N A T R I X
Bulletin
pro teraristiku a herpetologii
Suplementum časopisu CHAMAELEO
Sborník XXI. Národního aktivu
teraristů ČR
Most,
21. - 23. 10. 1994
Sešit č. 7
Datum
vydání: 21. 12. 1994, 1 - 24 stran
ISSN 1210-5864
Obsah
Klepnutím na název článku
se dostanete přímo na vybraný článek
I.Vergner (ed.):
Souhrny přednášek z XXI. Národního aktivu teraristů ČR a V.
Výročního zasedání Společnosti v Mostě, 21. - 23. 10. 1994
(s. 1 + 17)
E.Hadaš & J.Podhajský:
Za plazy Indonésie a Nové Guineje (s. 1 - 2)
Z.Knotek: Zdravotní péče
a první pomoc u plazů (s. 2 - 7)
V.Zavadil: K rozšíření
a biologii čolka karpatského (Triturus montandoni) (s. 7)
D.Schmidt: Úvahy k
problematice chovu jedovatých hadů
(s. 7 - 10)
T.Wiedenhöfer:
Herpetofauna jižního Texasu (s. 11)
J.Gábriš: Situace
leguánů rodu Cyclura v Dominikánské republice - ostrov
Hispaniola (s. 11)
V.Hottmar: Odchov Heloderma
suspectum ve druhé filiální generaci (F2) (s. 12)
R.Víta: Chov a odchov Elaphe
scalaris (s. 12)
I.Vergner: Poznámky k
systematice a chovu rodu Phelsuma (s. 12 - 15)
R.Zajíček: Příprava
zákona o obchodu s druhy chráněnými CITES (s. 16)
M. Makovec:
Herpetologická pozorování v Kostarice (s. 16)
Excerpta z časopisu SAURIA (s. 17)
W.Grossmann & T.Ulber:
Nový gekon ze středního Thajska: Gekko siamensis sp.nov.
(Reptilia: Sauria: Gekkonidae)
K.D.Schulz: Užovky
jihovýchodní Asie r. Elaphe Část XIX. Elaphe
cantoris (CANTOR, 1839)
S.Steinfartz: Salamandra
salamandra infraimmaculata (V.MARTENS, 1880) v Izraeli
P.Grossmann & U.Grychta:
Co lze udělat u želvy se zlomeninou čelisti?
W.Grossmann: Bungarus
flaviceps flaviceps REINHARDT, 1843
G.Köhler: K způsobu
života, péči v teráriu a odchovu leguánka Sceloporus
malachiticus COPE, 1864
G.Scholz: Chov a odchov
želvy Claudius angustatus COPE, 1865
U Kuch: Hydrosaurus
bicinctus
M.O.Rödel & R.Bussmann:
Obojživelníci Julských Alp
D.R.Morgan: Manyeleti
Reptile Center - jedno trochu jiné výzkumné zařízení
G.Köhler: Péče a
odchov u Gerrhosaurus validus (SMITH, 1849)
Excerpta z časopisu DATZ (Die Aquarien- und Terrarien Zeitschrift)
I.Kober: Odchov v teráriu:
Gerrhosaurus flavigularis
M.Maronde: Malajští
gekoni Cyrtodactylus pulchellus
Souhrny
přednášek z XXI. Národního aktivu teraristů ČR a V.výročního
zasedání Společnosti v Mostě, 21. - 23. 10. 1994
(Zusammenfassung der Vorträge der
Tagung der Terrarianer in Most, 1994)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 1
Ivan Vergner (editor)
Asi 150 účastníků z České republiky, Slovenska, Německa, Polska a Ruska vyslechlo a shlédlo během zasedání celkem 11 přednášek. Vzhledem k tomu, že ze zasedání není připravován zvláštní sborník přednášek, ani časopis TERARISTA (vydává TSP Praha) již po tři poslední ročníky texty všech nebo alespoň některých přednášek neotiskuje, přistoupil Sekretariát společnosti k vydání kompletního přehledu přednášek formou stručných záznamů, pořízených přímo v přednáškovém sále během přednášek. Jde tedy o editorem subjektivně pojaté a zpracované poznámky, které nebyly konzultovány s přednášejícími. Autorské souhrny, předané Sekretariátu přednášejícími, byly pouze dr. Knotka a dr. Schmidta.
Kromě přednášek byly účastníkům
promítnuty dva videofilmy:
Rudolf van der Velde (Burgdorf, Německo):
Můj chov dendrobatidů v speciálních "žabích" teráriích.
- Václav Hottmar (Uhy): Chov a odchov Heloderma
suspectum.
Za vzornou a obětavou organizaci aktivu patří dík především Ludvíku Noskovi, dále Českému svazu chovatelů za finanční podporu aktivu a členům ZO ČSCH v Oseku u Duchcova za pořadatelskou a organizační pomoc během zasedání.
Použitá literatura:
HENDERSON, R.W. & SCHWARTZ, A. (1984): A Guide to the Identification of the Amphibians and Reptiles of Hispaniola. - Milwaukee Publ. Mus. Milwaukee, 70 s.
HOTTMAR, J. (1991): Chov korovce jedovatého (Heloderma suspectum COPE,1869) a jeho první rozmnožení v ČSFR. - Terarista, Střednice 2 (1): 3 - 12.
JES, H. (1989): Markierung von Reptilien und Amphibien im Kölner Aquarium am Zoo. In: PAULER, I. (1988 ed.): Zusammenfassung, Jahrestagung der DGHT 1988 in Hannover. DGHT, Bonn, s. 11.
OBST, F.J. (1983): Schmuckschildkröten. - A. Ziemsen Verlag, Wittenberg Lutherstadt, 112 s.
Za plazy Indonésie a Nové Guineje
(Nach der Reptilien von
Indonesien und Neuguinea)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 1 - 2
MUDr. Emil Hadaš & Josef Podhajský (Hradec Králové)
Během několikaměsíční cesty navštívili přednášející Novou Guineu (severní i jižní část) a řadu indonéských ostrovů. Exkurse začínala v horách severozápadu, kde nejvyšší vrcholky dosahovaly 4500 m. Sníh na vrcholcích ovšem nebyl, ale v celé náhorní plošině ve výškách 2000 - 3000 m bylo citelné chladno. Klima bylo nesmírně deštivé, pršelo denně asi od 10 hodin dopoledne až do večera. Oblast byla v důsledku tohoto klimatu prakticky neobydlena a nebyli zde pozorováni, s výjimkou žab a jediného v bažinách žijícího scinka r. Emoia, ani žádní hadi. V širokém údolí, navazujícím na náhorní plošinu, ve výšce asi 1500 m byla pozorována Liasis boeleni, černá krajta s bílou spodinou těla. Ta se asi do 10 hodin dopoledne intenzivně sluní a potom se ukrývá pod kameny apod., kde je citelné chladno. Pro toto přizpůsobení k nízkým teplotám tyto krajty nesnášejí transport přes trhy v horkých nížinách Indonésie. Ve stejné nadmořské výšce se vyskytují také Liasis albertisi, L. ametisthina a Chondropython viridis. Krajta ametystová tvoří řadu velikostně a barevně odchylných populací - horské populace dosahují sotva 2 m délky, některé ostrovní formy dokonce jen 1,5 m. Naopak ssp. kinghorni z jihu Nové Guineje je největší s délkou i přes 3 m. Candoia aspera byla nalezena pouze zcela zahrabaná v listí. Liasis albertisi je nejčastěji vázána na lidská sídla, vyskytuje se i ve městech. Pozoruhodný je nedostatek samic na trzích - z asi 200 vyšetřených zvířat byly jen 2 samice. Dosahují délky 2 m. Liasis papuanus je štíhlý dlouhý had; v teráriu loví samice jen ptáky, samec žere vše. Liasis mackloti je typická pouze na Timoru - na každém ostrově je odlišné zbarvení. Podobně u Chondropython viridis - vyskytují se populace s rozptýlenými bílými šupinami (Biak - ostrovy na severu) nebo naopak s nápadnou kresbou bílých teček nebo trojúhelníků, soustředěnou ve vertebrální linii (jako u Corallus caninus) (Aru - ostrovy na jihu); jiná populace z o. Yapen, ležícího jižně v sousedství o. Biak, nepřebarvuje plně ze žlutého mláděcího zbarvení na zelenou, dospělí zůstávají žlutozeleně skvrnití. Na snímcích z "farem" (trhu s plazy) byly ukázány četné druhy: Liasis mackloti savuensis, Morelia spilota variegata, agamy Gonocephalus, scinkové Dasia smaragdina (existují oddělené i smíšené hnědé a zelené populace), Varanus prasinus, V. karlschmidti, V. indicus, V. kalabeck, V. salvadorii (až 4,2 m !), V. salvator, V. dumerilii, V. similis, V. gouldii horni, Tiliqua gigas intermedia, agamy r. Tribolonotus, gekoni r. Cyrtodactylus, Crocodylus novaeguineae (vyžadují čistou chladnou vodu, proto je jejich chov na farmách v nížinách málo úspěšný), agamy Hydrosaurus amboinensis, H. weberi a řada dalších.
Zdravotní péče a první pomoc u plazů
(Gesunheitsfürsorge und Nothilfe bei
der Reptilien)
Natrix, Praha (1994) 2
(7): 2 - 7
MVDr. Zdeněk Knotek, CSc. (Brno)
V souladu s názvem si dovoluji rozdělit svůj příspěvek na dva bloky - první blok zahrne pojmy zdraví a zdravotní péči o plazy, druhý blok bude zaměřen na otázky první pomoci u plazů, které může poskytnout chovatel dříve než vyhledá odborné ošetření veterinárním lékařem.
