N A T R I X
Bulletin
pro teraristiku a herpetologii
Suplementum časopisu CHAMAELEO
Zprávy, bibliografie a excerpta
Sešit č. 8
Datum
vydání: 31. 1. 1995, 1 - 20 stran
ISSN 1210-5864
Obsah
Klepnutím na název článku
se přenesete přímo na vybraný článek
I.Vergner (red.): Výsledky
ankety ČSTH o odchovu terarijních zvířat v r. 1994
J.Kučera & I.Vergner:
Změny v zařazení druhů v přílohách CITES
Excerpta z časopisu DATZ
(Die Aquarien- und Terrarienzeitschrift
H.Esterbauer: Ekologická a etologická pozorování
gekona Ptyodactylus hasselquistii
M.Müller: Nemoci
chameleonů
H.G.Horn & G.Visser: Austrálie, herpetologická země
snů
H.Rösler: Kaokogecko vanzyli, vzácný
obyvatel terárií
J.Furrer: Želvy krabičné
rodu Terrapene: problémové želvy nebo
problémy se želvami?
Excerpta z časopisu SALAMANDRA
D.Gramentz: Pozorování Trionyx euphraticus
(DAUDIN, 1802) ve východní Anatolii
H.J.Rummler & U.Fritz:
Geografická variabilita želvy Cuora
amboinensis (DAUDIN, 1802), s popisem nového poddruhu C. a.
kamaroma subsp. nov.
M.Höggren: O chovu Elaphe hohenhackeri (STRAUCH, 1873), s poznámkami k rozšíření a výběru
biotopu
N.N. Ščerbak: Nový druh
gekona z Pakistánu: Alsophylax (Antiphylax)
boehmei sp.nov.
F.W.Henkel: K poznání
gekonů rodu Rhacodactylus FITZINGER, 1843. Aspekty života v přírodě,
chovu a odchovu
R.Leptien: Chov a odchov chameleonka Rhampholeon
kerstenii kerstenii (PETERS, 1868)
K.Henle: Ololygon pedromedinae sp. nov., nová rosnička
(Hylidae) z Peru
Výsledky ankety ČSTH na
odchov terarijních zvířat v r. 1994
Natrix, Praha (1995) 3 (8): 1 - 6
Ivan Vergner
V roce 1994 se ankety se zúčastnilo svými odpověďmi na anketním dotazníku 25 členů, tj. 16,8 % členů ke konci r. 1994 (o 3 % více než v r. 1993). Anketa zahrnuje rozmnožování celkem 61 taxonů a vylíhnutí (narození) celkem 953 mláďat. Všem účastníkům letošní ankety blahopřejeme k úspěšným odchovům, děkujeme a opět tímto vyslovujeme uznání za jejich podíl na propagaci naší teraristiky a herpetologie.
Vysvětlivky:
1. číslo s dvojtečkou (např. 10:) = chovatel; souhlasí s pořadovým číslem v adresáři členů;
2. dvojčíslí oddělené čárkou (např. 10: 1,1) označuje počet chovných samců/samic; číslo s otazníkem (např. 48: 2?) označuje počet jedinců neznámého pohlaví;
3. číslo nebo dvojčíslí (např. 10: 3 nebo 10: 9-5) označuje u ovoviviparních druhů počet vajec (= počet neoplozených a nevylíhnutých vajec + všech mláďat) anebo počet narozených mláďat celkem; dvojčíslí (9-5) označuje u oviparních druhů počet vajec a počet vylíhlých mláďat; pokud je druhé číslo v závorce, např. 140: 1,1 10-(4), jde o počet mláďat vylíhnutých v daném roce (1993), další mláďata se mohou vylíhnout v následujícím roce (letech). Údaj se znaménkem "+" (např. 57: 2,3 16+33 - vyjadřuje počet vajec (mláďat) od 2 samic.
4. číslo v závorce, např. 10: 3 (1) = označuje počet mláďat, uhynulých do 3 měsíců věku, tedy ranně postnatálně uhynulých mláďat.
Středník (např. 10: 15-15 (0);) odděluje jednotlivé chovatele.
REPTILIA
SAURIA
EUBLEPHARIDAE
Eublepharis macularius - 32: 1,2 2-2; 43: 1,3 4-3; 63:
2,6 14-8; 103: 1,7 82-70 (2); 129: 2,4 21-16 (1); 134: 3,8 65-46
(5);
Hemitheconyx caudicinctus - 134: 2,2 6-2;
GEKKONIDAE
Cosymbotus platyurus - 32: 1,1 7-7 (2);
Gehyra mutilata - 63: 1,1 2-2 (1);
Gekko gecko - 33: 1,1 8-5; 60: 1,1 20-16;
Gekko petricolus - 32: 1,2 9-7 (3);
Gekko vittatus - 134 - 1,1 8-1 (1);
Lepidodactylus lugubris - 44: 0,3 14-14 (2); 63:
0,2 10-10 (2);
Phelsuma abbotti abbotti - 32: 0,1 2-0;
Phelsuma barbouri - 32: 1,1 2-0;
Phelsuma comorensis - 32: 1,1 3-2 (1);
Phelsuma dubia - 32: 1,1 4-0;
Phelsuma laticauda laticauda - 32: 1,1 7-0;
Phelsuma lineata lineata - 32: 1,1 5-0;
Phelsuma madagascariensis grandis - 32: 2,2 33-16
(5); 44: 1,1 9-4 (1);
IGUANIDAE
Anolis baracoae - 134: 3,1 12-6 (3);
Anolis equestris - 44: 1,1 5-0;
Anolis noblei - 134: 1,1 2-1;
Anolis porcatus - 134: 1,2 14-10 (2);
CHAMAELEONIDAE
Chamaeleo calyptratus calyptratus - 25:1,1 32-17 (3); 43: 1,2 10-6; 44: 1,1 16-?; 128: 1,1 52-0;
SCINCIDAE
Chalcides ocellatus (Afrika) - 44: 1,2 3;
Chalcides ocellatus (Asie) - 44: 2,2 12;
Chalcides viridianus - 44: 1,1 3;
SERPENTES
BOIDAE
Boa constrictor - 25: 3,4 65 (2); 53: 2,1 24-19; 57: 2,3
16+33 (1); 67: 1,2 33; 71: 1,1 54-27 (23); 144: 2,1 23-15 (1);
Corallus enydris cooki - 33: 1,1 7 (1); 71: 2,2
21-11;
Epicrates cenchria maurus - 53: 3,3 15; 71: 22-17
(6);
Epicrates striatus striatus - 71: 1,1 23-21 (1);
Eunectes notaeus - 67: 1,2 12;
COLUBRIDAE
Boaedon fuliginosus - 63: 1,1 7-5;
Coluber hippocrepis - 52: 2,3 10-10;
Elaphe bimaculata - 33: 1,2 6-6;
Elaphe guttata - 44: 1,1 18-15 (1);
Elaphe guttata guttata - 43: 1,1 18-15;
Elaphe guttata-albino - 25: 1,1 10-9; 91: 2,2
27+8-10+0;
Elaphe quatuorlineata quatuorlineata - 137: 3,3
