K nedožitým 100. narozeninám
Roberta Mertense
Chamaeleo, Praha
(1994) 4: 1 - 4
Ivan Vergner
Od narození legendárního německého herpetologa, proslavivšího německou vědu o obojživelnících a plazech daleko za hranicemi, uplynulo 1. prosince 1994 právě 100 let. Narodil se 1. 12. 1894 v Sankt Petěrburku, ale jeho jméno je od dob jeho studií a navazující kariéry neodmyslitelně spjato s Frankfurtem nad Mohanem a především s jeho Výzkumným zoologickým institutem a přírodovědným museem Senckenberg, které jako jejich dlouholetý ředitel (do svých 70 let věku) pozvedl na skutečně světovou úroveň. Po jeho tragickém skonu následkem uštknutí bojgou Thelotornis kirtlandi, který jej zasáhl v plné činorodé práci v 81 letech 23. srpna 1975, byly krátké nekrology uveřejněny i u nás (VOGEL, 1975; STETTLER, 1976). Abych přiblížil čtenáři alespoň trochu jeho věhlas, dovolím si zde citovat jeho tituly, jichž se mu v průběhu a ke konci jeho plodného života dostalo: PhDr.; Prof. University Maxe Plancka v Lipsku; Prof. h.c. University J.W.Goetha ve Frankfurtu. Mimo čestnou funkci ředitele Senckenberského institutu a musea vykonával po dobu celých 50 let funkci kurátora jeho zoologických sbírek. Ačkoli je všeobecně v povědomí znám jako herpetolog, byl ve skutečnosti zcela universálním zoologem a řadu svých prací publikoval také v oboru mammaliologie, tedy v nauce o savcích. Publikoval celkem přes 600 prací, od 20. let až po polovinu 70. let; zpočátku téměř bezvýhradně publikoval své práce v muzejním časopise Senckenbergiana Biologica, později také v nově vzniklém časopise DGHT Salamandra. Jinak není prakticky na světě snad jediné významnější zoologické periodikum, kde by se neobjevila alespoň jedna jeho práce. Je autorem zásadních prací téměř o všech čeledích a rodech plazů i obojživelníků. Velmi významně zasáhl např. do systematiky varanů či felsum. Až do svých 70 let čile cestoval po všech herpetologicky zajímavých tropických krajinách a všechny sběry, uložené dnes v depositáři Senckenberského musea, pečlivě popsal ve svých pracích. K jeho nejvýznamnějším cestám patří expedice na Sundské ostrovy (1927), do Kamerunu (1937), Dominikánské republiky (1939), Severní Ameriky (1949), Střední Ameriky (1950), jihozápadní, jižní a východní Afriky a Pákistánu (1952), Jižní Ameriky (1954), Austrálie (1957), Egypta (1962), Sibiře (1964), Madagaskar a Mauritius (1966). Kromě toho nakupoval pro museum všechny zajímavé exempláře od obchodníků se zvířaty a ty se potom stávaly základem pro popis nových druhů. Všechny kolem sebe, lovce a obchodníky nevyjímaje, vedl k seriózní sběratelské práci, takže preparáty jím zařazené do sbírky mají, přes své relativní stáří, vesměs skutečně přesně lokalizovatelný název místa nálezu. Jeho jméno nese asi 40 druhů a poddruhů (... mertensi nebo ... robertmertensi), i jeden rod mloků (Mertensiella); v některých případech bylo jeho jméno použito i v létech po jeho smrti (např. Phelsuma robertmertensi MEIER, 1980). Význam Roberta Mertense pro německou a světovou herpetologii podtrhuje i v r. 1988 poprvé vydané suplementum časopisu Salamandra MERTENSIELLA. Jeho kolegové a mladší vrstevníci, pamětníci zakládání "Deutsche Gesellschaft für Herpetologie und Terrarienkunde" (DGHT) právě v museu Senckenberg ve Frankfurtu/M. v červnu 1964 a dnes většinou přední, významní a čestní členové této společnosti (A. A. Schmidt, Prof. Dr. W. Sachsse, Dr. K. Klemmer, Dipl.