Zdraví bychom mohli stručně charakterizovat jako schopnost organismu odolávat vlivu různých podnětů bez narušení fyziologických funkcí, schopnost růstu a reprodukce. Živý organismus se nachází ve stavu dynamické rovnováhy - homeostázy. Zdraví ani fyziologická kondice tedy nejsou pojmy statické a rovněž živý organismus není nikdy v absolutním klidu. Faktory atakující organismus živočicha nazýváme stresory. Stres je stavem adaptačních reakcí, kdy zvíře vykazuje řadu změn ve fyziologických procesech, přičemž koncert (soulad) těchto reakcí mu umožňuje se s vnějším atakem - stresorem vyrovnat bez vážnějšího poškození. Stresorem může být v podstatě každý takto působící faktor - biotický či abiotický (jiný živočich, parazit, světelný nebo tepelný podnět, chemická látka apod.). Organismus je zbaven působení stresorů vlastně až po smrti. V užším slova smyslu se v chovatelské praxi výrazu stres používá k označení nepříznivého faktoru silně rušícího klid a pohodu zvířete. Plaz, jenž se octne v novém prostředí, se zde setkává s celou řadou stresorů a je tedy lidově řečeno ve stresu. Není-li schopen se s tímto komplexem nepříznivých vlivů vyrovnat, postupně chřadne a umírá. Tento stav je typický u řady importovaných plazů, u nichž potom hovoříme o maladaptačním syndromu - tedy souboru narušených fyziologických funkcí a neschopnosti přizpůsobení na stresory. Jaké z tohoto příkladu přichází praktické poučení pro chovatele plazů? Stres v podstatě nelze universálně odstranit, je však třeba vyloučit působení vysloveně škodlivých vlivů a podporovat obranyschopnost terarijních zvířat. Toho lze dosáhnout dodržováním zásad, které budou dále uvedeny.
Zdravotní aspekty nákupu zvířete
Pokud jsme se rozhodli pořídit si nové zvíře do terária, měli bychom nejdříve zvážit, jaké podmínky jsou pro něj ideální a ty předem vytvořit. Plaz by měl být přivezen do hygienického, vhodně členitého terária, měla by být pro něj již dopředu zajištěna potrava. Pokud je postup opačný, tedy nejdříve se uskuteční nákup a potom se teprve zařizuje terárium a shání potrava, dochází k řadě chovatelských chyb a působení stresorů na nově získané plazy, např. nevhodně volený nákup plazů s ohledem na pohlaví. Setkáváme se s tím u ještěrů, kdy se v teráriu náhle octne větší počet samců a dochází ke krvavým soubojům a smrtelným zraněním.
Nevhodný transport získaného zvířete
Plazi, kteří byli získáni jako zdraví, často po několika dnech onemocní. Chyba je v transportu těchto zvířat. Na kliniku jsou pacienti přenášeni v krabičkách, v papírových pytlících, ve skleničkách, mladé vodní želvičky v zimě v igelitových sáčcích s chladnou vodou. Vhodné jsou polystyrénové transportní tašky.
Zdroj nákupu
Prodejny se zvířaty - pokud není prodejna vysloveně specializována na prodej plazů, jsou prodavači vybaveni nedostatečnými informacemi o životních nárocích plazů a vhodných podmínkách v teráriu. To se projevuje i tím, že plazi jsou v prodejnách chováni ve velmi špatných podmínkách, nevhodně krmeni a zákazník dostává mylné informace. Výjimkou bohužel nejsou ani chyby v taxonomickém zařazení prodávaných plazů a určení jejich pohlaví. Otřesné jsou případy prodeje vysloveně nemocných zvířat.
Nákup na burze - riziko chybného určení druhu a pohlaví je zde menší díky přítomnosti zkušenějších chovatelů. Otevřeným problémem je zdravotní stav nakupovaných plazů, ovlivněný kromě jiného i vlastním transportem plazů na burzu.
Nákup přímo u chovatele - je to nejvhodnější způsob. Kromě užitečných rad zkušenějšího chovatele lze zajistit i omezení rizika spojeného s dvojím cestováním zvířat. Nový majitel má ideální příležitost přesvědčit se o tom, v jakém prostředí byli plazi doposud chováni a podobně.
Odchyt ve volné přírodě - tento způsob získání plazů do terária je spojen s velkým rizikem při i po transportu a není výjimkou, že během cesty a v následujících týdnech uhyne až 80 % odchycených zvířat. Kromě toho je nutno zdůraznit, že řada druhů dnes podléhá ochraně zakotvené v příslušných konvencích. To se pochopitelně týká i našich druhů.
Zdravotní aspekty karantény
Karanténa představuje ochrannou izolaci nově získaného zvířete. Chráněno je toto zvíře i ostatní, kteří s ním mají žít ve společném teráriu. Každý přesun a transport je doprovázen působením komplexu stresorů ( viz výše). Cílem karantény je vyloučit zavlečení virových, bakteriálních, parazitárních i plísňových infekcí do chovu s nově nakoupeným zvířetem. Rovněž plaz nedostatečně adaptovaný na nové podmínky může onemocnět vlivem vcelku běžné mikroflóry v chovu.
Typ terária: Vhodný typ terária volíme s ohledem na druhy a typy plazů. Extrémem jsou jak příliš prostorná terária, tak i příliš těsné malé nádrže. Terária by měla být přiměřeně členitá, vždy s úkryty, které zajistí plazům pocit bezpečí, ale lze z nich plazy bez velkých komplikací vylovit. Základní vliv na životní pochody plazů má vhodná kombinace teploty a vlhkosti prostředí. Terária mají být před příchodem nových plazů čistá, vydesinfikovaná, zbavená roztočů. Velmi závažnou otázkou je vhodný typ substrátu v teráriu. Nedoporučuji písek ani oblázky, ani rašelinu či jiný přírodní materiál. Optimální z hlediska hygienického je papír, lino, guma nebo dřevěné rošty. Je totiž nutné mít přehled o charakteru a množství moči a trusu. Na jednoduchém a přehledném substrátu snáze zachytíme přítomnost endo a ektoparazitů, krváceniny, zvratky a podobně.
Zdravotní aspekty výživy plazů: Pokud zvířata v karanténě projeví zájem o potravu, nabídneme ji. Je lepší několik dní vyčkat, až si plaz na terárium a úkryt zvykne a potom nabídnout krmení potravou, která je optimální co do velikosti, množství, a u níž lze předpokládat, že bude s chutí přijata. Například želvám lze nabídnout salát, jenž jinak není ideální potravou, ale velmi jim chutná. Nekrmíme příliš velkou potravou, neboť v takovém případě může dojít ke zvracení a chybné interpretaci této komplikace.
Délka karantény a prováděná zdravotní vyšetření: Délka izolace nově získaných plazů před jejich zařazením do chovu by měla být alespoň 3 - 4 týdny. Za tuto dobu lze předpokládat příjem potravy a vody, stejně jako vykálení a vymočení plazů, někdy i ekdysi. Rovněž lze v tomto časovém intervalu diagnostikovat přítomnost parazitů v trusu, na těle plazů i na substrátu. Odborná vyšetření provádí veterinární služba ( odběr krve, výtěry na bakteriologické vyšetření, parazitologické vyšetření atd.). Speciální veterinární kontrolu a případně zajištění kompletní karantény nabízí specializované pracoviště. Zde se navíc provádějí další vyšetření - hematologické, biochemické, RTG, ultrazvuk a další. Pracoviště je oprávněno vydat protokol o výsledku veterinárního vyšetření.
Zdravotní aspekty terária
Velikost. Příliš malá terária neumožňují zvířatům pohyb, nelze v nich zajistit hygienu, chybí často zájem o potravu, zvířata se tísní a u ještěrů chybí možnost zaujmout přirozené stanoviště adekvátní postavení jedince v chovné skupině. Nevýhodou příliš prostorných terárií je špatná manipulovatelnost s plazy, horší přehled a orientace na substrátu. V některých případech zaznamenáváme i větší agresivitu plazů. Následky jsou především traumata hlavy, vzájemná pokousání, hubnutí, propuknutí infekcí a úhyny.
Konstrukce. Nevhodná konstrukce terária a jeho členění způsobují tyto komplikace: průvan, vlhkost, horko, zimu, růst plísní, neustálý neklid plazů (například v nezastíněných teráriích, nebo v teráriích, kde je vizuální komunikace s plazy v sousedním teráriu). Chybné provedení omezuje dosažitelnost všech prostor pro chovatele. U plazů hrozí především traumata - údery, pořezání, popálení, přiskřípnutí, utopení, úder el. proudem. O substrátu již bylo zmíněno výše, nicméně je třeba zdůraznit, že při volbě substrátu je nutný kompromis mezi jednoduchostí a praktičností strohého zařízení v karanténě a snahou o napodobení přírodních podmínek. Hlína, kopaný písek a piliny jsou však podklady, u nichž převažuje negativní vliv na hygienu terária. Substrát musí umožnit snadné odstranění zbytků potravy, moči a trusu, stejně jako snadné čištění a desinfekci.
Zdravotní aspekty výživy plazů
Velmi důležitým požadavkem je vhodný, zdravotně nezávadný zdroj potravy. V tomto směru lze u karnivorních plazů hodnotit zdroje potravy takto: oficiální chov laboratorních zvířat, vlastní chov, prodejna, odchyt z přírody. Předností laboratorního chovu jsou hygienické zásady chovu a pravidelná laboratorní vyšetření, nevýhodou je vyšší cena a tučnost hlodavců. Vlastní chov představuje pracnou variantu a chybí většinou veterinární vyšetření. Pokud je zdrojem prodejna zvířat, chybí informace o hygieně chovu. Odchyt zvířat v přírodě je velmi riskantní, naráží na ochranářské zásady a etickou stránku.
Velikost nabízené potravy: Plazi často přijímají potravu či kořist jen určité velikosti. Například dospělý hroznýšovitý had často pohrdne skupinou 8 - 10 myší, ale ihned uloví 2 - 3 potkany. Nevhodně velkou kořist plazi neloví, jsou jí zneklidňováni a mohou být i poraněni.
Frekvence krmení: Frekvence krmení je závislá na úrovni metabolismu plazů. Vyšší je u želv a ještěrů ( především u drobných insektivorních ještěrek), nižší je u velkých hadů. S ohledem na zdravotní aspekty je třeba upozornit na příliš časté podávání potravy u hadů, což nerespektuje jejich přirozenou schopnost přijímat potravu v delších intervalech a větším objemu. Nicméně příliš dlouhé pauzy mezi krmením mohou narušit biochemické a biologické procesy v trávicím traktu plazů. U dlouhodobě hladovějících želv lze pozorovat degenerativní procesy na játrech, jejichž důsledkem je anorexie a tím se kruh uzavírá.
