrži k dispozici plocha pro sezení cvrčků asi 3 m². V jedné třetině odchovné nádrže je v "obytné" konstrukci jen 11 sololitových desek. Vzniklý prázdný prostor se vyplňuje roličkami z vlnitého papíru. Ty slouží k rychlému vyjmutí menších množství juvenilních cvrčků pro odchov plazů a obojživelníků.

Normálně probíhá vývoj Acheta domestica v 11 stádiích, mezi nimiž se cvrčci svlékají. Pro svlékání ve 2. a 3. instaru (vývojovém stádiu) potřebují nymfy vyšší vzdušnou vlhkost (srv. SKUHRAVÝ et al., 1968). Proto nejsou nádrže 3. typu (nádrže pro čerstvě vylíhlé cvrčky) vytápěny. Teplota by zde měla být trochu nižší, asi 28 °C. Pro vytvoření odpovídajícího mikroklimatu jsou nádrže jedno denně naroseny. Jako potrava a vlhký úkryt slouží několik listů pampelišky nebo hlávkového salátu. Aby se nemusely používat krmné misky, je malým množstvím suchého krmiva posypáváno dno nádrže. V nádrži pro čerstvě vylíhlé cvrčky (typ 3) zůstávají nymfy asi 3 - 6 dnů. Teprve potom se přemisťují do nádrží pro odchov (typ 4).

Pro všechny ostatní vývojová stádia lze doporučit relativně suché prostředí. Příliš nízké teploty při současně vysoké vzdušné vlhkosti vedou nevyhnutelně k neúspěchu. V takových případech se v chovu nikoli vzácně rozšiřují roztoči rodu Glyciphagus nebo houby jako Entomorpha grylli (VERGNEROVÁ & VERGNER, 1986).

Jedním z nejdůležitějších bodů při produktivním chovu cvrčků domácích je nepochybně správný výběr metody vytápění. Jak již bylo uvedeno, nymfy v prvních dnech života potřebují vyšší vzdušnou vlhkost, zatímco ostatní vývojová stádia vyžadují více-méně suché prostředí. V popisované chovné metodě se nejlépe osvědčily podlahové otopné desky rozměrů 50 x 90 cm. Protože použitý výrobek s výkonem 200 W byl příliš silný, musela být teplota prostřednictvím tyristoru (regulační prvek) upravena tak, aby na povrchu dosahovala nejvýše 45 až 50 °C. Teplota vzduchu v odchovných nádržích se tak pohybuje mezi 30 a 33 °C. Nádrže pro rodičovskou populaci se udržují v poněkud chladnějším prostředí.

Výhodou této vytápěcí metody je v první řadě rychlé vysychání trusu a zbytků potravy na dně, což asi nejúčinněji zabraňuje rozšíření roztočů a hub. Při 3 až 4 cm vysoké vrstvě trusu, která se na dně nashromáždí ke konci čtyřtýdenního cyklu, je to nanejvýš důležitý faktor! Dále lze prostřednictvím spodního vytápění docílit dobré ventilace nádrží. Ventilační pruhy 5 cm široké v každém patře odchovné skříně umožňují dobrou termodynamiku, bez níž si vysokou koncentraci cvrčků při této metodě nelze představit.

Na základě popsaných apsektů bych chtěl zdůraznit velkou výhodnost proti prostorovému vytápění, které je používáno v mnohých chovech krmného hmyzu. Navíc je také příjemnější provádět denní obsluhu při běžné pokojové teplotě.

Cvrčci jsou všežravci. Z praktických důvodů je suché a vlhké krmivo podáváno odděleně. Tento účel splňuje nejlépe speciální dřevěná dvoudílná krmná miska. Na rozdíl od misek z umělé hmoty, na jejichž okraje malí cvrčci nemohou vylézt, je krmivo v dřevěné misce snadno dosažitelné. Protože cvrčci mohou při delším používání krmné misky časem nahlodat, je třeba příležitostně vyrobit nové.

V provozu jsou dva druhy dřevěných krmných misek: Jeden pro rodičovskou populaci v rozměry 40 x 28 x 5 cm a menší s rozměry 35 x 22 x 5 cm pro ostatní nádrže. Rozdělení misek je provedeno tak, aby asi jedna třetina připadla na suché krmivo a dvě třetiny na vlhká krmiva.