39-35 (1);
Elaphe taeniura friesei - 33: 1,1 18-12 (1);
43: 1,1 28-27 (1); 128: 1,1 10-1 (1); 134: 1,1 14-7;
Gonyosoma oxycephalum - 25: 1,1 5-4;
Lampropeltis getulus californiae - 43: 1,1 9-8;
Lampropeltis getulus floridana - 52: 1,2 32-0;
Lampropeltis getulus getulus - 52: 1,1 10-1;
Lampropeltis getulus nigritus - 19: 1,1 9-2;
Lampropeltis mexicanum greeri - 25: 1,1 7-7; 71:
2,2 7-3;
Lampropeltis triangulum sinaloae - 43: 1,1 12-12;
53: 2,2 13-12; 103: 2,2 18-14;
Lampropeltis triangulum triangulum - 53: 1,1 4-4;
Lamprophis lineatus - 91: 1,1 33-26;
Malpolon monspessulanus - 19: 1,2 17-13 (2);
CROTALIDAE
Trimeresurus albolabris - 52: 1,1 9 (2); 103: 1,1 21 (1);
PYTHONIDAE
Python molurus bivittatus - 57: 2,2 30-19;
Python sebae - 67: 1,1 43-33;
TESTUDINES
TESTUDINIDAE
Agrionemys horsfieldi - 97: 1,2 2-0;
Testudo graeca - 30: 2,3 4-3;
Testudo hermanni - 30: 6,6 8-5;
Testudo hermanni hermanni - 44: 2,2 1-0;
Testudo marginata - 30: 1,1 4-2;
EMYDIDAE
Cuora flavomarginata - 44: 1,1 2-?;
Emys orbicularis - 30: 6,6 12-9;
Geomyda spengleri - 108: 1,2 3-0; 134: 1,2 3-1;
Mauremys caspica rivulata - 30: 2,2 3-2;
KINOSTERNIDAE
Kinosternon subrubrum hippocrepis - 30: 1,1 3-2;
Sternotherus odoratus - 30: 1,2 3-2;
MAMMALIA
PRIMATES
Nycticebus pygmaeus - 103: 2,7 7;
Adresář členů ČSTH k 31.12.1994 včetně nových členů z r. 1995
Poznámka: Telefonní čísla označená indexem "z" jsou do zaměstnání.
Sekretariát prosí členy vždy o včasné sdělení změn adresy, telefonů a osobních údajů. Pokud někdo chybí v tomto adresáři a cítí právo být v něm uveden, prosíme rovněž o laskavé upozornění.
Změny v zařazení
druhů v přílohách CITES
Natrix, Praha (1995) 3 (8): 7 - 11
Jan Kučera & Ivan Vergner
Na konferenci stran Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, sjednané dne 3.3.1973 ve Washingtonu (CITES, Washingtonská konvence), ve floridském městě Fort Lauderdale (USA) 7. - 18. listopadu 1994 byly přijaty úpravy příloh Úmluvy. Tyto upravené přílohy vstoupily na území České republiky v platnost 16. února 1995. Uvádíme zde pouze taxony, u nichž došlo k úpravě. Porovnejte si laskavě tyto úpravy s do této doby platným textem Úmluvy v časopise CHAMAELEO 1992, 2: 19 - 56 a tam uvedenými přílohami a vezměte tyto úpravy na vědomí (časopis CHAMAELEO si lze objednat v Sekretariátu).
Úpravy v přílohách I a II
a) Následující taxony byly vyřazeny z přílohy II:
F A U N A Aves
TINAMIFORMES
Tinamidae
Rhynchotus rufescens maculicollis
Rhynchotus rufescens pallescens
Rhynchotus rufescens rufescens
F L O R A
ARACEAE Alocasia sanderiana
LILIACEAE Aloe vera (barbadensis)
b) Následující taxony byly přeřazeny z přílohy I do přílohy II:
F A U N A
Mammalia
PHOLIDOTA
Manidae Manis temminckii
CARNIVORA
Hyaenidae Hyanea brunnea
Felidae Felis bengalensis bengalensis (s výjimkou
populací v Bangladéši, Indii a Thajsku)
PERISSODACTYLA
Rhinocerotidae Ceratotherium simum simum (populace
J Afriky)
ARTIODACTYLA
Camelidae Vicugna vicugna (populace v Peru a částečně v Chile zůstává
v příloze I)
Aves
PSITTACIFORMES
Psittacidae Psittacus erithacus princeps
Reptilia
TESTUDINATA
Trionychidae Lissemys punctata puncata
CROCODYLIA
Alligatoridae Melanosuchus niger (populace v
Ekvádoru)
F L O R A
APOCYNACEAE
Pachypodium brevicaule
Pachypodium namaquanum
CACTACEAE
Leuchtenbergia principis
Mammilaria plumosa
EUPHORBIACEAE Euphorbia primulifolia
ORCHIDEACEAE
Cattleya skinneri
Didiciea cunninghamii
Lycaste skinneri var. alba
c) Následující taxony byly přeřazeny z přílohy II do přílohy I:
F A U N A
Mammalia
CHIROPTERA
Pteropodidae
Acerodon jubatus
Acerodon lucifer (pravděpodobně
vyhynul)
CARNIVORA
Procyonidae Ailurus fulgens
Aves
ANSERIFORMES
Anatidae
Anas aucklandica
Anas chlorotis
PSITTACIFORMES
Psittacidae Eos histrio
Reptilia
TESTUDINATA
Testudinae Testudo kleinmanni
CROCODYLIA
Crocodylidae Crocodylus niloticus (populace v
Somálsku)
Pisces
OSTEOGLOSSIFORMES
Osteoglossidae Scleropages formosus (populace v
Indonésii)
F L O R A
APOCYNACEAE Pachypodium ambongense
EUPHORBIACEAE Euphorbia
LILIACEAE
Aloe albiflora
Aloe alfredii
Aloe bakeri
Aloe bellatula
Aloe calcairophila
Aloe compressa (včetně
var. rugosquamosa a schistophila)
Aloe delphinensis
Aloe descoingsii
Aloe fragilis
Aloe haworthioides
(včetně var. aurantiaca)
Aloe helenae
Aloe laeta (včetně
var. maniensis)
Aloe parallelifolia
Aloe parvula
Aloe rauhii
Aloe suzannae
Aloe versicolor
ORCHIDEACEAE Dendrobium cruentum
d) Následující taxony byly nově zařazeny do příloh I a II
Příloha I
F A U N A Mammalia
ARTIODACTYLA
Cervidae Megamuntiacus vuquanghensis
Bovidae Pseudoryx nghetinhensis
Aves
ANSERIFORMES
Anatidae Anas nesiotis (= Anas aucklandica
nesiotis)
PASSERIFIORMES
Icteridae Agelaius flavus
Reptilia
RHYNCHOCEPHALIA
Sphenodontidae Sphenodon spp.