Neplnohodnotná výživa: Častým a velmi vážným problémem u začínajících teraristů je podávání neplnohodnotné náhradní potravy ( například hovězí svalovina, rybí maso a pod.). Není respektován požadavek na minerální a vitaminovou složku potravy. Příkladem jsou akvatické druhy želv, herbivorní ještěři a želvy. Příliš tučná a koncentrovaná potrava představuje riziko tukové degenerace jater, obezity a oběhových komplikací. Tučná zvířata jsou méně odolná vůči infekcím a nejsou aktivní v době pohlavní aktivity. Nebezpečné je například častější podávání hlodavců v potravě karnivorních ještěrů. U želv je riskantní zkrmování komerčních diet, určených pro kočky a psy, stejně jako pravidelné přilepšování vitamíny.
Zkrmování živé kořisti: Tento druh krmení je spojen s rizikem poranění plazů při lovu, nebo též napadením plazů hlodavci, kteří mají rychlý metabolismus a v teplém teráriu mají dříve pocit hladu.
Přemisťování krmných zvířat: Nebezpečí přenosu a šíření infekcí je obzvlášť velké v chovech, kde je zvykem nezkrmenou potravu přenášet do jiného terária. Riziko je větší jsou-li plazi příslušníky téhož řádu ( řada virových infekcí má určitou specifitu, skupiny plazů se liší i vnímavostí a odolností vůči některým nemocím). Správná není ani praxe, kdy jsou krmnému hmyzu předkládány kadavery uhynulých plazů.
Zdravotní aspekty rozmnožování plazů
Pohlavní dospělost a aktivita jsou u plazů závislé více na velikosti a hmotnosti než na dosaženém věku. Přesto lze říci, že u většiny plazů je pohlavní aktivita dosažena kolem 6 roku stáří. Plazi příliš přetučnělí se nepáří. Samice musí být před zařazením do reprodukce v optimálním zdravotním stavu, neboť početné množství vajec či plodů ovlivňují v poslední fázi gravidity příjem potravy omezením prostoru pro trávicí trakt. Rovněž mobilizace živin, minerálií a vitamínů je velmi intenzivní. Vápník hraje v tomto období klíčovou roli pro fyziologický průběh porodu či snůšky, kvalitu mláďat či vajec a zdravotní stav matky po porodu či vykladení. Při volbě chovných skupin je nutné spolehlivě určit pohlaví plazů. Stále se setkáváme s chybami v tomto směru. U dospívajících ještěrů je nebezpečí soubojů samců končících smrtelnými zraněními. Slabší samci jsou utiskováni, hubnou a umírají na následné infekce. Březí samice je vhodné chovat v samostatných teráriích, kde lze omezit jejich rušení. V praxi se stává, že samci se snaží o kopulaci s těmito samicemi a dochází k vážným zraněním a úhynům březích samic.
Zdravotní aspekty inkubace vajíček: Základem je zajištění optimální teploty a vlhkosti vzduchu v inkubátoru. Vajíčka je možné opatrně kontrolovat, ale manipulace musí být velmi šetrná. Vhodná vlhkost neznamená, že mají být vajíčka mokrá. Kapající voda může vajíčka zcela poškodit. Po porodu živorodých plazů lze poskytnout pomoc ošetřením pupečních provazců. Mláďata z vajíček zásadně nevytahujeme, maximálně otevřeme část skořápky. U novorozených hadů nespěcháme s krmením, většinou počkáme až na první ekdysi.
Zdravotní aspekty zimování plazů
Cyklická činnost gonád plazů obývajících mírné pásmo je silně ovlivněna zimováním. Z tohoto důvodu se chovatelé snaží zimování dodržet. Zimování však vždy představuje vážné riziko a ten, kdo nechce plazy rozmnožovat, udělá lépe, když je ponechá aktivní v teráriu i přes zimu. U chovných zvířat je nutné, aby byla před zimováním zbavena parazitů a byla v dobré zdravotní kondici. Potravu již několik týdnů nenabízíme, podporujeme vyprazdňování střev plazů koupelemi. Zimování je u plazů spojeno s výrazným snížením celkové obranyschopnosti. Argumenty pro zimování plazů jsou: menší nároky v chovu přes zimu, úspory v krmení, hygienická očista terárií. Argumenty proti jsou: riziko onemocnění a úhynu. Ideálním místem pro zimování mnoha druhů plazů je spodní oddíl chladniček. Sem umístíme krabice nebo sáčky. Dobrým substrátem je drcený polystyren nebo molitan. Organický substrát představuje riziko zaplísnění. Prvním krokem na jaře je rehydratace zimovaných plazů, například opakovanými koupelemi.
První pomoc
Traumata: Poranění na
hlavě - rozbité rostrum u hadů a ještěrů; léčení - opláchnutí
desinfekčním roztokem, zástava krvácení, dutinu ústní vypláchnout
šetrně roztokem celaskonu.
Nalomená či zlomená čelist -
fixace lepící páskou.
Bodné, řezné rány, pokousání -
kysličník uhličitý, jodové preparáty či hypermangan,
nezasypávat!
Vylomené zuby - výplach dutiny ústní celaskonem, hypermangan.
Poranění krku a páteře -
improvizovaná fixace.
Poranění končetin, zlomeniny -
jednoduchá fixace, opláchnutí desinfekčním roztokem.
Poranění ocasu, zlomeniny - vnější
fixace dlahou či v trubičce.
Zvracení: hladovka, obsah
zvratků do zkumavky k vyšetření, zapsat časový nástup a průběh
zvracení, charakterizovat obsah.
Průjem: odebrat vzorek do
zkumavky, popsat charakter trusu - barvu, pach,
konzistenci (hlen, krev, vodnatý).
Zácpa: podat vodu per os (fyziologický
roztok s trochou parafinu), rybí olej, výplach kloaky vlažným
roztokem, koupel v heřmánku.
Metabolické poruchy: měknutí
kostí, krunýře, lámání ocasu, nervové příznaky (paralýza,
křeče) - úprava diety, B-komplex per os, oslunění, úprava
terária, fixace fraktur.
Hypovitaminosa A: u želv výtoky
z očí a nozder, u akvatických druhů proliferace Harderovy žlázy
a otoky víček, ascites (vodnatelnost) - úprava diety.
Hypervitaminosa A: suchá
zhrublá kůže, cáry staré kůže, mokvavá dermatitida - na
suchou kůži neutrální mast, na mokvavou opláchnutí
hypermanganem.
Rigidita pánevních končetin: tuhnutí svalů, otoky stehen - diferenciální
diagnostika jedině specialistou (dna, pseudodna,
mykobakteria, fibrosní osteodystrofie).
Kožní abscesy: aspirovat čiré
puchýřky (sterilně), koupele v desinfekčním roztoku (betadine).
Sípání krajt: kontrola průchodnosti
nozder (koupel, navlhčení, odstranění staré svlečky).
Výhřez střeva, kloaky: opláchnutí
chladným roztokem, snaha očistit vyhřezlou část, přestěhovat
na čistý hygienický substrát.
Výhřez penisu u želv: opláchnout
fyziologickým roztokem, umístit do izolace.
Zadržená snůška: koupel
ve vlažné vodě, klid, jemná manipulace, nemasírovat!
Poranění krunýře želv:
opatrně opláchnout, překrýt sterilní gázou, ne masti ani zásyp!
Před návštěvou veterinárního lékaře je třeba utřídit
si anamnestické údaje: nacionále
pacienta - druh, pohlaví, stáří, původ, způsob chovu, krmení,
příznaky onemocnění, zdravotní stav ostatních chovaných
plazů, používané léky atd.
Transport nemocných, poraněných pacientů: přepravní nádoba musí být pevná,
tepelně izolovaná ( polystyren), vodní želvy transportovat v
suchém prostředí (pozor na prochladnutí !).
K rozšíření a biologii čolka karpatského (Triturus
montandoni)
(Zu Verbreitung und Biologie vom
Karpatenmolch, Triturus montandoni)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 7
MUDr. Vít Zavadil (Škvorec)
Čolek karpatský patří do skupiny Palaeotriton, kam se dále řadí druhy Triturus vulgaris, T. boscai, T. italicus a T. helveticus. Čolku obecnému je velmi blízký, poměrně často dochází na styku obou druhů ke křížení. Tělo T. montandoni je na průřezu velmi hranaté, ještě více než u T. helveticus. V České republice obývá Beskydy které patří ke karpatskému systému a Jeseníky ze sudetského systému (vše novější nálezy). Starší nálezy (WOLTERSTORFF) z Hornomoravského úvalu nebyly později prokázány. Autor se domnívá, že čolek karpatský je ryze karpatský element pronikající do okolních soustav a nikoli, jak tvrdí všichni dosavadní autoři, karpatsko-sudetský element.
Úvahy k problematice chovu jedovatých hadů
(Gedanken zur Problematik
Giftschlangenhaltung)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 7 - 10
Dr.sc. Dieter Schmidt (Schönow, Německo)
V posledních letech je teraristika, chov a péče o plazy a obojživelníky, stále více vydávána kritice tzv. ochránců zvířat. Dosud jsme my teraristé byli mnohonásobně jako okrajoví odsunuti a v nejlepším případě s podivem sledováni kvůli chovu nikoli běžných zvířat. Zatímco jsou želvy a možná ještě i řada druhů ještěrů akceptováni jako domácí zvířata, jsou chovatelé hadů považováni za obzvláště pomatené. Pro mnohé lidi jsou hadi pravzorem zloby, úskoků a falešnosti. Jsou proto a kvůli své údajné a skutečné nebezpečnosti nenáviděni a obáváni. Přitom z asi 2500 až 2700 hadích druhů obývajících zemi má sotva 410 druhů snad účinný jedový aparát. Z těchto hadů je jich mnoho člověku sotva nebezpečných.
Používají jen slabě účinné jedy, jsou různým způsobem mimořádně málo kousaví, jsou velmi vzácní nebo žijí skrytě a s člověkem se normálně nesetkají.
Péče o jedovaté hady představuje výjimku i mezi chovateli hadů. Přece který chovatel hadů z nás nebyl nikdy návštěvníkem doma konfrontován s otázkou "Jsou jedovatí?"? Že přitom hraje důležitou roli touha po senzaci, ukazují v médiích téměř každý týden publikované zprávy o uprchlých, často zcela neškodných hadech. Nebo si vzpomeňme na hysterii v souvislosti s uprchlým, jeden metr dlouhým kajmanem, který v tomto létě týden zaměstnával tisk, televizi a nakonec i justici. Každý jezevčík na lázeňské pláži je přece nebezpečnější.
