Pozorování Vipera
ammodytes gregorwallneri SOCHUREK, 1974 v přírodě a v teráriu
Chamaeleo, Praha (1994) 4:
5 - 8
Roman Šmejkal
Věnováno panu Jiřímu Šimečkovi (Jablonec nad Nisou).
V roce 1991 mi bylo umožněno navštívit jednu z mála lokalit Vipera ammodytes gregorwallneri, v jižních Korutanech. Tato do nedávna pro nás neznámá zmije byla popsána E. Sochurekem v r. 1974 a následně v r. 1976. Určité rozdíly mezi alpskými zmijemi a nominotypickou Vipera ammodytes ammodytes z Dalmácie pozorovali přírodovědci již koncem minulého století. Nejnápadnější rozdíl je ve velikosti dospělých zmijí, samec poddruhu gregorwallneri může dosáhnout až 110 cm a samice 90 cm, což z nich činí největší středoevropské zmije. Zbarvení je u samců světle šedé s výraznou klikatou kresbou na hřbetě, která na šíji přechází ve skvrnu ve tvaru lyry; tmavé skvrny na bocích jsou méně výrazné. Samice jsou šedobéžové až béžové s málo výraznou, často téměř neznatelnou hnědou kresbou na hřbetě a málo výraznými skvrnami na bocích. Počet řad hřbetních štítků je 21 (u nominotypického poddruhu 23). Konec ocasu je karmínově červený. SOCHUREK ve své práci o alpských zmijích (1976) nazývá gregorwallneri Garnit-Hornotter, tj. žula/zmije růžkatá a poddruh Vipera ammodytes illyrica LAURENTI, 1768 Kalk- Hornotter, tj. vápenec/zmije růžkatá; illyrica se od gregorwallneri liší zbarvením (u samců bílé až velmi světle šedé se sytě černou kresbou) a menší velikostí (samci do 90 cm). Rozšíření sahá od Hammerl v Štýrsku (nejsevernější nález přes východní polovinu Korutan po S Jugoslávii; Terra typica: Friesach (Minachberg, 1054 m), Korutany (SOCHUREK, 1976, 1983a, 1983b).
Na přelomu dubna a května 1991 jsem měl možnost navštívit lokalitu Vipera ammodytes gregorwallneri v Korutanech. První dojem byl překvapivý, protože biotop rakouské lokality se výrazně lišil od mně známých lokalit V. ammodytes v Bulharsku a Rumunsku, které jsou většinou stepního charakteru. Zde se V. ammodytes gregorwallneri vyskytuje v téměř lesním porostu; vlastní biotop tvořily drobné skalky porostlé borovicemi s menšími světlinami. Celé území je přírodní rezervací (asi 25 km2), vyznačené výstražnými tabulemi s popisem zmijí a je často kontrolováno hlídkami ochrany přírody; pokuty za nezákonný odchyt jsou velmi vysoké, 30 000 ATS (asi 75 000 Kč). Nalézt zmije v tomto nepřehledném terénu je velmi obtížné, neboť jejich zbarvení opravdu dokonale splývá s podkladem. Během třídenního hledání jsme spatřili pouze tři exempláře. Největší, samec, měřil 90 cm, 2 samice byly menší, všechna zvířata dospělá. Z dalších zástupců herpetofauny jsme na lokalitě objevili ještěrku zední, Podarcis muralis, která je zde nejhojnějším plazem. Podstatně vzácnější je výskyt ještěrky zelené, Lacerta viridis. Z hadů jsme zaznamenali výskyt užovky hladké, Coronella austriaca a užovky obecné, Natrix natrix. V kalužích na okraji lesa jsme pozorovali čolky obecné, Triturus vulgaris, kuňky žlutobřiché, Bombina variegata a rosničky zelené, Hyla arborea. Užovku podplamatou, Natrix tessellata, jsme zde neobjevili, ale její výskyt je v nedaleké říčce potvrzen.
V teráriu se jedná o skutečně nenáročné chovance. Chovný pár, původem z odchovu v Holandsku, obývá terárium 40 x 80 x 40 cm, osvětlení a potřebnou teplotu zajišťuje žárovka 40 W; substrátem je keramzit. Potravu přijímají hadi bez problémů; myši, krysy nebo kuřata přijímají jednou až dvakrát v měsíci. Přezimování probíhá od listopadu do začátku února při teplotě 10 - 15 °C. Po přezimováním chovám zvířata měsíc odděleně; potom je pouštím dohromady. Samec se začne většinou velmi brzy zajímat o samičku a asi po týdnu námluv dochází k páření. Vlastní spojení trvalo v jednom případě asi 3 hodiny. Samice po 110 dnech březosti porodila 5 mláďat. Pohlaví je u mláďat patrné podle zbarvení ihned po narození. Vipera ammodytes gregorwallneri je na místech svého výskytu, zejména v Rakousku, velmi ohrožena výstavbou dálnic a rekreačních zařízení, která tohoto krásného hada zatlačují na nevhodná stanoviště, kde zřejmě nenalézá dostatek úkrytů a je rušen turisty a v nemalé míře přímo ubíjen. Toto vše má za následek snižování stavů a pomalé vymírání největších středoevropských zmijí.