Amphibia
ANURA
Bufonidae Bufo periglenes
Příloha II
FAUNA
Mammalia
PHOLIDOTA
Manidae Manis ssp.
ARTIODACTYLA
Hippopotamidae Hippopotamus amphibius
Bovidae Saiga tatarica
CUCULIFIORMES
Musophagidae Turaco spp.
TESTUDINATA
Emydidae Terapene spp.
Trionychidae Lissemys punctata
Amphibia
ANURA
Ranidae Mantella aurantiaca
Arachnida
SCORPIONES
Scorpionidae Pandinus dictator
Pandinus gambiensis
Pandinus imperator
ARANEAE
Theraphosidae Brachypelma
F L O R A
LEGUMINOSAE
(FABACEAE) Pterocarpus santalinus
ROSACEAE Prunus africana
TAXACEAE Taxus wallichiana
THYMELAEACEAE
(AQUILARIACEAE) Aquilaria malaccensis
e) Následující taxony pozbyly výše uvedenými úpravami v přílohách I a II platnost a nebudou nadále v přílohách uváděny:
Příloha I
F A U N A Mammalia
PHOLIDOTA
Manidae Manis temminckii
CARNIVORA
Hyenidae Hyaena brunnea
Aves
Anatidae Anas aucklandica nesiotis
PSITTACIFORMES
Psittacidae Psittacus erithacus princeps
Reptilia
TESTUDINATA
Trionychidae Lissemys punctata punctata
RHYNCHOCEPHALIA
Sphenodontidae Sphenodon punctatus
F L O R A
APOCYNACEAE
Pachypodium brevicaule
Pachypodium namaquanum
CACTACEAE
Leuchtenbergia principis
Mammillaria plumosa
EUPHORBIACEAE Euphorbia primulifolia
ORCHIDEACEAE
Cattleya skinneri
Didiciea cunninghamii
Lycaste skinneri var. alba
Příloha II
F A U N A Mammalia
PHOLIDOTA
Manis crassicaudata
Manis javanica
Manis pentadactyla
CARNIVORA
Procyonidae Ailurus fulgens
Aves
TINAMIFORMES
Tinamidae
Rhynchotus rufescens maculicollis
Rhynchotus rufescens pallescens
Rhynchotus rufescens rufescens
Anatidae
Anas aucklandica aucklandica
Anas akcklandica chlorotis
CUCULIFORMES
Musophaginae
Turaco corythaix
Turaco fischeri
Turaco livingstonii
Turaco persa
Turaco schalowi
Turaco scheuettii
Pisces
OSTEOGLOSSIFORMES
Osteoglossidae Scleropages formosus
Arachnida
ARANEAE
Theraphosidae Brachypelma smithi
F L O R A
ARACEAE Alocasia sanderiana
V Ženevě, 21. prosince 1994.
Kromě uvedených změn v přílohách konference stran Úmluvy stanovila kvóty exportu u Crocodylus niloticus pro roky 1995, 1996 a 1997 pro Madagaskar (4700, 5200 a 5200 ks), Ugandu (2500, 2500 a 2500 ks) a Tanzánii (1100 ks ročně). Taxony rodu Chinchilla spp. (Rodentia), pocházející z chovu, byly vyňaty z Úmluvy.
Pokud shrneme důsledky úprav příloh CITES pro teraristiku a herpetologii, byla zmírněna ochrana u Lissemys punctata punctata a Melanosuchus niger (přeřazení z přílohy I do přílohy II, u M. niger jen část populace z Ekvádoru), zpřísněna ochrana u Testudo kleinmanni a Crocodylus niloticus (přeřazení z přílohy II do přílohy I, u C. niloticus populace ze Somálska s nulovou kvótou exportu) a nově byly do přílohy I zařazeny taxony Sphenodon spp. (místo dosud jediného druhu S. punctatus) a Bufo periglenes (= B. perigiensis, "zlatá ropucha"; podle zprávy DGHT-AG Anuren z 15.8.1994 již v přírodě přes mnohá cílená pátrání v horách Kostariky nebyla nalezena - viz IFS č.13/21.9.1994); do přílohy II byly nově zařazeny taxony Mantella aurantiaca (žabka rovněž "zlatá"), velcí štíři Pandinus dictator, P. gambiensis, P. imperator a celý rod pestrých sklípkanů Brachypelma spp. (dříve jen Brachypelma smithii). Po 16. únoru 1995 tak vyplývá z úprav příloh Úmluvy povinnost chovatelů u nově zařazených taxonů (v úvahu připadají zejména žabky Mantella aurantiaca z Madagaskaru, štíři rodu Pandinus a sklípkani rodu Brachypelma, příp. Testudo kleinmanni) přihlásit jejich chov obvyklým způsobem (na odboru ochrany přírody - součást referátu životního prostředí - okresního/obvodního úřadu v místě bydliště) a tak jejich chov ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny co nejdříve legalizovat.
Excerpta z časopisu
D.A.T.Z.
(Die Aquarien- und
Terrarienzeitschrift)
Hans Esterbauer
Ekologická a etologická
pozorování gekona Ptyodactylus hasselquistii
DATZ 1990: 43 (1): 26 - 30
Rod Ptyodactylus (Gekkonidae:Gekkoninae) zahrnuje 2 druhy: homolepis a hasselquistii. Pro rod jsou charakteristické do dvou vějířků uspořádané lamely na prstech; v rýze mezi dvěma vějířky leží značně vyvinutý drápek. Rozšíření od Maroka po V Pakistán, na severu po V pobřeží Středozemního moře a na jih po 10° sev. šířky.