Označení "pravý jedovatý had" je jedním sběrným názvem pro čeledi jedovatých užovkovců (Elapidae), vodnářů (Hydrophiidae), zmijí (Viperidae), chřestýšů (Crotalidae) a chcete-li, také podčeledi zemních zmijí (Aparallactinae). Všichni tito hadi vládnou jedovými žlázami propojenými jedovými kanálky s jedovými zuby posazenými vpředu na horní čelisti. Jedové žlázy mají také ještě jiní hadi: U bojg (Boiginae) a vodních bojg - vodnářek (Homalopsinae) jsou jedové žlázy propojeny s jedovými zuby, uspořádanými v horní čelisti. Jejich jed má pro člověka nejčastěji jen nepatrný účinek. Jejich kousnutí je obecně kvůli vzadu postaveným jedovým zubům neškodné. Pouze u dvou afrických bojg, boomslanga (Dyspholidus typus) a Thelotronis kirtlandi, jsou doloženy smrtelné případy uštknutí lidí. Bojgy by ale proto neměly být stále považovány za jedovaté hady. Dokonce kousnutí jedné, jinak za neškodnou považované vodní užovky, východoasijské Rhabdophis tigrina, vedlo v jednom případě k smrti.
Ty pro člověka opravdu nebezpečné druhy jedovatých hadů nejsou často ani ti nejjedovatější - vztaženo k efektivnosti účinku jejich jedu. Jed vodnářů se řadí k nejúčinnějším hadím jedům, ale uštknou jen krajně vzácně. Na druhé straně - tak odhadují odborníci - dochází z nejrůznějších příčin jen v 20 až 50 % všech uštknutí lidí jedovatými hady k projevům otravy. Často při skutečném nebo předstíraném kousnutí není jed vůbec vyloučen.
Chov jedovatých hadů v lidské péči stojí stále v zorném poli zvláštní kritiky. Často se přitom zapomíná, že také američtí korovci, četní obojživelníci, pavoukovci, jako štíři, solifugy a snovačky, a nikoli na posledním místě ryby, produkují a používají účinné jedy.
Motivace k chovu jedovatých hadů v teráriu jsou různorodé. Jediným přijatelným argumentem je hluboký vědecký zájem o pozorování jejich způsobu života. Často ale hrají rozhodující roli prestižní úmysly charakterově slabší a komplexně ovlivněné osoby, snahy se uplatnit a touha po senzaci, spojené s lehkomyslností nebo slabou odbornou znalostí. Často jsou však útoky na chov jedovatých hadů spojeny více s bezděčným strachem a bezdůvodným, hluboce zakořeněným odporem, než s pocitem odpovědnosti vůči veřejnosti. Často vášnivé přehánění může dokonce způsobit opak: provokuje dobrodužné charaktery k tomu, chlubit se chovem těchto "bestií".
Jak správná je kritika chovu jedovatých hadů a za jakých předpokladů je chov těchto zvířat v teráriu přijatelný? V německém spolkovém zákoně o pořádkové nezákonnosti (o veřejném pořádku) z roku 1987 se o chovu nebezpečných zvířat praví: Pořádkovou nezákonnost způsobuje, kdo úmyslně nebo z nedbalosti 1. nebezpečné zvíře divoce žijícího druhu nebo zlé zvíře nechá volně se pohybovat v okolí nebo 2. jako odpovědná osoba zanedbá nad takovým zvířetem dozor, týkající se nutných bezpečnostních opatření zabraňujících škodám způsobených zvířetem. Pořádkové nezákonnosti se mohou trestat peněžitou pokutou." "Volně se pohybovat kolem" se jedovatí hadi mohou nanejvýš při útěku z nádrže - a potom později. A jaká jsou "nutná bezpečnostní opatření" u jedovatých hadů? To svým způsobem zahrnuje Zákon o chemikáliích z roku 1990. V jednom paragrafu o jedovatých zvířatech a rostlinách je spolková vláda zmocněna, pokud je to potřebné k ochraně života a zdraví člověka s ohledem na ochranu přírody a zvířat, předepisovat, že exempláře určitých jedovatých druhů zvířat se nesmějí dovážet nebo chovat, nebo jen tehdy, pokud nejsou k dispozici blíže známé protijedy a doporučení pro zacházení.
Že všechna opatření tohoto druhu vzbuzují také odpor je pochopitelné. U kterého koníčku se vyskytuje tak málo zranění a úmrtí jako při péči o jedovaté hady? Při horolezectví, lyžování, potápění, letech na rogalu, při použití střelných zbraní? Nebo při chovu psů, kde se jednoduše nebezpečná zvířata dokonce "volně pohybují kolem"? Přece ročně je v Německu zabito psy 15 lidí. Nebo dokonce při silničním provozu?
Nepochybně mají všichni přátelé hadů mé mínění: Chov jedovatých hadů v privátních rukách musí zůstat výjimkou a rozumné společenské daně mohou riziko minimalizovat. Veřejná terária, pojízdné zvěřince a nikoli na posledním místě obchod se zvířaty potřebují stanovit mnohem vyšší bezpečnostní požadavky. Pro privátní péči o jedovaté hady by měla být objasněna následující stanoviska. Představují mé osobní mínění a měla by být zahrnuta do základu pro diskusi.
Chovatel zvířat: Terarista, který by rád pečoval o jedovaté plazy, musí být plnoletý a svým bližním znám jako rozumný, odpovědný a spolehlivý. Musí být zdráv - srdeční a oběhové choroby a především náchylnost k alergii mohou zbytečně zvyšovat riziko případu uštknutí. Musí disponovat potřebnými odbornými znalostmi, dlouholetými zkušenostmi při zacházení s nejedovatými hady, musí být členem některého teraristického sdružení a musí prokázat speciální znalosti před odbornou komisí. Zde by bylo smysluplné zavedení Průkazu způsobilosti - "Řidičáku pro zvířata", jak je v Německu diskutován.Výchovný vliv teraristických organizací a rady zkušených chovatelů jedovatých hadů nejsou zvláště pro nastupující generaci v tomto směru teraristiky dosud dostatečně doceněny.
Místnost pro terária: Terária s jedovatými hady nesmějí stát v lidmi obývané místnosti. Nepovolaní, také příslušníci rodiny a především děti, nesmějí mít svévolný přístup do této místnosti. Okna, větrací otvory apod. musí být zajištěny kovovým pletivem. Chov jedovatých hadů ve venkovním teráriu je v zásadě nepřípustný. Pro terária s venkovní ventilací je nutné stanovit zvýšená bezpečnostní opatření, která především chrání proti svévolnému vloupání do terária.
Terárium: Jedovatí hadi mají v zásadě stejné životní nároky jako nejedovatí hadi stejné velikosti a původu. Je třeba se postarat o umístění v odpovídajícím biotopním teráriu při druhově specifické péči. Terárium pro jedovaté hady musí být stavěno solidně a pevně, bezpečně proti úniku, zcela uzavřené. Použité skleněné tabule musí být dostatečně silné. Vrstevnaté bezpečnostní sklo a bezpečnostní zámek lze doporučit, ale před násilným vloupáním neochrání. Doporučení k velikosti terária pro jedovaté hady jsou ovšem stejně problematická, jako pro jiná terarijní zvířata. Jejich prodiskutování by si zasloužilo samostatnou přednášku. Zařízení terária musí být přehledné. Uzavíratelná budka uvnitř nebo vně terária nabízí jednoduchou a absolutně bezpečnou ochranu při manipulaci v nádrži. Po ruce musí být dostatečně dlouhé pomůcky jako uchopovací kleště, kovové háky, hůlka se smyčkou atd.
Preventivní bezpečnostní opatření: V místnosti s terárii by měl být seznam druhů a počet jedinců v jednotlivých teráriích, poplachový plán a zavěšená tabule první pomoci při uštknutí jedovatým hadem. Uchovávání zásoby specifických monovalentních nebo polyvaletních antisér nelze odmítnout. Omezená skladovatelnost tekutých nebo lyofilisovaných antisér i v ledničce, se zdají při pravidelně vynakládaných nákladech a především při riziku nesnášenlivosti a s ní spojeného anafylaktického šoku účelné jen u některých jedovatých hadů. Lepší je zvolit přímou cestu do vhodného lékařského zařízení, než se odhodlat k domácí terapii. Doporučitelné řešení nalezli berlínští teraristé. Z jejich příspěvků do spolku pro séra byla v centrální nemocnici s odbornými lékaři vytvořen sklad s potřebnými antiséry, která zde zůstávají v každé době k dispozici pro případy potřeby. Nikoli neproblematické, ale jistě méně riskantní je první ošetření mechanickým mřížkovým nožem a "puštění žilou" - především, když jejich nasazení může následovat rychle a když je druh hada považován za méně nebezpečný.
Chování při uniknutí jedovatého hada: Jestliže při útěku jedovatého hada z jeho terária není rychlá naděje na jeho bezpečné polapení, musí být nepochybně nejvyšším cílem zneškodnění zvířete. Útěk jedovatých hadů - a bohužel také neškodných hadů - může v okolí vést k panice s těžkými následky, k nákladné policejní a požárnické akci a nikoli na posledním místě k trestním následkům. Nehody u cizích osob, také u příslušníků rodiny, poranění z nedbalosti nebo dokonce usmrcení z nedbalosti mohou být trestně stíhány. Pojištění zákonné odpovědnosti není potom všemohoucí.
Povinné hlášení: Analogicky k povinnosti hlášení chovu zvláště chráněných druhů pro získání povolení by měla být předepsána povinnost hlášení chovu jedovatých hadů, tj. také určitých bojg, u příslušného úředního veterinárního lékaře. K tomu by bylo dostačující roční hlášení stavu a aktuální hlášení při příchodu nového druhu. Smysluplná je také kontrola způsobilosti chovatele zvířat jakož i podmínek chovu zmocněncem úředního veterináře, ovšem jen při existenci odborně fundovaného předpisu. Možná by se mělo přemýšlet o tom, zda by neměl být privátní chov určitých jedovatých hadů všeobecně zakázán. Bylo by možné zvláště zahrnout velké nebo nevypočitatelně útočné a rychle reagující kousavé druhy, např. kobru královskou (Ophiophagus hannah), taipana (Oxyuranus scutellatus), křovináře němého (Lachesis mutus), smrtonoše zmijího (Acanthophis antarcticus), mambu černou (Dendroaspis polylepis), pakobru páskovanou (Notechis scutatus), zmiji gabunskou (Bitis gabonica), zmiji paví (Echis carinatus), zmiji řetízkovou (Daboia russelli) a jiné.
