R e c e n z e
Chamaeleo,
Praha (1994) 4: 41 - 44
RALF HESELHAUS (1994): Taggeckos, Phelsuma. 2. rozšířené vydání. - Eugen Ulmer, Stuttgart, 92 s. 35 barevných snímků, 7 kreseb, 210 x 160 mm, lesklá polotvrdá kartonová vazba, cena 42 DEM.
Druhé vydání populární knížky R. Heselhause v renomovaném nakladatelství E. Ulmera ve Stuttgartu bylo všemi příznivci rodu Phelsuma po prvních zprávách o jeho připravovaném vydání netrpělivě očekáváno. Bylo skutečným překvapením v kladném i záporném slova smyslu. Připomeňme si jen v několika bodech první vydání - Ralf Heselhaus: Taggeckos. Praktische Winke zur Pflege und Zucht. Edition Kernen. - Reimar Hobbing , Essen, 112 s., 48 barevných, 46 černobílých snímků a 4 kresby, 180 x 120 mm, lesklá polotvrdá kartonová vazba, cena 14,80 DEM. Co získalo druhé vydání větším rozměrem, to na druhé straně částečně ztratilo větším typem písma. Jeho sdělná kapacita se zvětšila jen nepodstatně, zato cena 2,8-krát. Zatímco první vydání bylo pojato vysloveně chovatelsky, bez jakýchkoli systematických údajů, druhé vydání obsahuje nejen systematický přehled, ale navíc jméno a rok popisu u každého zařazeného druhu. Bohužel toto zlepšení se neobešlo bez řady chyb. V popisu nových druhů se v 2. vydání objevilo asi 17 dalších taxonů. Knížka tak obsahuje popis téměř všech druhů, s výjimkou taxonů befotakensis, edwardnewtoni, guentheri, chekei, longinsulae ssp., minuthi a modesta.
V úvodu k 2. vydání se autor odvolává, mimo jiné, na pomoc G. Hallmanna a přehlédnutí rukopisu H. Meierem a H. Wermuthem. Podle množství chyb v knize se však zdá, že tato pomoc renomovaných odborníků nebyla příliš důsledná a účinná. Po obsahu následuje kapitola Felsumy - rod Phelsuma - systematika a biologie, v níž autor vymezuje místo rodu v čeledi Gekkonidae (dnes přes 60 taxonů - druhů a poddruhů - z asi 800 druhů gekonů) a popisuje rozdílnosti mezi denními gekony tohoto rodu a typickými představiteli nočních gekonů (Tarentola). Další kapitola - Umělci ve šplhání a přísavkami na prstech - popisuje hypotézy o fyzikální podstatě přísavného efektu lamel na prstech gekonů. Jedna hypotéza uvažuje mikroskopické háčkovité buňky na povrchu lamel, které zapadají do nerovností povrchu i tak hladkých předmětů, jako je sklo, čímž přidržují živočicha na stěně. Druhá hypotéza uvažuje elektrostatické síly, které vznikají mezi vláknitou strukturou lamel (prokázáno elektronovým mikroskopem) a povrchem předmětu. Není vyloučeno, že skutečnost je kombinací těchto dvou hypotéz a ješně dalších faktorů. Kapitola Hašteřiví obránci teritoria popisuje vzájemné teritoriální chování felsum - pohyby, nastavováním barevného hřbetu protivníkovi, vysouváním jazyka a zvuky. Další kapitoly popisují možnosti společného chovu felsum s jinými terarijními zvířaty a problematiku druhové ochrany felsum (v Německu CITES se zesílením vlastními zákony). Kapitola - Kde žijí felsumy ? - popisuje areál rodu, včetně nepříliš přehledných mapek s názvy taxonů vedle geografických názvů (bez rozlišení kurzívou); legenda neodpovídá skutečnému stavu, citovaná literatura chybí v přehledu na konci knihy, navíc je nesprávně uvedena. Navíc obsahuje souhrn pozorování autora na Seychelách. Kapitola Felsumy v teráriu se zabývá stavbou terária (60 x 60 x 40 až 100 x 50 x 50 cm - výška, délka, šířka) s vertikálně orientovaným zařízením i rostlinstvem. Dále se dotýká důležitosti intenzivního osvětlení, použití zářivek a výbojek v teráriu a použití UV-záření. Sám autor používá lampu OSRAM Vita-Lux 300 W a zmiňuje se o možnosti použít jako zdroj UV-záření trvale svítící původem americké zářivky True-Lite (nepatrný podíl UV-B záření) nebo evropské zářivky s vyšším výkonem v oblasti UV-B (Osram Lumilux nebo Philips Super 80). Samostatná kapitola popisuje chov krmného hmyzu (Drosophila, Achaeta, Gryllus, Plodia, Galleria. Achroea) a další kapitola téma Pomoc při onemocnění (rachitis, vnější a vnitřní parasité a bakteriální infekce).