Poděkování
Děkuji svému rakouskému příteli Mario Schweigerovi (Obertrum am See) a jeho kolegům za umožnění návštěvy lokality Vipera ammodytes gregorwallneri, ing. Vladislavu T. Jirouškovi (Jihlava) za odborné posouzení a připomínky k textu a ing. Ivanu Vergnerovi (Zbýšov) za přehlédnutí a korektury článku.
Danksagung
Ich danke meinem österreichischen Freund Mario Schweiger (Obertrum am See) und seinen Kollegen für die Ermöglichung einen Studienbesuch der Lokalität der Granit-Hornotter, Vipera ammodytes gregorwallneri, in Kärnten, Herrn Dipl.-Ing. Vladislav T. Jiroušek (Jihlava) für kritische Durchsehen und Bemerkungen zum Text und Herrn Dipl.-Ing. Ivan Vergner (Zbýšov v Čechách) für die Gestaltung und Korrektur des Artikels.
Souhrn
Vipera ammodytes gregorwallneri je svou délkou samců až 120 cm nejdelší zmijí střední Evropy. Autor chová pár těchto zmijí v jednoduchém teráriu, v listopadu až únoru hady přezimuje při 10 - 15 °C. Páření předchází 1 měsíc dlouhé oddělení obou pohlaví. Vlastní kopulace nastává asi po týdnu námluv a trvá až 3 hodiny. Po 110 dnech březosti porodila samice 5 mláďat. Pohlaví je u mláďat patrné podle zbarvení již při narození.
Lokalita V. ammodytes gregorwallneri v Korutanech je tvořena drobnými skalkami porostlými borovicemi s malými světlinami. Na lokalitě se dále vyskytují: Podarcis muralis, Lacerta viridis, Coronella austriaca, Natrix natrix, z obojživelníků Triturus vulgaris, Bombina variegata a Hyla arborea.
Zusammenfassung
Beobachtungen
an Vipera ammodytzes gregorwallneri SOCHUREK, 1974
in der Natur und im Terrarium
Herrn Jiri Simecek (Jablonec n.N.) gewidmet.
Die Granit-Hornotter, Vipera ammodytes gregorwallneri ist mit ihre Länge der Männchen bis 120 cm die größte Otter der Mitteleuropa. Der Autor hält 1,1 dieser Hornotter in einem ganzeinfachen Terrarium; die Hibernation bei der Temperatur von 10 bis 15 °C dauert von November bis Anfang Februar. Nach Überwinterung trennt der Autor die Tiere für einen Monat ab und dann durchläuft die Paarung. Die eigene Kopulation kommt erst nach einwöchigen Paarungspielen und dauert bis 3 Stunden. Nach 110 Tage der Trächtigkeit gebar das Weibchen 5 Jungtiere. Das Geschlecht der Jungtiere ist nach der unterschidlichen Färbung schon bei dem Geburt sichtbar.
Die Lokalität von V. ammodytes gregorwallneri in Kärnten wird von kleinen mit Kiefern bewachsenen Felsen gebildet, die nicht nur schattige, sondern auch kleine Lichtstellen enthalten. Auf der Lokalität kommen noch weiter andere Reptilien und Amphibien vor: Podarcis muralis, Lacerta viridis, Coronella austriaca, Natrix natrix, Triturus vulgaris, Bombina variegata und Hyla arborea.
Použitá literatura
SOCHUREK, E. (1974): Vipera ammodytes gregorwallneri n.ssp. - Herpet. Bl., Wien 1: 8.
SOCHUREK, E. (1976): Zur systematischen Stellung der alpinen Hornotter. - Carinthia, Klagenfurt, II, 86: 447 - 452.
SOCHUREK, E. (1983a): Substratrassen bei der alpinen Hornotter. - ÖKO-L, Linz 5 (2): 29.
SOCHUREK, E. (1983b): Gedanken zur Hornottern-Systematik. - Elaphe, Berlin 5 (2): 23 - 26.
WÖSS, W. (1989): Auf den Spuren der Sandviper Vipera ammodytes (LINNAEUS, 1758) in der Südsteiermark. - Individuelle Eindrücke einer naturkundlichen Studienreise. - Herpetofauna, Weinstadt 11 (60): 6 - 11.
Došlo: 19. 2.1994
Adresa autora:
Roman Šmejkal, Polská 2186, CZ-272 01 Kladno-Kročehlavy.
© Česká společnost pro teraristiku a herpetologii v Praze 1994
Všechna práva vyhrazena. Přetisk v každé formě je dovolen jen s písemným svolením Společnosti.