Zákonná opatření k chovu nebezpečných zvířat jsou v Německu v jednotlivých spolkových zemích rozdílné. Pouze Bavorsko, Sársko a Dolní Sasko předepisují povinné povolení. V Brémách jsou odpovídající nařízení v této době projednávána. K přípravné celoevropské diskusi o jednotných pravidlech chovu terarijních zvířat a tzv. "nebezpečných zvířat" by měla být moje přednáška malým příspěvkem.
(Překlad: Ing. Ivan Vergner)
Herpetofauna jižního Texasu
(Die Herpetofauna vom Südtexas)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 11
Tomáš Weidenhöfer (Brno)
Přednášející podnikl tuto exkursi s dr. Ivanem Rehákem CSc. na počátku léta 1994. Navštívená oblast na jihu Texasu - Národní park Big Band a v sousedství poušť Chihuahua pokračující do Mexika - byla v důsledku sucha v letních měsících téměř bez života. Několik dešťů však probudilo život v plné míře. Oblast se přímo hemží lovci plazů, kteří zejména pátrají po pestrých korálovkách (Lampropeltis); ty lze potom prodat na severu i za 300 USD za jediný exemplář. Většina druhů je sice zákony jednotlivých států chráněna, ale povolení k lovu se prodávají ve všech místech i u benzinových pump. Lov se praktikuje výhradně autem, jímž se projíždí po setmění po asfaltových silnicích rychlostí 50 - 70 km/h. Plazi ve velkém počtu vylézají na silnici zadržující teplo déle než okolní terén. Kromě řady jiných, byli nalezeni hadi Lampropeltis alterna (střídavé šedé a oranžové široké pruhy), nejhojnější byly noční hnědavé bojgy Hypsiglena torquata s hnědou kresbou, rovněž hnědí Heterodon nasicus; z gekonů (Eublepharidae) byli hojní Coleonyx brevis a byli též uloveni vzácní a velcí (až 18 cm) Coleonyx reticulatus. V teráriu však nebyli vytrvalí a odchovu nebylo dosaženo. Tento druh byl poprvé chycen v r.1956 do myší pasti a potom další exemplář až v r.1961.
Situace
leguánů rodu Cyclura v Dominikánské
republice - ostrov Hispaniola
(Die Situation der Leguane der
Gattung Cyclura in der
Dominikanischen Republik - Insel
Hispaniola)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 11
Ing. Jiří Gábriš (Kasten, Rakousko)
Přednášející - pracovník terária vídeňské ZOO Tierpark Schönbrunn - byl vyslán počátkem r.1994, tedy v době sucha a na počátku doby dešťů do Dominikánské republiky na o. Hispaniola, aby zde v ZOO Santo Domingo a v přírodě studoval biotop, etologii a rozmnožování hispaniolského leguána nosorohého (Cyclura cornuta). Tierpark Schönbrunn má velkou skupinu těchto leguánů, vesměs zabavených při neoprávněných dovozech (CITES). Kromě tohoto vcelku hojného a snadno se rozmnožujícího druhu žije v Dominikánské republice, na jihu, těsně při hranici s Haiti, stejně velký (až 1,5 m) pruhovaný lehuán Cyclura ricordii (HENDERSON & SCHWARTZ, 1984). V ZOO v Santo Domingo leguány nosorohé běžně rozmnožují (ročně přes 300 mláďat). Samice C. cornuta kladou v přírodě vejce v červnu až červenci a mláďata se líhnou v únoru následujícího roku. Přírodní biotop leguánů nosorohých v Národním parku Jaragua na jižním pobřeží při nedaleko hranice s Haiti (Península de Barhona) se velmi podobá suchému jihovýchodnímu pobřeží Kuby v bývalé provincii Oriente - krasové skály s xerofytní vegetací stromových a sloupových kaktusů a agáve. Průchodnost terénu znepříjemňují nejen četné trnité sukulenty, ale i ostnité keře a stromy; chůzi nesmírně ztěžují pole hustých, vzhůru trčících ostrých "zubů" zvětralého korálového vápence, vysokých až 50 cm Další biotop stepního, řídce stromy porostlého charakteru, se rozprostíral kolem jižního pobřeží jezera Lago de Enriquillo, kde žije Crocodylus acutus a endemická Trachemys decussata vicina (OBST, 1983).
Odchov Heloderma suspectum v druhé
filiální generaci (F2)
(Nachzucht von Heloderma
suspectum in der F2-Generartion)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 12
Václav Hottmar (Uhy)
Po prvním již publikovaném odchovu (HOTTMAR, 1991) a dalších v první generaci (F1) po rodičích dovezených z přírody se přednášejícímu podařil odchov v druhé generaci: oba rodiče byli potomky zmíněných zvířat z přírody. Po přezimování od poloviny prosince do poloviny března dochází po 2 měsících k páření a asi po měsíci od prvního páření k snůšce. Samice snesla 7 vajec (dřívější snůšky obsahovaly nejvíce 5 vajec). Největším problémem bylo nalézt snůšku včas, pokud možno bezprostředně po snesení, neboť samice záhy poté začíná vejce žrát, což autor několikrát pozoroval. Inkubace ve vermikulitu (28 - 30 °C) trvala v průběhu všech dosavadních odchovů 113 až 150 dnů. V roce 1994 snášelo celkem 5 samic, dvě snůšky se však zkazily. Zvířata jsou, přes život v polopouštních podmínkách, velmi vlhkomilná, jeden rok dlouhodobě pobývala v nádrži s vodou.
Chov a odchov
Elaphe scalaris
(Haltung und Zucht von Elaphe
scalaris)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 12
Ing. Radovan Víta (Stehelčeves)
Tato užovka z JZ Evropy obývá Iberský poloostrov a nejjižnější část Francie. Název se odvozuje od mláděcího zbarvení, tvořeného dvěma dorsolaterálními silnými podélnými čarami spojenými 52 až 54 příčnými spojkami, podobně jako na žebříku (lat. scala). U dospělých po 6 - 9 měsících příčky "žebříku" mizí a zůstávají jen dvě silné podélné linie, doplněné dalším méně výrazným pruhem na bocích. Zvířata přednášejícího pocházejí z J Francie (okolí Marseille), kde se užovky vyskytují nejčastěji na skládkách odpadu. Samec měřil 120 cm, samice 105 cm. Po dovozu na jaře r. 1993 (páření v přírodě) samice snesla 7 vajec, z nichž se po inkubaci v líhni BIOS při 26 °C vylíhlo všech 7 mláďat dlouhých 36 až 37 cm, tj. podstatně více, než udává literatura (ENGELMANN, GÜNTHER & OBST, 1985: 10 - 24 cm). Po přezimování (od konce srpna do února) došlo v dubnu k páření a po 41 dnech snesla samice 7 vajec. Sama uhynula na rozvinutou invazi hlístic (Calicephalus), které mají přímý vývoj v epitelech hada.
Poznámky k systematice a chovu rodu Phelsuma
(Bemerkungen zu Systematik, Haltung und
Zucht der Taggeckos, Gattung Phelsuma)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 12 - 15
Ing. Ivan Vergner (Zbýšov v Čechách)
V přednášce byl ukázán areál rodu Phelsuma na ostrovech v Indickém oceáně, instituce a osoby, které se podstatně zasloužily o vědecké poznání rodu (Museum Senckenberg ve Frankfurtu n.M., Robert Mertens, Konrad Klemmer, Harald Meier), terária autora méně a Ulricha Kadena více vhodná pro chov a naprosto vyhovující moderní terária pro chov Michaela Hielschera. Po stručném popisu chovu a rozmnožování následoval přehled převážné většiny druhů a poddruhů rodu Phelsuma. Nejdůležitější údaje ze systematického přehledu (název druhu, autora a rok popisu, rozšíření /Terra typica/ a poznámky) shrnuje Přehled druhů a poddruhů rodu Phelsuma (příloha) >>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>>OTEVŘÍT
Příprava zákona o obchodu s druhy chráněnými CITES
(Vorbereitung des Gesetzes über den
Handel mit geschützen Arten durch CITES)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 16
Ing. Roman Zajíček (Brno)
V současnosti existuje v ČR po přistoupení k CITES (1993) pouze instrukce České inspekce životního prostředí pro inspektory tohoto orgánu. Z ní vyplývá, že inspektoři mohou na burzách apod. vyžadovat prokázání původu zvířat chráněných CITES, a to u druhů z přílohy I vývozní i dovozní povolení, u druhů z přílohy II a III nově stejná povolení (vyvážejícího i dovážejícího státu; dříve jen vývozní povolení). Jako potvrzení původu může sloužit kopie potvrzené přihlášky druhů a jedinců u okresního referátu životního prostředí prodávajícího, který na ní prohlásí a podepíše, že zakoupená zvířata pocházejí z jeho povoleného chovu. V novém zákoně, připraveném již pro r. 1994, ale zatím neschváleném, bude pravděpodobně zakotvena povinnost označení jedinců i u plazů a obojživelníků, a to pomocí elektronicky vyhodnotitelných transponderů (jde o "jehličky" průměrem asi 1 mm a délkou 9 mm, které se zavádějí pod kůži, u plazů většinou na straně krku (JES, 1988). Nebyly zjištěny žádné negativní místní ani celkové reakce na implantovaný transponder. Zatímco transpondery nesoucí alfanumerický kód a aplikátor stojí řádově desítky DEM, vyhodnocovací (čtecí) přístroj stojí tisíce DEM. V ČR jsou k aplikaci transponderů oprávněni pouze veterináři, vesměs pracovníci zoologických zahrad, kteří mohou tuto službu poskytovat i privátním chovatelům. (V polovině listopadu byla rozeslána pracovní verze zákona k připomínkám pracovníkům státní ochrany přírody - pozn. ed.)