Přehled druhů a poddruhů felsum (změněný podle Hallmanna) si s ohledem na množství chyb vyžaduje zvláštní odstavce.
Přehled obsahuje taxony P. abbotti pulchra na o. Mahé a P. longinsulae pulchra na o. Cousine, oba s autorem RENDAHL, 1939. Rendahl ovšem popsal tyto taxony jako P. pulchrum a P. pulchrum cousinense (MERTENS, 1962, 1966). Odhlédneme-li od třenic systematiků kolem těchto taxonů až po přesun longinsulae jako poddruhu k sundbergi (GARDNER, 1987), je řešení autora knížky podle pravidel nomenklatury nesprávné - názvy by musely znít P. abbotti pulchra a P. abbotti cousinense. Proto je celé zde nabízené řešení taxonu P. abbotti a P. longinsulae pulchra nesmyslné.
Zcela chybí P. antanosy RAXWORTHY & NUSSBAUM, 1993 z JZ Madagaskaru, přestože autor podepsal úvod ke knížce "na jaře 1994" a článek byl publikován v renomovaném časopise Herpetologica.
P. befotakensis BÖRNER & MINUTH, 1984, ne 1982.
P. cepediana MILBERT, 1812, ne MERREM, 1817 (záměna s CUVIER, 1817). Dříve uznávaný popis publikoval MERREM skutečně až v r. 1820. Vzhledem k tomu, že P. cepediana je typovým druhem rodu Phelsuma, jde o dosti závažnou změnu. Vzhledem k tomu, že o této změně informující práce G.Pasteura a R.Boura byla v časopise Bulletin de la Société de France rozesílána až v dubnu 1994, lze tento nedostatek v knize zcela omluvit.
Chybí oba podruhy P. leiogaster (isakae a trautmanni), popsané Meierem v r. 1993 (publikováno 15.8.1993).
P. lineata bifasciata BOETTGER, 1913, ne 1904 (= lineata chloroscelis MERTENS, 1962.
P. longinsulae pulchra - viz poznámku k P. abbotti pulchra. GARDNER (1987, ne 1984 a 1985, jak je uvedeno na straně 24) vytvořil novou kombinaci P. sundbergi longinsulae do níž vřadil všechny dosud popsané formy longinsulae: (longinsuale, menaiensis, pulchra, tj. i abbotti pulchra, rubra a umbrae). Tato práce nebyla dosud podrobena dodatečné analýze a všemi specialisty na r. Phelsuma nebyla dosud přijata.
P. longinsulae rubra a P. l. umbrae popsali BÖRNER & MINUTH 1982, ne 1984.
P. quadriocellata parva MEIER, 1983, ne 1981.
P. quadriocellata lepida KRÜGER, 1993, ne 1992 (publikováno rovněž 15.8.1993).
P. seippi MEIER, 1987, ne 1988.
P. serraticauda MERTENS, 1963, ne 1962.
P. sundbergi ladiguensis BÖHME & MEIER, 1981, ne 1980.
V dalším textu se vyskytují ještě četné chyby ve vročení literárních odkazů a jiné (např. HENKEL & SCHMIDT 1991, ne 1992; u popisu P. quadriocellata je zmíněna P. ornata vinsoni - naprosto nesmyslná kombinace platného názvu P. ornata GRAY, 1825 a neplatného synonyma P. vinsoni MERTENS, 1963 aj.). K popisu jednotlivých taxonů, obsahujících v různém rozsahu autora a rok popisu, stručnou charakteristiku, popis stavby těla a zbarvení, rozšíření a biotop, popis péče v teráriu, chování a rozmnožování: U druhu P. cepediana zcela chybí zmínka, že stejně jako všechny maskarénské druhy lepí vejce na podklad. U P. madagascariensis grandis není zmíněna pravidelná dorsální poloha samice při snášení vajec na široký kořen ocasu. U P. ornata chybí důležité varování, že jde (stejně jako u P. ornata inexpectata a v menší míře u P. cepediana) o mimořádně hbitý druh, u kterého zpravidla hrozí únik z terária záhy po získání.
V literárním přehledu jsou drobné chyby v zkratkách jmen autorů a vročení prací - např. HALLMANN, G. (1989): Die bisher bekannten und beschriebenen Taggeckoarten und -unterarten der Geckonidengattung Phelsuma GRAY, 1825 - mit Verbreitungskarte. - Vlastní vydání, 2 strany (ne 4 strany); VERGNER, I. ne J.; nejednotnost v psaní názvů časopisů - Salamandra / SAURIA aj.