Ptyodactylus hasselquistii dosahuje délky 93 mm; ocas má 26 - 31 přeslenů a nepoškozený dosahuje asi 82 - 100 % délky těla. Autor u asi 60 exemplářů chycených v Izraeli a Sýrii našel v 64 % regenerovaný ocas. Samečci se ozývají hlasem "ca-ca". Zbarvení hřbetu a boků je variabilní, od šedé, olivové, hnědavé a žlutavé po oranžovou, černou a bílou. Svrchu je tělo bíle tečkované. Gekoni ovládají značnou barvoměnu. Druh tvoří tři poddruhy, které jsou některými herpetology považovány za samostatné druhy:
Ptyodactylus hasselquistii hasselquistii má většinou nápadně oranžové zbarvení; lamely na prstech jsou malé; délka do 93 mm, ocas dosahuje 100 % délky těla a je tvořen 33 - 35 přesleny. Rozšíření od Akeba nejvýše 25 km severním směrem (Izrael).
Ptyodactylus hasselquistii guttatus má hřbetní kuželové štítky (tuberkuly) výrazně kýlnaté a poměrně malé; na přední noze žádné nebo nejvýše 10 tuberkulů; délka do 85 mm, ocas dosahuje 82 % délky těla a je tvořen 26 - 31 přesleny. Rozšíření v středním Izraeli, ostrůvkovitě v horní Galileji, Egypt, Sýrie a Súdán.
Ptyodactylus hasselquistii puiseuxi má hřbetní tuberkuly kónické nebo zakulacené, řady tuberkulů od ucha po ústní koutek, na přední noze 10 a více tuberkulů; poměrně malé oči; zbarvení tmavě zelené až téměř černé. Délka do 75 mm, ocas tvoří 84 % délky těla a má 27 - 37 přeslenů. Rozšíření od S Izraele přes Jordánsko, Sýrii a Libanon po Irák.
Životní cyklus druhu podléhá dennímu a ročnímu rytmu. Je rozšířen nezávisle na vegetaci do výšky 3500 m. V areálu druhu panuje mediteránní (Izrael) a kontinentální klima (Sýrie). Aktivita je denní i noční až do půlnoci; ráno opouštějí úkryty již brzy ráno. Nejvyšší aktivita byla zaznamenána při 35,5 °C; teplota 47,7 °C je pro gekony smrtící, při poklesu na 5,5 °C upadají do strnulosti. Aktivita v přírodě (Sýrie) je nejvyšší v VII a VIII, v IX/X se silně snižuje a od konce října jsou gekoni v úkrytu; objevují se od konce dubna do poloviny května. Od poloviny května do poloviny až konce srpna snášejí samičky v odstupu 3 - 4 týdnů dvojice kulovitých vajec s o 11 - 13 mm (puiseuxi) nebo 13 - 15 mm (guttatus) v nejvýše 5 snůškách. Samičky je lepí do prasklin ve skále, do malých jeskyněk a pod skalní převisy, kde panuje trochu vyšší vlhkost než v okolí. Inkubace v přírodě trvá kolem 65 dní, v teráriu 90 - 100 dní. Poslední mláďata v přírodě se líhnou v říjnu. Velikost (puiseuxi) 26 + 20 mm; po přezimování dosahují délky těla 45 mm; samci dosahují za 1? až 2 roky délky těla 70 - 80 mm. V přírodě loví můry, drobný hmyz a plže.
Max Müller
(Bern, Švýcarsko)
Nemoci chameleonů.
DATZ 1990: 43 (1): 49 - 50
Autor je veterinárním lékařem v Inst. für Tierpathologie v Bernu. Onemocnění chameleonů rozdělil do těchto skupin:
Nedostatek vitamínů A a C je velmi častý; chameloni mají mimořádně vysokou potřebu těchto vitamínů. Nedostatek se projevuje zeslabením pokožky na špičce spodního rtu, na končetinách a sliznici uvnitř tlamky. Dochází k nekróze velkých ploch kůže a odpadávání drápů; sliznice tlamy praská na přechodu dásní nesoucích zuby, čímž vzniká brána pro druhotnou infekci. V pokročilém stádiu může dojít k pozření částí čelistí a k jejich zlomeninám, což má fatální následky. Symptomy: asymetrický tvar hlavy, odstávající rty, zápach z tlamky, odmítání potravy. Chyby v péči: polevení v péči, nedostatečné poprašování potravy vitamíno-minerální směsí. Léčení: Podávání vitamínu A v množství 200 m.j. na 10 g tělesné hmotnosti; pravidelné poprašování potravy vitamínem C.
Ledvinová a kloubní dna je velmi častým onemocněním, často spolu s jinými chorobami. Je nejčastěji následkem malého přísunu vody, neboť chameleoni mají krajně vysoký nárok na pití. Krystalky kyseliny močové se dostávají do kloubů a následně ucpávají ledvinové kanálky. Symptomy: Snížené vylučování kyseliny močové, nápadné otoky (vystoupliny) oboustranně podél páteře před pánví, zánětlivé otoky kloubů, odmítání potravy, smrt. Chyby v péči: Polevení v denní péči a denního rosení rostlin i zařízení terária nebo napájení z pipety, příliš nízká vzdušná vlhkost, často snížené pití v důsledku jiných onemocnění. Léčení: Zvýšené podávání vody, při pokročilém stádiu bohužel beznadějné.
Ztučnění jater je velmi časté v důsledku zkrmování tučného hmyzu; dochází k němu při překročení ukládacích možností organismu. Symptomy: žádné. Chyby v péči: Zmíněné překrmování tučným hmyzem. Léčení: Správná výživa krmného hmyzu, zkrmování různorodého hmyzu při nepravidelných přestávkách v krmení (několik dní až 1 týden).
Parazitózy jsou velmi časté u zvířat z přírody. Projevují se v důsledku transportního a aklimatizačního stresu. Nejčastější skupiny parazitů:
a) krevní: Hepatozoon, Trypanosoma, Leishmania, filárie r. Foleyella; nejsou známy případy onemocnění;
b) střevní: kokcidie r. Isospora, améby (Entamoeba invadens), bičíkovci (trichomonády); onemocnění jsou velmi vzácná;
c) jazyčnatky (někteří Trematodi); onemocnění velmi časté;
d) plicní červi (Pentastomidi); časté napadení;
e) kožní: roztoči (Ophionyssus), filárie v podkoží a v oku. Symptomy: vodnaté výkaly (kokcidie), neklid (roztoči v oblasti ramene a podpaží), potíže se svlékáním, hubnutí (filárie v podkoží). Léčení: antiparazitiky, filárie operativně odstranit.