Herpetologická
pozorování v Kostarice
(Herpetologische Beobachtungen in Costa
Rica)
Natrix, Praha (1994) 2 (7): 16
Milan Makovec (Brno)
Skupina členů ZO teraristů v Oseku u Duchcova (autor, Stanislav Hašek a Jiří Hamza) navštívila v červnu 1994, na počátku doby dešťů, kdy poněkud intenzita srážek opadá, dvě klimaticky a rostlinstvem odlišné oblasti Kostariky: Savanu a opadavý les na severozápadě a tropické deštné lesy na jihovýchodě při atlantském i pacifickém pobřeží. Na počátku věnovali pozornost návštěvě poněkud pustnoucí ZOO v San José, přírodovědného musea, veřejného terária v centru města a serpentária university v San José. Zejména v posledně jmenované instituci byli skvěle přijati a bylo jim umožněno fotografovat řadu druhů zde chovaných jedovatých hadů (výroba antisér) z fauny Kostariky: Bothrops nigroviridis, B. schlegelii (hnědá, zelená a citrónově žlutá forma), B. nasutus, B. ophryomegas, B. lateralis, B. godmanni, B. picadoi, B. asper (v Kostarice nejnebezpečnější had - 500 uštknutí ročně, z toho 8 smrtelných), Agkistrodon bilineatus, Lachesis mutus (na atlantickém pobřeží hnědá forma, na tichomořském téměř černá, podstatně agresivnější forma), Micrurus nigropunctatus; z nejedovatých hadů Lampropeltis doliata. Cesta na sušší severozápad se později ukázala jako zoologicky pestřejší, než méně přehledné pralesy na jihovýchodě. Na severozápadě byly pozorovány druhy: Phyllodactylus tuberculosus, Thamnophis proximus, Ctenosaura similis ?, Sceloporus variabilis, Basiliscus plumifrons, B. basiliscus; na jihovýchodě, v pásmu deštných lesů, to byly druhy: Basiliscus vittatus, Colostethus sp., Dendrobates pumilio, D. auratus, D. granuliferus aj.
Excerpta z časopisu SAURIA
Wolfgang Grossmann
& Thomas Ulber (Berlin)
Nový gekon ze středního Thajska: Gekko
siamensis sp. nov. (Reptilia: Sauria: Gekkonidae).
SAURIA 1990: 12 (3): 9 - 18
Od r. 1985 chovají autoři Gekko smithi z J Thajska. V květnu 1986 přišla první zvířata ze středního Thajska, která se od malajských exemplářů na první pohled lišila. V průběhu dalších výzkumů autoři došli k závěru, že jde o nový druh:
Gekko siamensis sp. nov.; Terra typica: Thanon Khao Yai, kilometr 22 (14°32'sev. šířky, 101°20' vých. délky), Amphoe (distrikt), Pak Chong, Changwat (provincie) Nakhon Ratschasima, Thajsko. Vyznačuje se dvěma prenasálními štítky, řadou 9 až 12 výrazně zvětšených post- a internasalií, 33 - 37 pravidelnými podélnými řadami okrouhlých až kruhových ventralií, 14 - 17 podélnými řadami pravidelně uspořádaných kruhových kýlnatých hřbetních tuberkulů (které jsou podélně odděleny 1 - 6 dorsálními šupinami), špičatě odstávajícími ocasními přesleny, 11 až 16 lamelami na 4. prstu pravé nohy, kruhovou "dlaní" ("chodidlem") na končetinách, blánou mezi 3. a 4. prstem zadní a 4. a 5. prstem přední nohy, řadou rozšířených inframaxilárií, které s přerušeními zasahují až k ušnímu otvoru a konečně chyběním kresby na hlavě a hnědozelenýma očima. Holotyp měří 131 + 106 mm (regenerát). Ve zbarvení jsou i v dospělosti typické od hlavy až na ocas příčné černé pruhy, které jsou vroubené bílými skvrnami; obvykle je 8 pruhů na těle a 7 - 9 na ocase (stejně jako u G. siamensis). Mláďata jsou kontrastně hnědočerná s řadami bílých teček. Rozšíření: je známo jen z Terra typica - velkého údolí (400 m) lemovaného svahy s vrcholky přes 1000 m (nejvyšší vrcholek Khao Laem 1351 m leží v národním parku Khao Yai). Údolí je zcela zemědělsky přeměněno. Gekoni žijí na kamenitých, více-méně odlesněných kopcích, zarostlých až 1 m vysokou trávou. Zatímco G. smithi je obyvatelem stromů, G. siamensis žije na skálách, kde hledá úkryty ve štěrbinách; má v oblibě zónu 1 - 2 m nad zemí. Noční teploty zde během zimy klesají až na 10 °C. Sympatricky zde žije 8 druhů gekonů: Cyrtodactylus angularis (SMITH, 1921), C. intermedius (SMITH, 1917), Cosymbotus platyurus (SCHNEIDER, 1797), Gehyra fehlmanni (TAYLOR, 1962), Gekko gecko gecko (LINNAEUS, 1758), Hemidactylus frenatus SCHLEGEL, 1836, Phyllodactylus melanostictus TAYLOR, 1962 a P. siamensis BOULENGER, 1898. Hlas G. siamensis je na rozdíl od vzájemně blízkých hlasů G. gecko a G. smithi podobný spíše gekonu Ptychozoon lionotum. První G. siamensis přišli do Německa v květnu 1986 a již v červnu 1987 byl dosažen první odchov. Jejich na stěnu přilepená vejce měřila 21 x 21,5 - 22,5 mm (G. smithi: 21 x 22 - 23 mm). Neoplozená vejce, která samice snesla opět po 1 - 3 dnech sežrala. Mláďata měřila 44 - 53 + 46 - 55 mm (tělo + ocas); 2 odchované samice měřily po 1 roce 119/113 + 124/113 mm (celková délka 243/236 mm).
Klaus Dieter
Schulz (Würselen)
Užovky jihovýchodní Asie rodu Elaphe.
Část XIX. Elaphe cantoris (CANTOR,
1839)
SAURIA 1990: 12 (3): 19 - 20
E. cantoris patří k vzácným druhům; je zřídka popisována v literatuře a jen ojediněle zastoupena v muzeích; autor dosud živý exemplář neviděl. Je to velká užovka štíhlého, ale silného těla, poměrně dlouhá hlava má zakulacený čenich, středně velké oči s červenavou duhovkou a kulatou zorničkou. Největší exemplář z barmské populace měřil 196 cm; běžně dosahuje 160 cm, největší jedinci 200 cm; mláďata měří při líhnutí asi 30 cm. Zbarvení je šedohnědé, jednotlivé štítky jsou tmavé a světle lemované, což tvoří síťovitou kresbu. Na hřbetě jsou hnědé, v zadní části červenavé, červeně lemované oválné skvrny. Na bocích jsou menší kulaté skvrny stejného zbarvení. V poslední třetině těla přechází tato kresba v široké příčné pruhy, oddělené úzkými světlými proužky. Hlava a šíje jsou jednobarevně světle hnědé, retní štítky žluté až červenavé. Ventrální strana je posázena velkými černými čtvercovými skvrnami, které se ke konci ocasu zmnožují; u starších exemplářů jsou zadní třetina těla a ocas zespodu šedočerné, také hřbetní kresba bývá rozpadlá a tmavší. Mláďata mají naproti tomu ostrou kresbu a ventrální stranu méně skvrnitou. Ventralia 213 - 236, subcaudalia 65 - 88, dorsalia v 21 řadách jsou na hřbetě slabě kýlnatá. Rozšíření - Terra typica: Cherrapunjee (pohoří Khasi), V Nepál; V Indie pod Himalájemi (Sikkim, Darjeeling) a Assám (pohoří Gars a Khasi); S Barma (Panguamdim) a V Nepál. Výskyt v Bhutánu a Tibetu nebyl prokázán. Je to vysloveně horský druh (1000 - 2300 m), nacházený v husté džungli. Samice chycená v červnu měla ve vejcovodech 10 vajec. O potravě není nic známo.
Sebastian
Steinfartz (Wolfsburg)
Salamandra salamandra infraimmaculata
(V.MARTENS, 1880) v Izraeli.
SAURIA 1990: 12 (3): 23 - 28
Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra LINNAEUS, 1758) obývá v 15 poddruzích velkou část střední a V Evropy, jakož i V a J Evropu; jižní hranice areálu leží v S Africe a v Izraeli. Jediná vlhká lokalita výskytu v Izraeli jsou prameny Dan; ostatní lokality leží v semiaridní oblasti (Pohoří Karmel, Z a stř. Galiela). V letním období zde teploty dosahují 39 °C a neprší zde i celých 7 měsíců; toto období tráví mloci v úkrytech v zemi a pod kameny. Rozmnožovací období může trvat nejvýše 4 měsíce. V pohoří Karmel leží nejjižnější lokalita; je to asi 30 km dlouhý horský hřeben jihovýchodně od Haify (max. 500 m n.m.). Srážky, asi 800 mm, spadnou z 90 % najednou na přelomu podzimu a zimy. Půda je skalnatá (vápenec); zvířata žijí ve vodou vyhloubených kanálcích a jeskyňkách ve skále; vegetace je velmi sporá. Všechny rozmnožovací vody jsou temporární (vysychavé), plní se v říjnu a listopadu a v únoru zcela vyschnou. V Z a stř. Galieli leží izolované reliktní populace v pohořích (800 - 900 m), kde srážky dosahují až 900 mm a jsou rozloženy do delšího období než v pohoří Karmel; je zde vlhčeji a chladněji. Pohoří zasahuje do Libanonu. Ještě v únoru leží v horách sníh a zvířata jsou ukrytá; autor našel samici mloka při 2 - 3 °C a mrznoucím mrholení. Aktivita začíná asi při 4 °C, nejvíce při 12 - 15 °C a vysoké vlhkosti. V hlubokých trhlinách a jeskyňkách ve vápencových skalách panuje celoročně teplota 9 - 11 °C a vlhkost 75 - 90 %. Rozmnožování začíná současně jako v pohoří Karmel, ale trvá déle. Prameny Dan leží ve výšce asi 200 m; zde má 3 prameny Jordán. Jezera a jejich přítoky mají celoročně teplotu 13,8 - 14,5 °C; díky stálé vlhkosti je zde bujná vegetace džunglového typu. Hustota mloků zde dosahuje 2857 zvířat na 1 ha (v pohoří Karmel a v Galileji: 40 - 50 zvířat na 1 ha; ve střední Evropě 50 - 60 zvířat na 1 ha). Mloci v Izraeli jsou ovoviviparní, samice kladou až 70 larev. Spolu s mloky se ve stejných vodách rozmnožuje 5 dalších obojživelníků: Triturus vittatus vittatus, Bufo viridis, Hyla arborea, Pelobates syraicus a Rana ridibunda. Teplota vody kolísá mezi 7 a 25 °C. Největší vodní nádrž má asi 80 m2. V jeskynních jezerech (2x 9 m2, hloubka 50 cm a 10 m2) je stálá teplota 15 °C. Mloci z Izraele jsou známí svou obrovskou velikostí: Degani (1986) uvádí 324 mm a 169 g. Autor našel samici dlouhou 306 mm s hmotností 150 g. Zvířata v lokalitě pramenů Dan dosahovala 18 - 20 cm. Elektroforetická analýza krevního séra ukázala velké rozdíly mezi infraimmaculata a salamandra z Rakouska, naopak velkou shodu mezi všemi izraelskými populacemi i populací libanonskou z Becharre (Terra typica). Všechna zvířata mají čtyři žluté skvrny na hlavě, ostatní hřbetní skvrny jsou uspořádány v podélných řadách (1 - 2); spodní strana je černá.