Většinou zdařilé barevné snímky jsou umístěny na 6 oboustranných křídových tabulích rozmístěných v textu. Nejsou označeny čísly což poněkud ztěžuje hledání podle odkazů v textu na číslo stránky (není na tabulích, často ani na sousedních stránkách uvedeno). Mají ovšem vysokou kvalitu věrnosti podání barev (stejně jako v 1. vydání). Jen některé snímky ovšem postrádají instruktivnost - kompletní pohled na zobrazený druh (P. abbotti abbotti, P. breviceps, P. klemmeri, P. mutabilis).
Knížka, lákavá svým tématem, krásnou obálkou i snímky uvnitř, přináší samozřejmě mnoho cenných informací, zejména pro začínající chovatele, v případě vzácnějších druhů jsou zcela nové a žádoucí. Množství chyb, možná způsobených částečně i překlepy při pořizování sazby a nekvalitní korekturou, je však tak vysoké, že by si mělo vyžádat opravný list (errata) vložený dodatečně do každého výtisku a vyvození důsledků pro vydávání dalších podobných publikací; zejména je třeba vyžadovat důkladné přehlédnutí rukopisu, případně i prvního obtahu knížky, nejen autorem, ale i honorovaným odborníkem. Nakladatelství by se takové zvýšení nákladů jistě vrátilo v trvale vysoké kvalitě vydávaných publikací. Na druhé straně však musí recenzent konstatovat, že knihy z nakladatelství E.Ulmer ve Stuttgartu mají v jiných případech vysokou kvalitu a bezchybný obsah. Přes uvedené nedostatky lze knížku, již pro nedostatek jiných zdrojů informací o rodu Phelsuma, všem chovatelům a milovníkům této překrásné skupiny ještěrů doporučit, méně potom herpetologům a systematikům, jimž by přinesla hodně zklamání.
Použitá literatura
GARDNER, A.S. (1987): The systematics of the Phelsuma madagascariensis species group of day geckos (Reptilia: Gekkonidae) in the Seychelles. - Zool. J. Lin. Soc., London 91: 93 - 105.
HALLMANN, G. (1989): Die bisher bekannten und beschriebenen Taggeckoarten- und -unterarten der Geckonidengattung Phelsuma GRAY, 1825 - mit Verbreitungskarte. - Vlastní vydání, 2 s.
HALLMANN, H. (1994): Ein neuer Taggecko - Phelsuma antanosy. - Jahrbuch für den Terrarianer, Wels 2: 50.
HESELHAUS, R. (1986): Taggeckos. Praktische Winke zur Pflege und Zucht. Edition Kernen. - Reimar Hobbing, Essen, 112 s.
KRÜGER, J. (1993): Beschreibung einer neuen Unterart von Phelsuma quadriocellata aus dem Nord-Osten Madagaskars. - Salamandra, Bonn 29 (2): 133 - 139.
MEIER, H. (1993): Neues über einige Taxa der Gattung Phelsuma auf Madagaskar, mit Beschreibung zweier neuer Formen. - Salamandra, Bonn 29 (2): 119 - 132.
MERTENS, R. (1962): Die Arten und Unterarten der Geckonengattung Phelsuma. - Senck. biol., Frankfurt/M. 43 (2): 81 - 127.
MERTENS, R. (1963): Zwei neue Arten der Geckonengattung Phelsuma. - Senck. biol., Frankfurt/M 44 (5): 349 - 356.
MERTENS, R. (1966): Die nichtmadagassischen Arten und Unterarten der Geckonengattung Phelsuma. - Senck. biol., Frankfurt/M. 47 (2): 85 - 110.
PASTEUR, G. & BOUR, R. (1992): Priorité de Phelsuma cepediana (MILBERT, 1812) sur Phelsuma cepediana (MERREM, 1820) dans la désignation de ľespece type du genre Phelsuma GRAY (Sauria, Gekkonidae). - Bull. Soc. Herp. Fr., Paris 63: 1 - 6.
RAXWORTHY, C.J. & NUSSBAUM, R.A. (1993): A new madagascan Phelsuma, with a Review of Phelsuma trilineata and comments on Phelsuma cepediana in Madagascar (Squamata: Gekkonidae). -Herpetologica, Chicago 49 (3): 342 - 349.
Došlo: 28.10.1994
Adresa autora:
Ing. Ivan Vergner, CZ-285 65 Zbýšov v Čechách 33.
© Česká společnost pro teraristiku a herpetologii v Praze 1994
Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.