Zadržení snůšky (dystocie) je velmi časté; příčinou bývá malý přísun vápníku a vitamínu D3; vznikají "voskovitá" vejce; nedostatek vápníku v době snůšky způsobuje zeslabení porodního svalového napětí (porodních bolestí). Symptomy: Snůška se nedostaví v očekávaném termínu, vejce zůstávají v pánevní dutině, neklid a hubnutí. Chyby v péči: Během březosti až 1 týden po snůšce je třeba veškeré krmivo dotovat mimořádně velkým množstvím vápníku a vitamínu D3, přičemž voda k pití se doplňuje 4 g kalciumlaktátu a 10.000 m.j. vitamínu D3 na 1 l vody. Léčení: 10 mg Ca a 200 m.j. D3 na 10 g tělesné hmotnosti podávat přímo do tlamky; pokusit se opatrně vytlačit vejce masáží, případně přistoupit k císařskému řezu. Poznámka: Pokud samička přežije zadržení snůšky, často se dostavuje odmítání potravy, proto je nutné násilné krmení výživnou potravou. Při nákupu březí samičky je třeba dát pozor na to, že domorodí lovci nosí často ulovené chamelony mezi dvěma prsty za břicho, přičemž často vejce rozdrtí. Vyteklý obsah vajec způsobí zánět v břišní dutině, který zvětší objem břicha; vede to k stlačení vnitřních orgánů až k zástavě vyměšování a smrti.
Vytlačení střeva (prolapsus) je časté, zejména během zimních měsíců; je způsobeno jednostranným a jednotvárným krmením hmyzem s nedostatkem balastních látek a tím zesílením pohybů střeva až k vyhřeznutí. Symptomy: vlhký nebo suchý přívěsek u kloaky. Chyby v péči: jednostranná výživa, např. jen moučnými červy. Léčení: Střevo zatlačit zpět nebo amputovat; podávat různorodý hmyz.
Potíže při svlékání (dysecdysis) jsou vzácné až poměrně hojné. Nedostatek vlhkosti a vody k pití způsobuje vyschnutí podkoží a nedostatečnou produkci tekutiny oddělující starou a novou pokožku. Symptomy: Na nové pokožce zůstávají menší nebo větší útržky staré, zvláště na hlavě, na očích, na končetinách a špičce ocasu. Často se vyskytuje u vyhublých jedinců. Chyby v péči: viz výše (dna). Léčení: Postižená místa změkčovat heřmánkovým čajem, potom kousky kůže odstranit pinzetou; mimořádně zvýšit vlhkost vzduchu až ke 100 %.
Houbová onemocnění kůže (mykózy) jsou poměrně časté. Příčinou může být nedostatečná cirkulace vzduchu, příliš vysoká vlhkost vzduchu, nízké teploty chovu, nedostatek vitamínu A a chyby v péči (nedostatečná hygiena, malý prostor, sociální stres); důsledkem je napadení plísněmi (Fusarium); u zdravých zvířat se nevyskytuje. Symptomy: kůže se odlupuje ve velkých plochách. Léčení: antimykotická mast, zlepšení podmínek chovu.
Zranění (traumata) jsou vzácná (kromě zadržení snůšky); jde nejčastěji o následky sociálních bojů (kousnutí do těla, případně ztráta výrůstků na hlavě nebo zlomení čelisti) nebo zranění člověkem (zadržení snůšky, následky lovu a transportu). Léčení: nejčastěji bez přispění chovatele.
Hans Georg Horn
& Gerard J. Visser
Austrálie, herpetologická
země snů.
DATZ 1990: 43 (3): 168 - 173; (4): 230 - 234; (5): 296
- 299
Beletristicky psaný a rozsáhlý článek zahrnuje volné vyprávění o mnohých cestách autorů v jarní přírodě Austrálie (IX - X). V souhrnu se omezíme na výčet nalezených druhů v jednotlivých oblastech.
Tropická, pralesní S Austrálie se rozkládá podél pobřeží, severně od měst Markay, Townsville a Cairns po Cape York: Carettochelys insculpta (Carettochelyidae), Crocodylus johnstoni (Crocodylidae), Diplodactylus ciliaris, Nephrurus asper, Nephrurus laevis, Phyllurus cornutus, Pseudothecadactylus lindneri (Gekkonidae), Egernia hosmeri, Tropidophorus queenslandiae, Tiliqua intermedia, Tiliqua multifasciata (Scincidae), Amphibolurus barbatus, Amphibolurus caudicinctus, Chlamydosaurus kingii, Lophognathus gilberti, Physignathus lesuerii lesuerii (Agamidae), Varanus acanthurus, Varanus baritji, Varanus indicus, Varanus tristis orientalis, Varanus mertensi, Varanus mitchelli, Varanus glebopalma, Varanus gouldii, Varanus gouldii flaviridis, Varanus spenceri, Varanus tristis tristis (Varanidae), Liasis amethistinus, Liasis burtoni, Liasis fuscus, Liasis mackloti, Liasis olivaceus, Python oenpelliensis, Python spilotes variegatus (Pythonidae), Dendrelaphis punctulatus (Colubridae), Demansia psammophis, Furina diadema, Pseudechis australis, Pseudechis porphyraceus (Elapidae),
Centrální Austrálie: Liasis childreni, Amphibolurus barbatus, Amphibolurus reticulatus, Moloch horidus, Egernia stokesii, Tiliqua rugosa, Trachydosaurus rugosus, Tiliqua occipitalis, Lophognathus longirostris, Varanus eremius, Varanus giganteus, V. gilleni, Varanus tristis orientalis.
V Austrálie (les Brigalow): Hyla peronii, Chelodina longicollis, Varanus gouldii gouldii, Varanus varius, Pseudonaja textilis textilis, Python spilotes variegatus.
Herbert Rösler
Kaokogecko vanzyli,
vzácný obyvatel terárií.
DATZ 1990: 43 (5): 273 - 274
Jde o nedávno objevený druh manželi van Zylovými: Kaokogecko vanzyli STEYN & HAACKE, 1966. Podobá se druhům Palmatogecko rangei a Colophus wahlbergi. Dosahuje sotva 10 cm; mezi prsty má blánu jako P. rangei, prsty přední nohy jsou však volné a u zadní palec (u P.rangei přesahují blánu jen drápky); také nozdry jsou u obou druhů zvednuty vzhůru. V teráriu měli tito pouštní píseční gekoni značnou potřebu vody na pití.
Jürg Furrer
Želvy krabičné rodu
Terrapene: problémové želvy nebo problémy s želvami?
DATZ 1990: 43 (6): 335 - 337
Želvy krabičné tvoří dva druhy se značně velkými areály: Terrapene carolina s poddruhy Terrapene carolina carolina, Terrapene carolina bauri a Terrapene carolina triunguis a druh Terrapene ornata. Autor chová všechny tyto želvy přes 20 let v létě ve venkovním teráriu s mělkým vodním bazénem. Krmí je červy a svinkami, ovocem, zeleninou, trávou, plži, sarančaty, cvrčky, brouky, mrtvými rybami, myšaty, ptáčaty, umělým krmivem (konzervy pro psy a kočky). Přezimování probíhá ve skleníku s vypnutým topením, od října do konce března.