Peter Grossmann (Berlin)
& Udo Grychta (Zehdenick)
Co lze udělat u želvy při zlomenině
čelisti?
SAURIA 1990: 12 (3): 29
Při společném krmení byla 9.1.1988 samice Chelodina novaeguineae tak silně pokousána, že měla zlomenou spodní čelist. Proto byly při ošetření zlomené konce čelisti co nejvíce přiblíženy a spojeny tenkým kanylovým drátem (čistý nikl). Místo zranění bylo ošetřeno terramycinovou mastí a celá hlava byla obtočena leukoplastí tak, aby byla spodní čelist co nejméně pohyblivá. Zvíře bylo umístěno v suché plastové nádobě na buničité vatě, 2 - 3x denně pokropeno teplou vodou. 26.1.1988 byla leukoplast odstraněna a želva přemístěna do akvária s vodou (denní výměna); střídavě ošetřování mastmi Kamilosan a Terramycin. Krmení třikrát týdně malými moučnými červy, aniž by bylo pohybováno se spojenou čelistí. Drát byl odstraněn 27.2.1988, když se sám uvolnil. Čelist byla zahojena, ale ne srostlá. Za dalších 8 týdnů zcela srostla.
Wolfgang Grossmann
(Berlin)
Bungarus flaviceps flaviceps
REINHARDT 1843.
SAURIA 1990: 12 (4): 2
Anglicky se nazývá Red-headed krait, malajsky Ular katang kepala Merah. Terra typica: Jáva; čeleď Elapidae. Má 7 supralabialií (3. a 4. se dotýkají oka), dorsalia ve 13 řadách, ventralia 193 - 236, anale nedělené; sublabialia 42 - 54, zpočátku celistvá, potom párová. Dospělá zvířata opalizují na hřbetě a bocích modročerně; žlutá či červenavá vertebrální linie (nemusí být vyvinuta); hlava, šíje a ocas žlutavé až sytě červené; břicho bílé. Mláďata mají bílý ač červený vertebrální pruh a laterálně bílé až červené řady skvrn nebo linie; břicho černé. Délka do 185 cm při délce ocasu 22 cm. Oviparní rozmnožování. Účinnost jedu blíže neznámá. Poddruh: Bungarus flaviceps baluensis LOVERIDGE, 1938. Rozšíření: J Vietnam, Kambodža, Malajsko, Tenasserim, Malajsie, Z Indonésie (Kalimantan, Sumatra, Jáva). Obývá horské lesy i nížiny; je nacházen poměrně vzácně. Aktivita výhradně noční, výživa ofiofágní (žere hady včetně vlastního druhu). Ve dne se ukrývá, hlavu schovanou pod závity těla; ve dne ani v noci nekouše. V teráriu prakticky neznámý druh.
Günther Köhler
(Hanau)
K způsobu života, péči v teráriu a
odchovu leguánka Sceloporus malachiticus COPE,
1864.
SAURIA 1990: 12 (4): 3 - 6
Druh S. malachiticus (syn. S. smaragdinus) nemá poddruhy. Rozšíření sahá od Guatemaly přes Salvador, Honduras, Kostariku po Panamu. Vyskytuje se ve výškách 900 - 3800 m a jeho biotopem jsou epifyty porostlé stromy, skály a přírodní stěny. Dorůstá délky 20 cm a vykazuje výrazný sexuální dimorfismus - samec má hřbet a vrchní stranu hlavy zářivě zelené, hrdlo, břicho a ocas tyrkysově modré, zatímco samice má zbarvení nenápadné, světle hnědé s mnohými neostrými tmavohnědými skvrnami. Obě pohlaví mají na krku ventrálně a laterálně černé zbarvení. Autor pozoroval tyto leguánky v kostarických horách (Cerro de la Muerte, Cordillera de Talamanca, 3000 m); v II - IV byly teploty 150 cm nad zemí i při plném slunci jen 20 °C; leguáni osídlovali bromeliemi, kapradinami a mechy porostlé skály, vyhřívali se na osluněných, před větrem chráněných místech, přičemž se zploštili a ztmavli. V mlze zde byly teploty 10 - 15 °C, trvalá vlhkost 90 -100 %. Některé samičky byly vysoce březí. Autor chová v teráriu 1,2 těchto překrásných leguánků; terárium 150 x 90 x 60 cm, zařízení tvoří několik bromelií, kapradin, větve a kameny; substrát je směsí rašeliny a drcené kůry (vlhký) a částečně písku (suchý). Osvětlení zářivkami a výbojkou, 1x denně ozařování horským sluncem (300 W) ze vzdálenosti 1 m. Až 3x denně je terárium vydatně naroseno. Krmení 5 - 6x týdně cvrčky, voskovými moly a jejich larvami a šváby Blaptica dubia (vše posypáváno vitamíno-minerální směsí); 1x za 2 týdny autor podává každému leguánkovi 1 kapku Multi-Mulsinu (obsahuje mj. vitamín D3). Aniž by autor pozoroval páření, 16.2.88 porodila samice 4 mláďata dlouhá 65 mm (délka těla 30 mm) a 1,06 g těžká; samice vážila po porodu 18 g, mláďata tvořila 19 % hmotnosti matky. Mláďata ihned žrala cvrčky. Po 2 měsících měřila 86 mm a vážila 2,92 g.
Gerhard Scholz
(Berlin)
Chov a odchov želvy Claudius
angustatus COPE, 1865.
SAURIA 1990: 12 (4): 7 - 9
Samci dorůstají délky karapaxu 17 cm a hmotnosti 600 - 800 g, samice 14 cm (400 - 600 g). Hlava je nápadně velká, končetiny šedé až hnědé, plastron žlutavý, karapax středně až temně hnědý s třemi slabě vyvinutými podélnými kýly, které se stářím ztrácejí. Tvoří monotypický rod v rámci Kinosternidae. Rozšíření: V Mexiko, Honduras a Venezuela. Žije velmi skrytě v pomalu tekoucích bahnitých tocích a tůních; vylézá jen k snášení vajec. V teráriu se na celé týdny zahrabává.
Autor chová pár (samec 15 cm/700 g, samice 12,5 cm/580 g) v akvateráriu s plochou 150 x 40 cm a hloubkou vody asi 25 cm. Zavěšená souš 40 x 25 x 15 cm je naplněna směsí rašeliny a štěrku; přístup tvoří můstek z korkové kůry. Želvy často loví ryby jako kajmanky supí: s otevřenou tlamou a poněkud vysunutým jazykem pasivně čekají na kořist; pokud ryba plave nad želvou, nic se neděje, ale ocitne-li se v úrovni otevřené tlamy, bleskově ji chytí. Kromě toho ryby pronásledují plaváním. Námluvy a páření probíhaly po celý rok, kopulace trvala asi 30 minut. Také snůšky probíhaly celoročně, kromě období od června do října. Samice hrabe tak hluboko, až zmizí celý její krunýř, potom snáší 3 - 8 vajec (34 x 19 mm, 7 - 8 g). Inkubace na vlhké rašelině při 28 - 30 °C a vlhkosti 80 - 100 %; rašelinu autor nepovažuje za ideální substrát, protože příliš zvlhčuje skořápku vajec. V popisovaném případě inkubace trvala 94 dní, vylíhla se jen 2 mláďata; jejich odchov byla snadný.
Ulrich Kuch
(Kelkheim/Ts.)
Hydrodynastes bicinctus (Serpentes:
Colubridae: Xenodontinae).
SAURIA 1990: 12 (4): 11 - 13
Druh popsal HERRMANN (1804) pod názvem Coluber bicinctus. Rozšíření: Guayana, Surinam, Franc.Guayana, amazonská oblast v Kolumbii a Venezuele a S Amazonie v Brazílii. Základní zbarvení je béžové, červenavé nebo hnědavé, široké černé, bíle lemované pruhy od krku až na konec ocasu se střídají se stejně širokými úseky základního zbarvení.Časté jsou i dorsolaterální černé skvrny. Hladká dorsalia jsou v (15 - 17) 19 řadách, ventralií 143 - 192, subcaudalií 69 - 94; anale je dělené. Malé oči mají kruhovou zorničku. Jsou to velcí, statně stavění hadi s délkou kolem 100 cm (175 cm, rekord 225 cm). Druh žije sympatricky se známým H. gigas. Obývá otevřené bažinaté oblasti v nižších polohách (0 - 240 m), také lesy kolem řek a stojatých vod. V Kolumbii žije v oblasti se srážkami 3000 mm ve vlhkém až velmi vlhkém a teplém tropickém lese; také ve Fr. Guayaně žije jen v primárním lese. Způsob života je semiakvatický, denní; loví žáby a ryby, případně malé savce. Při překvapení v přírodě had zplošťuje tělo a hlavu vytáčí vzhůru. Autor choval 2 mláďata v teráriu s 3 - 4 cm vlhké rašeliny a mělkou miskou na vodu (2 - 3 cm vody). Terárium není přímo osvětleno, teplota 21 - 25 °C, místy (nad topným kabelem) 27 - 29 °C; v noci 20 - 22 °C; rel. vlhkost vzduchu 60 - 80 % (často 70 - 80 %) v noci 80 - 90 %. Hadi leží téměř neustále v misce s vodou. Krmení gupkami a myšaty.