3.5.1. Suché krmivo
10 kg směsi se skládá z 8 kg pelet pro psy (Friskies®-Mantzinger® Spezial Hundeflocken), 1 kg krevní moučky a 1 kg sušeného odstředěného mléka. Důležitý je přitom obsah bílkovin kolem 20 %. Dobré zkušenosti mám také se směsí mouky, klíčků, sušeného mléka a krevní moučky.

Obiloviny (z toho 65,0 % pšenice, 13,0 % prosa, 5,0 % kukuřice), rostlinné bílkovinné extrakty, minerální látky, kvasnice (1,4 % pivovarského droždí), rostlinné vedlejší produkty, mléko a mlékárenské výrobky.

Obsah živin	Přísady na 1 kg
Dusíkaté látky 12,6 %	Vitamín A 4500 mj.
Hrubý tuk 2,5 %	Vitamín D3 450 mj.
Hrubá vláknina 2,8 %	Vitamín E 45 mg
Popel 5,3 %	Měď 5,1 mg
Vápník 1,4 %
Fosfor 0,8 %

3.5.2 Vlhká krmiva
Protože cvrčkům není podávána žádná pitní voda, je třeba, aby dostávali denně čerstvé, šťavnaté krmivo, které by krylo jejich potřebu tekutin. Podle ročního období se zkrmuje hlávkový salát, pampeliška, vojtěška, zelí, jitrocel a jiné druhy zelených rostlin. Jako doplněk slouží plody jako jablka, pomeranče, grapefruity a zelenina, např. mrkev. Aby byl umožněn příjem potravy současně mnohým cvrčkům krájí se ovoce a zelenina na kousky asi 1 cm silné. V žádném případě se nesmí zkrmovat strouhané ovoce nebo zelenina. Ve uměle zvýšené teplotě nádrží během několika hodin zkysnou a cvrčci je přestanou přijímat.

Ačkoli se na první pohled zdá, s ohledem na mnohé návody v odborné literatuře (např. FRIEDRICH & VOLLAND, 1992; STETTLER, 1986 atd.), že je tato kapitola zbytečná, považuji výběr vhodného substrátu za obzvláště důležitý! Dobrý substrát pro snůšky vajíček by měl splňovat tyto úkoly:

Z řady vyzkoušených substrátů se nejlépe osvědčila především směs kypré zahradní zeminy a rašeliny v poměru od 1 : 1 do 1 : 2. Tato směs vyhovuje všem výše uvedeným požadavkům, takže v nádržích pro rodičovskou populaci je ji třeba jen 2x porosit. Rosení během vlastní inkubace není vůbec nutné! Substrát se používá jen pro jedinou snůšku.

3.7.1. Nádrže pro rodičovskou populaci
Na počátku chovu je velkou potíží obsazení chovných nádrží, takže je třeba pracovat na tom, aby pro každou rodičovskou populaci (nádrž) bylo k dispozici 3 až 4 litry cvrčků. Celkem je tedy třeba nejméně asi 12 litrů cvrčků, které v často musíme vyprodukovat sami ve vlastním chovu.

Jak již bylo výše popsáno, vkládá se do každé nádrže rodičovské populace nádobka se substrátem pro snášení vajíček. Samičky mají umožněno v průměru asi 48 hodin snášet vajíčka do této nádoby. Protože je nádobka ze skla, lze počet vajíček lehce kontrolovat. V jistých případech, např. je-li k dispozici málo vajíček, lze tuto dobu poněkud prodloužit. Zpravidla se nádobka s vajíčky každé 2 až 3 dny přenese do inkubátoru a do nádrže dospělých se vloží nová, takže samičky mohou bez přerušení snášet dál.