Excerpta z časopisu SALAMANDRA
Dieter Gramentz
(Berlin)
Pozorování Trionyx
euphraticus (DAUDIN, 1802) ve východní
Anatolii.
SALAMANDRA 1991: 27 (1/2): 1 -16.
Autor pozoroval v září 1989 na Eufratu v úseku Halfeti až Kirkiz Trionyx euphraticus z nichž blíže vyšetřil 10 exemplářů. Přednostně osídlovaným biotopem byla sezónně vysychavá a trvalá boční ramena s klidnou vodou (pH 7,0, teploty 17,9 - 27,8° C). V průběhu dne pozoroval dvě fáze aktivity: od 7.00 do 8.45 a od 11.30 do 15.00 hod. Kožnatky často opouštěly vodu, aby se slunily; zvířata trvale zůstávala těsně u vody, ležela na trávě, na kameni nebo na bahnitém břehu. Pět z deseti kožnatek, jak dospělých, tak mláďat, měly na okraji karapaxu stopy pokousání. V obsahu žaludku jedné dospělé želvy bylo možné rozlišit části nožek holuba. Největší samec měl délku 43,3 cm, největší samice 35,6 cm. Významné změny podmínek životního prostředí, které souvisí s otázkami ekologického vlivu projektu hrází, vedly v posledních 10 - 12 letech ve vyšetřované oblasti k zvýšené redukci stavu kožnatek.
Hans-Jörg Rummler
& Uwe Fritz (Stuttgart)
Geografická variabilita želvy
Cuora amboinensis (DAUDIN,
1802), s popisem nového poddruhu C. a. kamaroma
subsp.nov.
SALAMANDRA 1991: 27 (1/2): 17 - 45.
Cuora amboinensis je z rodu Cuora GRAY, 1855 nejznámější. Terra typica: o. Ambon (Moluky). Největší exemplář, samice, měřil 217,5 mm (Padang, Sumatra). Žije v bažinách, jezerech, rybnících a bazénech, jakož i v zavodněných rýžovištích. Spolu s Malayemys subtrijuga je typickým obyvatelem obdělávané krajiny. V přírodě je především herbivorní, v zajetí se ale rychle přeorientovává na živočišnou potravu.
Autoři vyšetřili více než 200 konzervovaných exemplářů, u nichž zjišťovali 12 morfometrických znaků při třídění na 7 geografických zón původu:
Cuora amboinensis amboinensis (DAUDIN, 1802) se vyskytuje na Molukách, Celebesu (Sulawesi) a na Filipínách. Má relativně plochý a dlouhý podélný profil karapaxu. Okrajové štítky plastronu mají velké nepravidelné tmavé skvrny, které často zasahují až do středu plastronu (u ssp. kamaroma a couro je plastron podstatně světlejší).
Cuora amboinensis kamaroma subsp. nov. má rozšíření na pevnině JV Asie a na o. Borneo. Terra typica: cca 50 km S od Bangkoku, Thajsko. Výrazné je vysoké vyklenutí karapaxu v podélném i příčném směru.
Cuora amboinensis couro (SCHWEIGGER, 1812) je rozšířena na Sumatře, Jávě a okolních malých ostrůvcích, Sumbavě, pravděpodobně i na malých Sundách. Její výška karapaxu je střední (hodnotami mezi výše uvedenými formami).
Mats Höggren
(Uppsala, Švédsko)
O chovu a odchovu Elaphe
hohenhackeri (STRAUCH, 1873), s poznámkami k rozšíření
a výběru biotopu.
SALAMANDRA 1991: 27 (1/2): 46 - 52
Autor získal 1,2 E. hohenhackeri z lokality Vilayet/Kars ve V Anatolii (Turecko), výška 1800 m. Chov v teráriu 90x50x40 cm, substrát ze směsi rašeliny a rašeliníku; bodový zářič 40 W a zářivka 18 W. Teploty ve dne 22 - 28 °C, v noci 19 - 21 oC. Od prosince do února přezimování při vypnutém světle, topení, zatemnění a teplotě 13 - 16 oC. Hadi zůstávali i v této době aktivní a pili. Hadi již počátkem září přestali žrát a začali opět až po 7 měsících v dubnu následujícího roku; příjem potravy vrcholil v dubnu/květnu. Po dvou letech hadi nevykazovali žádné příznaky stresu z chovu v teráriu. Potom od října oddělené přezimování podle pohlaví do března, po svlečení všech hadů nastalo páření; jedna ze samic nakladla 13.6. (10 dní po svlečení), dvojici velmi podlouhlých vajec (75 x 18 mm). Inkubace v lehce navlhčeném, předem vyvařeném vermikulitu (50 %) při 28 oC; za 54 dní líhnutí 1 mláděte (samečka) s délkou 30 cm a hmotností 10,5 g. Po 2 týdnech se mládě svléklo a začalo samo lovit novorozená myšata.
Nikolaj N. Ščerbak (Kyjev, Ukrajina)
Nový druh gekona z Pakistánu:
Alsophylax (Antiphylax) boehmei sp.nov.
SALAMANDRA 1991: 27 (1/2): 53 - 57
Při revizi herpetologických sbírek Zoologického výzkumného ústavu a muzea Alexandra Koeniga v Bonnu byli nalezeni dva gekoni, označení jako Alsophylax laevis a A. pipiens z Pakistánu a Afghánistánu. Podrobná prohlídka ukázala, že jde o příslušníky podrodu Altiphylax, kam do této doby patřil jediný druh, A. (A.) tokobajevi.
Alsophylax (Altiphylax) boehmei sp. nov. se od A. tokobajevi odlišuje odlišnostmi u postmentálních štítků, třemi zvětšenými postnasálními štítky u nozdry a gulárními štítky. Délka 73 mm (L. 34,6 mm). Oba exempláře pocházejí z Pakistánu: Ladakh:Skardu/Karakorum, 2300 m. Od areálu A. tokobajevi ( Tjen-šan - pravý břeh řeky Alabuga mezi 1800-2500 m, oblast Karakorum, Kirgízie) je areál A. boehmei oddělen vysokohorskými hřebeny a vzdáleností 700 km.
Friedrich Wilhelm
Henkel (Bergkamen)
K poznání
gekonů rodu Rhacodactylus FITZINGER, 1843. Aspekty života
v přírodě, chovu a odchovu.