Mark Oliver Rödel
(Friedrichshafen) & Rainer Bussmann (Lentkirch)
Obojživelníci a plazi Julských Alp.
SAURIA 1990: 12 (4): 15 - 21
Jedna z exkurzí University v Tübingenu do Julských Alp v Jugoslávii v r. 1988 se zabývala herpetofaunou. Julské Alpy leží v trojúhelníku mezi Itálií, Rakouskem a Jugoslávií (Slovinsko, Chorvatsko); vyšetřovaná oblast se táhla od okolí obce Bovec na západě do Tarvisia a Tarcenta, na severu od průsmyku Veršec, na východě od Triglavu a na jihu od Monte Negro; geologicky jde o dolomity, charakteristické jsou strmé hory a velmi hluboká údolí. Podnebí se vyznačuje studenými zimami a velmi suchým, horkým létem (kontinentální klima). V oblasti byly nalezeny tyto druhy: Triturus alpestris, Salamandra atra (900 - 1850 m), S. salamandra, Bombina variegata, Bufo bufo, Rana temporaria, Anguis fragilis, Lacerta viridis. L. horvathi, L. vivipara, Podarcis muralis, Coronella austriaca, Elaphe longissima, Natrix tessellata, Vipera ammodytes a V. berus.
Dave R. Morgan
(Gazankulu, JAR)
Manyeleti Reptile Center - jedno trochu
jiné výzkumné zařízení.
SAURIA 1990: 12 (4): 23 - 25
Manyeleti Rept. Center leží uprostřed Manyeleti Game Reserve na Z straně Krüger N.P. ve V Transvaalu, asi 5 hodin autem z Johanesburgu. Park má 23 tis. ha, patří v JAR k menším. Od r. 1986 jsou zde prováděny výzkumné projekty týkající se herpetofauna, resp. plazů. Koncem r. 1988 byl otevřen plazí park; 13.9.1989 způsobil zkrat v termostatu inkubátoru požár, který zcela zničil celé centrum; proto bylo započato s novou moderní výstavbou. Jsou zde tyto programy:
1) založení chovných skupin afrických plazů v polopřírodních podmínkách pro výzkum jejich etologie a rozmnožování;
2) založení skupin ohrožených druhů z vlastních odchovaných mláďat pro zachování genetické identity druhů;
3) vytvoření možností pro šíření myšlenek ochrany přírody a druhů, příznivě působících na publikum.
Z ohrožených druhů jsou zde vytvořeny skupiny (ad 1) Bitis gabonica (jihoafrická varieta ze Zululandu), Bitis arietans, Aspidites scutatus intermedius, Python regius, Python sebae natalensis, Psammobates oculifer a Atheris superciliaris.
Günther Köhler
(Hanau)
Péče a odchov u Gerrhosaurus
validus (SMITH, 1849).
SAURIA 1990: 12 (4): 27 - 29
Rod Gerrhosaurus zahrnuje 6 druhů, přičemž G. validus je se svými 70 cm délky největší. Je rozšířen v Natalu, Swazilandu, Transvaalu, Mosambiku a Botswaně. Obývá žulové skalní formace. Chovný pár získal autor v r. 1987. Chov v teráriu s plochou 270 x 130 cm, shora otevřeném, s pískem a velkými kameny (průměr 40 - 60 cm). Osvětlení a vytápění výbojkami (1x150 W a 2x100 W). Horské slunce je v provozu 20 minut denně (odstup 1 m). Teploty v létě dosahují 36 °C, v zimě v noci klesají na 16 °C. Osvětlení 9 - 14 hodin (leden - červenec). V zimě se osvětlení omezuje na jediný zářič. Krmení hmyzem a myšaty, také strouhanou mrkví, ovocem (jablka, hrušky, banány) a naklíčenými semeny (čočka, bob, slunečnice, hrách aj.), vše posypáno minerály a vitamíny; k tomu Multi-Mulsin (50 m.j. D3/kg živé hmotnosti za týden). Páření autor nepozoroval; samice náhle snesla 8.4.89 pod kámen 5 vajec (44 x 24 mm, 14,9 - 15,4 g). Inkubace v motorovém inkubátoru (s ventilátorem), z 1/3 zahrabána ve vlhkém písku; teplota 29,4 ± 0,1 °C, rel. vlhkost vzduchu 90 - 95 %. Do 14 dnů zplesnivěla 3 vejce (asi neoplozená); na plíseň, která se objevila po 2 měsících na pólu jednoho ze zbylých 2 vajec byla použita mast Exoderil-Creme (účinná látka Naftifin-HCl) - omezila její šíření. Z tohoto vejce se samostatně 19.7. (po 103 dnech) vylíhlo mládě. Zbylé vejce vážilo v té době 24,58 g (přírůstek hmotnosti 64 %) a měřilo 47 x 29 mm (přírůstek 6,8 %, resp. 29 %); 26.7. autor vejce otevřel: obsahovalo silně znetvořené mládě. Zdravé mládě mělo kontrastnější kresbu než dospělí, měřilo 194 mm a vážilo 10,27 g; za 2 měsíce měřilo 385 mm a vážilo 76,0 g.
Excerpta z časopisu
D.A.T.Z.
(Die Aquarien- und
Terrarienzeitschrift)
Ingo Kober
Odchov v teráriu: Gerrhosaurus
flavigularis.
DATZ 1990: 43 (1): 24 - 25
Druh dosahuje délky 45 cm, z čehož 2/3 připadají na ocas. Tvarem těla se podobá scinkům r. Mabuya; má kratší nohy a dál od sebe a štíhlejší tvar než G. major. Na hnědém hřbetě se táhne dvojice laterálních, světle žlutých a černě lemovaných pruhů až na kořen ocasu. Hřbet je krytý velkými kýlnatými šupinami, boky menšími šupinkami; podélný boční záhyb v kůži umožňuje značné zploštění a rozšíření těla. Autor chová párek těchto ještěrů již přes dva roky. Sameček je mohutnější, stehenní póry jsou vyvinuty, hrdlo samce je proti samici žlutavé. Terárium má plochu 0,6 m2. Část plochy je pokryta vrstvou písku, kde ještěři hrabou, druhou část tvoří velké ploché kameny ohřívané topným kabelem a svrchu zářičem. V teráriu jsou společně s trojicí gekonů Phelsuma madagascariensis grandis. Krmení cvrčky, strašilkami, pakobylkami, moučnými červy, v létě sarančaty, kobylkami a můrami; krmení 2x týdně, vše posypáno vitamíno-minerální směsí. Navíc autor krmí peletami pro kočky. Občasné vynechání krmení zabraňuje přetučnění zvířat. Ozařování UV nepovažuje autor za nutné, ovšem po ozařování byla zvířata čilejší. Lépe jim vyhovuje ohřívání břicha na vytápěných kamenech než ohřívání hřbetu pod zářičem.
Páření pozoroval autor často v listopadu a prosinci 1987, kopulace trvaly 5 - 10 minut. Od té doby samice tloustla, až se zcela ztratily její podélné záhyby kůže a nabyla vzhledu silné klobásy. Koncem XII zkoušela samice hrabat a později snesla do vlhkého písku 3 vejce; po jejich přenesení do inkubátoru samice místo snůšky ještě asi týden hlídala a pravidelně přihrnovala písek, až vytvořila menší hromadu. Vejce měřila 32 x 17 mm; inkubace s vodní lázní, 28/22 °C, vlhkost téměř 100 %; vejce reagovala i na nepatrný pokles vlhkosti ztrátou povrchového napětí. Asi po 4 týdnech se začala 2 vejce zvětšovat, ke konci až na dvojnásobek velikosti, zatímco třetí zůstávalo stejné; právě z něj se po 122 dnech vylíhlo silné mládě; ostatní dvě až po 153 dnech. Mláďata měřila kolem 15 cm a hned první den chytala cvrčky; zbarvení odpovídalo dospělým, ale bylo kontrastnější s mnoha bílými tečkami. Za 4 týdny dosahovala 18 cm. Společné umístění s ještěrkami Lacerta (Gallotia) galloti z Kanárských ostrovů se neosvědčilo, ještěrky napadaly mláďata až k jejich usmrcení.
Manfred Maronde
Malajští gekoni Cyrtodactylus
pulchellus.
DATZ 1990: 43 (4): 221 - 222
Již latinský název (pulchellus = nádherný) vyjadřuje krásu těchto velkých gekonů bez přísavek na prstech. Dosahují délky 26 cm. Vyskytují se od S Indie přes Barmu po Singapore. Autor choval pár těchto gekonů v teráriu 60 x 35 x 80 cm; substrát tvořila zahradní zemina, kořeny, rostliny a kůrami pokryté stěny. Teplota 24 - 27 °C/20 - 22 °C, vlhkost 70/90 %, dosahovaná též díky vodní nádrži. Osvětlení výbojkou HQL 50W. Gekoni jsou aktivní večer a v noci. Potravu tvořili cvrčci (domácí i dvojskvrnní), malá sarančata a jiný hmyz; vše bohatě posypáváno minerální směsí, neboť potřeba vápníku je u těchto gekonů mimořádně velká. U dospělých lze samce odlišit podle uložení hemipenisů, ale pohlaví mladších zvířat se rozlišuje obtížně. Páření probíhá v noci a s námluvami trvá několik hodin. Samička snáší většinou dvojici vajec a zahrabává ji do substrátu. Vajíčka ve vlhku lehce podléhají plesnivění. Inkubace trvala podle teploty 140 - 209 dnů (rozpětí zkoušených teplot: 20 - 28 °C). Přes inkubaci v různých teplotách se líhli převážně samci (z 9 mláďat 8 samců). Mláďata mají žluté zbarvení se silnými hnědými až černými příčnými pruhy; u dospělých převládá hnědé zbarvení.
© Česká společnost pro teraristiku a herpetologii v Praze, 1994
Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.