3.7.2 Nádrže pro inkubaci a líhnutí
Při teplotě 30 - 33 °C se nymfy líhnou za 6 - 8 dní. Když líhnutí v jedné nádrži trvá 2 - 3 dny, tedy přesně tak dlouho, kolik času měly samičky ke kladení vajíček do jedné misky se substrátem, líhnou se nymfy v inkubátoru prakticky nepřetržitě. Když v jedné nádobce opouštějí poslední mláďata své vaječné obaly, začíná líhnutí v další nádobce. Každý den se 50 - 130 g čerstvě vylíhlých cvrčků na vaječném kartonu přenese do nádrže pro čerstvě vylíhlé cvrčky.

3.7.3 Nádrže pro čerstvě vylíhlé cvrčky
V těchto nádržích zůstávají nymfy nejméně 3 - 6 dní. V této době se jednou až dvakrát svlékají, než jsou přeneseny do dalšího typu nádrže.

3.7.4. Odchovné nádrže
Zde cvrčci dorůstají 4 - 6 týdnů do dospělosti. Potom se část vrací zpět do chovu a druhá část slouží ke zkrmení. Z racionálních důvodů se toto rozdělení produkce cvrčků provádí dvakrát týdně. Každé pondělí se vyřazuje nejstarší rodičovská populace, tedy 3 - 4 litry dospělých cvrčků. Každý čtvrtek se vyčleňují další 3 - 4 nádrže přímo pro zkrmení.

Na základě popsané metody se nalézají v každé nádrži cvrčci ve stejné velikosti. Pro účely odebrání malých množství mladších vývojových stádií cvrčků, které se obchodně nazývají mikro, malí nebo střední, slouží zmíněné roličky vlnitého papíru, instalované v části odchovných nádrží.

Na závěr je nepochybně velmi zajímavá obrovská produkčnost (produktivita) této metody chovu. Jak již bylo zmíněno, během růstu jsou zkrmována různá množství subadultních cvrčků, což znemožňuje přesně stanovit produkčnost chovu. Pouze o produkci dospělých cvrčků se vedou záznamy. pohybuje se mezi 25 a 30 litry za měsíc! Pro lepší představu: v 1 litru cvrčků je asi 1200 exemplářů a váží celkem 460 g. Pro získání 1 litru cvrčků je třeba zkrmit asi 7 kg šťavnatých a 1 kg suchých krmiv.

Denní obsluha vyžaduje asi 1 hodinu práce. Dvakrát týdně při rozdělení na chovné cvrčky, cvrčky pro zkrmení a založení nové násady chovných cvrčků je třeba asi 2,5 hod. práce.

K tomu je třeba navíc jednou měsíčně věnovat asi 2,5 hod. na přípravu substrátu pro snášení vajíček. Celkový pracovní čas za měsíc činí asi 42 hodin. Tyto údaje ukazují, že se z pohledu produktivity práce při této metodě jedná o mimořádně racionální chov cvrčků domácích. Proto ji mohu všem institucím, které stále potřebují větší množství krmného hmyzu, vřele doporučit.

Na závěr se mi zdá ještě jedna poznámka důležitá: že touto metodou lze odchovávat jako krmný hmyz mnohé další druhy cvrčků!

Za mnohé cenné informace, bez nichž by nemohl být vybudován chov cvrčků domácích, patří můj upřímný dík ZOO Praha.

Díků hodné, účinné podpory při vytvoření rukopisu se mi také dostalo od mé manželky Simony Gábrišové a mého přítele, pana Alexandra Greckhammera (Wels). Za překlad do češtiny a konečnou úpravu textu děkuji ing. Ivanu Vergnerovi (Zbýšov).

Für zahlreiche, wertvolle Informationen, ohne denen der Aufbau der Heimchenzucht wohl kaum möglich gewesen wäre, gilt mein aufrichtiger Dank dem Zoo Prag.

Dankenserterweise erfuhr ich tatkräftige Unterstützung beim Erstellen des Manuskriptes von meiner Frau Simona Gabris und meinem Freund Hern Alexander Greckhammer, Wels. Für die Überzetung aus Deutchen auf Tschechischen und End-Ausstattung des Textes danke ich Herrn Dipl.-Ing. Ivan Vergner, Zbysov.