SALAMANDRA 1991: 21 (1/2): 58 - 69
Rod Rhacodactylus (Gekkonidae: Diplodactylinae) se v 6 druzích vyskytuje pouze na ostrově Nová Kaledonie. Klima na ostrově má subtropický až mediteránní charakter; v únoru a březnu silně prší. Ostrov je asi 400 km dlouhý a je podélně předělen pohořím dosahujícím výšky 1600 m. Proto je východní část pralesní, zatímco západní pokrytá savanou. Nepřístupné horské a lesní oblasti jsou jistě důvodem, proč dosud nebyl znovu nalezen R. ciliatus (naposledy ROUX, 1913).
1. Rhacodactylus auriculatus (BAVAY, 1869) dosahuje délky až 20 cm. Ocas je slabý, odsazený, jako u všech druhů chápavý, což platí i o regenerátech. Schopnost lézt po hladkých plochách je proti ostatním druhům omezena. Zbarvení je velmi variabilní, od světle béžové do tmavě hnědé, jemně mramorované, s několika typy kresby - vlnovitými příčnými pruhy, síťovitou kresbou nebo podélnými pruhy. Mláďata ze dvojice vajec mohou mít stejnou, nebo rozdílnou kresbu. Je to jediný druh, který se vyskytuje i mimo souvislou lesní oblast v buši. Lezou na keře, ale i po zemi. Chov v páru. Vejce 25 x 15 mm (nárůst do líhnutí na 29 x 17 mm) samice zahrabávaly; vyskytly se případy pozření vajec samicí, proto je přenos do inkubátoru plně na místě. Inkubace probíhala při teplotě 28 °C ve vermikulitu, inkubační doba 42 - 48 dní. Mláďata (délka 60 - 70 mm) poprvé přijímala potravu 3. den; dospělosti dosáhla ve 12 měsících. Kromě hmyzu přijímají gekoni také ovoce a dětské ovocné přesnídávky.
2. Rhacodactylus chahoua (BAVAY, 1869) dosahuje až 25 cm délky, ocas tvoří více než 1/3 délky těla; velmi časté jsou exempláře bez ocasu (odlomený v 5. ocasním obratli) - důvod neznámý. Regeneráty si zachovávají chápací schopnost, lamely na prstech jsou dobře vyvinuté pro lezení na hladkých stěnách. Výskyt podél potoků a řek (vyžadují vysokou vzdušnou vlhkost). Chov v páru. Samice zahrabávají snůšku 5 - 10 cm hluboko do půdy a dvojici vajec lepí k sobě. Velikost vajec 26 - 28 x 14 - 15 mm, nárůst do doby před líhnutím na 29 - 32 x 16 - 17 mm; inkubace 72 - 81 dní, mláďata měřila 90 - 110 mm; první příjem potravy ve 3 dnech věku, dospělost za 12 měsíců.
3. Rhacodactylus ciliatus (GUICHENOT, 1866) má výrazné trnité lišty nad očima a táhnoucí se až do lopatkové krajiny hřbetu.
4. Rhacodactylus leachianus (CUVIER, 1829) je s celkovou délkou 35 cm při nejvýše 10 cm dlouhém ocase mimořádně mohutně a masivně působící gekon. Ocas je krátký a tenký, na konci s přísavkou; regeneráty mají jen chápací schopnost. Zbarvení je v hnědých až šedých tónech, kresba napodobuje kůru. Mnohá zvířata mají bílé skvrny nebo příčné pruhy na bocích. Izolované populace R. leachianus jsou zbarvením a kresbou charakteristické, ale dosud nejsou systematicky zpracovány; proto dosud nelze ani uznat poddruh R. l. aubryanus (ROUX, 1913). Gekoni žijí v korunách ve výšce 20 - 30 m na odumřelých pralesních velikánech, v párech nebo i jednotlivě. Na skáceném stromě byl pár R. leachianus nalezen v jedné silné duté větvi; v trouchnivém dřevě nedaleko úkrytu bylo nalezeno 70 prázdných vaječných obalů; jen v jediném byl odumřelý zárodek (minimální ztráty při inkubaci v přírodě). Z pěti snůšek po 2 vejcích se v teráriu vylíhlo 10 mláďat. V přírodě se mláďata zdržovala v křovinách při zemi. Bohaté jsou zvukové projevy - normálně hluboké kňourání, při vzrušení i vysoké kňouravé zvuky. Kousnutí dospělého jedince zanechává hluboké zranění. V teráriu se téměř neustále ukrývají. Přijímají převážně rostlinnou potravu (milují banány), živočišnou potravu přijímají jen někteří jedinci a jen některý druh potravy: jeden holá myšata, jiný jen cvrčky, další jen sarančata; všichni ovšem chytají malé ještěry. Snůšky od září do července v odstupu 6 - 8 týdnů; vejce měřila 36 - 37 x 20 - 22 mm a do líhnutí narůstala až na 37 - 38 x 26 - 28 mm. Inkubační doba 65 - 70 dní, mláďata měřila 96 - 105 mm; první potravu (larvy voskového mola, později banán) přijímala již 3. den. Myšata přijímala až po 1 roce věku; preanální póry samců byly patrné až ve 2 letech. Dospělosti dosahovala až za 5 let (!), což bylo zjištěno u čerstvě vylíhlých mláďat, odchycených v přírodě a odchovaných v teráriu.
5. Rhacodactylus sarasinorum ROUX, 1913 je velký asi jako R. chahoua, poněkud robustnější, ale méně než R. auriculatus. Z délky 25 cm připadá 11,5 cm na ocas; regeneráty jsou spíše výjimečné. Po hladkých plochách leze dobře. Je známý ve dvou barevných varietách (pruhovaná a skvrnitá), které neodpovídají pohlaví. Do r. 1983 byl tento druh prakticky neznámý (2 alkoholové exempláře). Autor jej nalezl v koruně listnatého stromu ve výšce 10 - 15 m. V noci slézali i na kmen. Chov 1,2-3 společně v teráriu 60 x 60 x 80 cm s kolmo postavenými silnými větvemi a vrstvou substrátu asi 5 - 10 cm. Teploty v létě 23/18 °C (den/noc) při vlhkosti jen kolem 50 %, v zimě 30/25 °C, vlhkost 75 % a více. Páření od září do prosince, snůšky v lednu, dubnu a květnu. Samice vejce zahrabávala pod korkovou kůru 5 - 10 cm hluboko. Měřila 28 x 11 mm (před líhnutím 30 x 15 mm), po 65 až 80 dnech se líhla mláďata (90 - 93 mm); první příjem potravy 4. den, dospělost za 12 měsíců.