-Ing. I. Pauler, Prof. Dr. H.G.Horn, F. Golder, H. Meier a jejich manželky aj.), o něm hovořili jako o nesmírně erudovaném herpetolologovi se vzácným darem přesného úsudku a s obrovským duchovním zázemím znalosti mezioborových vztahů a jejich základů. Kromě toho si do pozdního věku dobře a s vědomím důležitých detailů pamatoval vzhled živých a preparovaných zvířat ze svých terarijních chovů i z depozitářů muzea, s nímž byl dokonale srostlý. Tak mu nečinilo problémy zařadit prakticky každého hádka či žabku do poddruhu, druhu, přinejmenším rodu nebo čeledi na základě znalosti morfologie, ale i anatomie či osteologie, stejně také na základě biogeografických či ekologických údajů. Měl skutečně vysoce kladný vztah k teraristice, jíž ostatně vždy považoval za pomocnou vědu herpetologie. Sám choval v museu i ve své vilce se zahradou, jezírkem a skleníkem na Georg-Speyer-Straße řadu obojživelníků a plazů, mnohé z nich úctyhodné desítky let a lze tak říci, že byl nejen strohým vědcem, ale i milovníkem plazů a obojživelníků. Mezi jeho skutečně vzácné a všemi obdivovateli vytoužené chovance patřily tuatary (Sphenodon punctatus), varanovci (Lanthanotus borneensis), velcí novokaledonští gekoni (Rhacodactylus leachianus) a mnoho dalších. Založení DGHT nebylo údajně přímo Mertensovým nápadem (tím prvním byl podle slov pamětníků již rovněž zesnulý Dr. W. B. Sachs), ale hned poté byl Mertens iniciátorem jejího vzniku, jejím velkým podporovatelem a také jejím prvním čestným předsedou. Poskytl tehdy potřebné zázemí pro nově vznikající společnost právě v prostorách musea Senckenberg. Vzpomínám si na tu dobu těsně po roce 1964, kdy mně jako patnáctiletému a mému čtrnáctiletému bratru Jiřímu sděloval Aldo Olexa (Praha), že v Západním Německu vznikla nějaká nová herpetologická společnost, ale že její časopis (Salamandra) je na jeho vkus trochu příliš vědecky zaměřený. Jeho blízkým a dosud žijícím spolupracovníkem je Dr. Heinz Wermuth (Freiberg), jehož sláva po Mertensově smrti sice téměř pohasla, ale jeho vliv lze ještě dnes spatřovat v stálé redakční spolupráci s věhlasným vivaristickým časopisem DATZ. Jeho pamětníci jej charakterizují jako člověka přístupného, ochotného vždy pomoci a poradit, zvláště poznal-li hlubší zájem tazatele. To ostatně potvrzoval i prof. Zdeněk Vogel (Praha-Suchdol) a známý švýcarský herpetolog a terarista Paul Heinrich Stettler (Bern), s nimiž jsem měl možnost o Mertensovi hovořit.
V množství Mertensem popsaných druhů, poddruhů i vyšších systematických jednotek (asi osm stovek popisů) se samozřejmě již na sklonku jeho života a po jeho smrti nalezly a dosud občas nalézají některé chyby, jichž se v metodicky správném způsobu popisu dopustil. Nikdy mu však nebylo zatěžko takové chyby napravit a správné řešení včas publikovat (např. u rodu Phelsuma v r. 1970).
V září letošního roku slavila DGHT v museu Senckenberg ve Frankfurtu/M. 30 let své existence. Ve svém úvodním projevu současný 1. předseda DGHT, Dipl.-Ing. Ingo Pauler (Wachenheim) stručně a výstižně vzpomněl prvního čestného předsedy této věhlasné společnosti: "Může být snad jen ojedinělý druh plazů nebo obojživelníků, který by Robert Mertens neznal, nepsal o něm, nevěděl o něm, ba snad aby jej nedržel v ruce nebo si s ním nevěděl rady. To mu umožňovala hluboká znalost zoologie ve všech myslitelných souvislostech. Budiž nám jeho mezioborový přístup k herpetologii v úzkém spojení s teraristikou vzorem pro další rozvoj DGHT."
ZUSAMMENFASSUNG
Zum unerlebenen 100. Geburtstag Prof. Dr. Robert Mertens
Am 1.12.1994 vergangen 100 Jahre seit dem Geburt von Robert Mertens in Sankt Petěrburg. Seine Bedeutung für deutsche Herpetologie und Terraristik und für eine enge Zusammenarbeit dieser Bereiche in der DGHT wird dem tschechischen Leser erklärt.
POUŽITÁ LITERATURA
VOGEL, Z. (1975): Zemřel prof. dr. Robert Mertens. - Akvárium terárium, Praha 18 (6): 192.
SCHMIDT, A.A. (1965): Professor Dr. Robert Mertens zum 70. Geburtstag. - Salamandra, Frankfurt/M. 1 (1/2): 2 - 6.
STETTLER, H.P. (1976): Profesor Dr. Robert Mertens. - Akvárium terárium, Praha 19 (1): 11.
Došlo: 1.12.1994
Adresa autora:
Ing. Ivan Vergner, CZ-285 65 Zbýšov v Čechách 33.
© Česká společnost pro teraristiku a herpetologii v Praze 1994
Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.