V úvodu je uvedena stručná charakteristika a biologie čtyř druhů cvrčků používaných pro krmení plazů a obojživelníků v teráriu (Acheta domestica, Gryllus bimaculatus, G. assimilis a Gryllodes sigillatus). Dále je podrobně popsána metoda chovu cvrčků v Tierpark Schönbrunn (Wien), odvozená od metody provozované v ZOO Praha. Tato metoda spočívá v použití 4 druhů nádrží (pro rodičovskou populaci, pro inkubaci a líhnutí, pro čerstvě vylíhlé cvrčky a odchovné nádrže), spodním vytápění nádrží uzavřených v izolované skříni, diferenciaci mikroklimatu pro různé kategorie cvrčků (nižší teplota a vyšší vlhkost jen v nádržích pro čerstvě vylíhlé cvrčky, pro ostatní sucho a vyšší teplota) a krmení suchým i šťavnatým krmivem nahrazujícím napájení. Na produkci 1 litru cvrčků se spotřebuje 1 kg suchého krmiva a 7 kg šťavnatých krmiv. Manipulaci s cvrčky usnadňují zvláštní lamelovité "obytné" konstrukce smontované z desek sololitu s meziprostory 15 mm, které se i s cvrčky vyjmou a ti se sklepnou do připravené nádoby (koupací vana). Navíc lze cvrčky v menších množstvích vyjímat na roličkách vlnitého papíru. Produkčnost chovu dosahuje při 4 nádržích pro rodičovskou populaci, 16 nádržích pro inkubaci a líhnutí, 5 nádržích pro čerstvě vylíhlé cvrčky a 24 odchovných nádržích 25 - 30 litrů dospělých cvrčků a menší (neměřené) množství ostatních vývojových stádií za měsíc.

Zusammenfassung
Eine wenig bekannte Methode der Heimchenzucht mit hoher Produktivität

Im Artikel beschreibt der Verfasser die charakteristichen biologischen Merkmale von vier Grillenarten, die für Fütterung der Reptilien und Amphibien am häufigsten verwendet werden (Acheta domestica = domesticus, Gryllus bimaculatus, G. assimilis und Gryllodes sigillatus). Weiter wird ausführlich die Methode der Heimchenzucht im Tierpark Schönbrunn/Wien erklärt, die aus der Methode der Heimchenzucht in Zoo Prag abgeleitet wurde. Diese Methodie liegt in der Verwendung von vier Behältertypen (für die Mutterpopulation, für Inkubation und Schlupf, für frisch geschüpfte Heimchen und Aufzuchtbehälter), in der Bodenheizung der Behälter in einem isolierten Aufzuchtskasten (Haltungschrang), im diferenzierten Mikroklima für verschiedene Wachstumstadien (niedrigere Temperaturen und höhere Luftfeuchtigkeit für frisch geschlüpfte Heimchen, für alle andere Stadien nur ein trockenes Milieu und höhere Temperaturen) und in der Fütterung mit sowohl trockenen als auch saftigen (frischen, feuchten, pflanzlichen) Füttermitteln, das das Tränken mit Wasser ersetzt. Für eine Produktionsmenge von 1 Liter der Heimchen verbraucht man 1 kg Trockenfutter und 7 kg Frischfutter. Eine Manipulation mit Heimchen erleichtern spezielle Lamellartige Sitzrippen, die aus Hartfaserplatten mit Zwischenräumen von 15 mm zusammengesetzt werden. Diese Sitzrippen kann man mit sitzenden Grillen leicht herausnehmen und in einem vorbereitenen Behälter mit glatten Wänden (z.B. Badewanne) abklopfen. Weiter werden kleinere Mengen der Heimchen auf den speziellen Wellpappröllchen herausgenomen. Die Produktivität der Heimzucht erriecht bei 4 Behälter für die Mutterpopulation, 16 Behälter für Inkubation und Schlupf, 5 Behälter für frisch geschlüpfte Heimchen und 24 Aufzuchtbehälter zwischen 25 und 30 Liter der erwachsenen Heimchen und eine kleinere (ungemessene) Menge von übrigen Entwicklungsstadien pro Monat.

Dipl.-Ing. Jiří Gábriš, Tiergarten Schönbrunn/Terrarium, Maxingstr. 13 b, A-1130 Wien, Rakousko.

Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.