6. Rhacodactylus trachyrhynchus BOCAGE, 1873 je druhým největším druhem rodu, dosahujícím délky 30 cm, přičemž celá polovina připadá na ocas. Tělo je válcovité a štíhlé, ocas s kruhovým průřezem je silně chápavý, často regenerovaný. Přísavné lamely na prstech jsou plně vyvinuty, zvířata dobře lezou po skle. Šupiny jsou jemné, granulární, na nosní partii jsou drobné tuberkuly. Zbarvení je olivové až žlutozelené, od šíje až na konec ocasu jsou příčné tmavé pruhy, mezi nimi světlé až bílé skvrny. Mláďata jsou zbarvena kontrastně, ovšem bez olivového žlutozeleného tónu. Vykazují dvě variety tvaru hlavy - "normální" podlouhlou a s nápadně zkrácenou nosní partií. Úkryty nalézají v dutinách a prohlubních stromů až 30 m vysoko. Je to přísně arborikolní druh s pomalými a opatrnými pohyby. V chladné části roku (autor naměřil v noci v říjnu 9 °C, jednou dokonce jen 4 °C) vyžadují zvířata klidovou fázi (zvláště v červenci až srpen). Druh R. trachyrhynchus vyvolává dojem živorodosti (viviparie). V době březosti samice, zvláště v konečné fázi, je třeba samce oddělit. Nejčastěji byly porody zaznamenány mezi prosincem a březnem. Kanibalismus se projevuje jen u samců. Samice přitom mládě chrání (autor pozoroval mládě ukryté nejčastěji pod břichem samice). Jak dlouho může trvat toto chování autor raději nezkoušel. Při úleku se dvě mláďata ukrývala v středové cisterně bromelie plné vody a několik minut setrvala pod vodou; teprve potom opatrně vysunula nozdry nad hladinu; při sebemenším rušení opět zmizela pod vodou i na několik hodin. U gekonů zde jde o zcela ojedinělé chování. Porody probíhaly převážně v noci. Mláďata měří po porodu 80 - 110 mm, potravu přijímají poprvé 3. den; dospělosti dosahují nejspíše až za 5 let, jako R. leachianus. Tříletá mláďata v teráriu nebyla ještě zdaleka dospělá.
Rolf Leptien
(Alveslohe)
Chov a odchov chameleonka Rhampholeon
kerstenii kerstenii (PETERS, 1868).
SALAMANDRA 1991: 27 (1/2): 70 - 75
Všechna chovaná zvířata autora pocházela z Watamu, malého sídla na severním pobřeží Keni, poblíž Malindi. Samci měřili 49 - 55 mm (z toho ocas 15 - 21 mm), samice 37 - 74 mm (19 - 24 mm). Samec chovaný 30 měsíců měřil 54 mm (17 mm); WERNER (1911) uváděl samce s udivující velikostí 90 mm (40) mm. Všechna zvířata byla nelezena na stromech, v listí, žádné v trávě, jak podle travní miméze usuzovala FRIEDRICH (1985). Chov v teráriu 30 x 30 x 40 cm (D x Š x V), dvě stěny tvořilo pletivo, na dně 5 cm stále vlhčeného písku. Ohřívání a osvětlení 25 W bodovým zářičem. Teploty 25 - 28/20 °C (den/noc). Krmení cvrčky domácími, mouchami a octomilkami. Před pářením se samec celý den otáčel kolem samice (stejné chování u Brookesia minima z Madagaskaru). 10.7., 58 dní po obdržení z přírody, snesla samice 5 vajec (10 x 5 mm); nechala je volně padat z větve na dno terária, aniž by se pokusila je zahrabat, a po 2 dnech uhynula. Inkubace ve vlhkém vermikulitu při 28 °C; vejce dávala dojem skleněného povrchu a během inkubace se nezvětšovala. Všech 5 mláďat se vylíhlo po 52 dnech. Mláďata byla po vylíhnutí šedá s jemnými podélnými, lehce zvlněnými liniemi. Při rušení byla pozorována akinéze signalizovaná prudkou vibrací celého těla. Odchov v malých teráriích (20 x 20 x 30 cm), teplota 25/20 °C, vzdušná vlhkost 60 - 90 %. Velikost při vylíhnutí 28 - 32 mm (8 - 11 mm), 0,17 g. Za 10 měsíců měřila mláďata 53 - 63 mm (18 - 20 mm) a vážila 0,75 - 2,20 g. Krmení malými cvrčky a octomilkami, napájení kapkami při rosení a navíc denně z pipety.
Klaus Henle
(Frankfurt/M.)
Ololygon pedromedinae
sp. nov., nová rosnička (Hylidae) z Peru.
SALAMANDRA 1991: 27 (1/2): 76 - 82
Rod Ololygon se vyznačuje neohebným 1. prstem; je četnými druhy zastoupen v celé Jižní Americe. Z Peru je popsáno 4 - 5 druhů a nejméně 2 další jsou ještě nepopsány. Jeden z nich se nepochybně řadí k "špičatonosé" skupině-rostrata s výrazným proboscis (chobotkem), kam se řadí 8 druhů: O. boulengeri, O. epacrorhina, O. garbei, O. kennedyi, O. nebulosa (nedávno přejmenovaný na O. egleri [HOOGMOED & GRUBER 1893]), O. proboscidea, O. rostrata a O. sugillata. Další druh byl nazván následovně:
Ololygon pedromedinae sp. nov. Terra typica: Tres Chimbadas na Rio Tambopata, Departamento Madre de Dios, Peru. Objeven 1983 (HENLE & EHRL). Jde o nejvýše 30 mm dlouhou žabku. Zvíře se složenýma nohama je nenápadné s kresbou napodobující žlutohnědou kůru. Zadní a přední strana stehna a přilehlá část boků (slabin) jsou jednobarevně zelenavé. U všech ostatních druhů skupiny-rostrata jsou strany stehen a inguinální skvrna pruhované. Žabka má výrazně vyvinuté proboscis, tj. ze stran smáčknutou nosní partii připomínající např. chobotek tapíra. Zbarvením, velikostí a stavbou těla připomíná na atlantickém pobřeží žijící druh O. nebulosa. O. pedromediae žije ovšem izolovaně, na druhé straně And v Amazonské pánvi. Tvarem nosní partie (proboscis) náleží do blízkosti O. epacrorhina, u něhož je proboscis ještě výrazněji vyvinuté; kromě toho je výrazně větší (40 mm); mláďata je ovšem obtížné odlišit. Název nového druhu je odvozen od jména Pedro Medina Pizango (Puerta Maldonado), který autora při výzkumu v oblasti všemožně podporoval.
© Česká společnost pro teraristiku a herpetologii v Praze, 1995
Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.